Když jsme před lety kupovali starý dům s podkrovím, manželka se dívala na tu šikmou střechu s nedůvěrou. Já jsem ale viděl potenciál. Jenže realita byla krutá. Podlaha pod nohama křupala starými prkny, v létě se tam nedalo dýchat a jediný nábytek tvořila vysloužilá matrace, která pamatovala ještě éru vinylových desek. Tehdy jsem pochopil, že návrh podkroví není jen o estetice, ale hlavně o řešení konkrétních problémů. Třeba ten náš největší bolehlav. Když přijeli přátelé z Prahy na víkend, neměli kde spát. Rozkládací gauč z obýváku byl sice varianta, ale po třech nocích na něm každý prosil o obyčejnou postel. A tak jsem začal přemýšlet jinak.
První chybou, kterou jsem udělal, bylo cpát do podkroví klasickou postel s masivním rámem. Zabrala třetinu místnosti a pod šikminou se do ní stejně nedalo pohodlně vlézt. Potřeboval jsem něco, co spojí spaní s úložným prostorem. Tehdy jsem objevil postel s úložným prostorem, která se stala základem celého projektu. Pod matrací se otevřely dvě velké zásuvky. Najednou zmizely ty věčné hromady peřin a sezónního oblečení, které dřív ležely na zemi. Místnost se opticky zvětšila. Když k tomu přidáte ten správný matracový základ, třeba kvalitní laťkový rošt, tělo si za pár týdnů zvykne a vy zapomenete, že spíte v bývalé půdě. Jen pozor na výšku. Pod střešním oknem musíte nechat místo, abyste si při ranním protahování nevyrazili zuby o strop.
Druhý problém přišel, když jsme potřebovali ubytovat tři lidi najednou. Postel pro dva byla jasná, ale co ten třetí? Začal jsem zkoumat varianty, které by nevyžadovaly stavbu druhé místnosti. Řešení se jmenovalo rozkládací pohovka s funkcí spaní. Ne však ta laciná, kde každá pružina křičí vaše jméno. Sáhl jsem po modelu s click-clack mechanismem. Ten umožňuje během pár sekund proměnit sedačku v lůžko bez složitého tahání matrace. Klik, cvak, a je hotovo. Jeden cvak pro vysunutí opěráku, druhý pro sklopení sedáku. Žádné páčení ani klení. A protože podkroví bývá specifické svými rozměry, zvolil jsem variantu s krátkým sedákem, která se vejde přesně pod okno. Tři roky používání a mechanismus drží, bez vrzání nebo zadrhávání. Jen doporučuji vyzkoušet v obchodě, zda se vám páčka ovládá pohodlně i ve stísněném prostoru.
Ušetřit místo při zachování plnohodnotného spaní mi pomohla ještě jedna věc. Rozkládací gauč jsem nakonec koupil s polohovatelnými opěrkami hlavy. Když sedíte a čtete knihu, opěrka drží záda. Když přijde večer, pár tahy ji sklopíte do roviny. Celé lůžko je pak širokých sto čtyřicet centimetrů, což je pro jednoho luxus a pro dvojici v nouzi dostačující. K tomu jsem přidal pěnovou matraci o síle osmnáct centimetrů. Běžné sedací soupravy mívají jen deset, a to je na spaní málo. Naše tělo potřebuje oporu hlavně v oblasti beder. je minimum, ale těch osmnáct už je spánek srovnatelný s klasickou postelí. Samozřejmě záleží i na hustotě pěny. Hledejte taštičkovou nebo studenou pěnu, ta drží tvar roky a neproleží se v ní díra.
Materiál čalounění hraje v podkroví větší roli, než si myslíte. Zkušenost mám ze začátku, kdy jsem zvolil levnou látku. Po roce vypadala jako po deseti letech používání. Prach z oken, pyl z větrané místnosti a otisky prstů od mokrých vlasů byly na denním pořádku. Proto jsem při druhé rekonstrukci sáhl po sametovém čalounění. Sametová textura má jednu skvělou vlastnost. Nežere skvrny, nechytá tolik prachu a na dotek je příjemná i v létě, kdy je podkroví rozpálené. Výběr barvy? Tmavě šedá nebo modrá schovává oděrky od džínů i drobné fleky od kávy. Když k tomu přidáte pratelné povlaky na polštáře, máte vyhráno. Stačí jednou za čtvrt roku vše vyprat na čtyřicet stupňů a podkroví voní jako nové. Jen dejte pozor na ostré hrany střechy. Samet se snadno odře o nezakryté trámy.
Největší oříšek byl ale nedostatek místa na ukládání ložního prádla. Deky, polštáře, přikrývky. Kam s nimi, když skříň pod šikminou končí ve výšce padesáti centimetrů? Zde se osvědčil jednoduchý fígl. Pod postel s úložným prostorem se vejdou dvě sady povlečení, jedna deka a dva menší polštáře. Do zásuvek pod rozkládacím gaučem schováte zimní bundy. A co zbytek? Koupil jsem dvě velké kožené truhly. Jednu pod okno, druhou do rohu. Vypadají jako dekorace, ale uvnitř mají dvě stě litrů prostoru. Peřiny se do nich vejdou narovnané, bez mačkání. A když přijedou hosté, truhla poslouží jako lavice nebo konferenční stolek. Multifunkčnost je v podkroví král. Každý centimetr musí pracovat za dva.
Často se mě ptají, zda má cenu investovat do lepšího spaní v podkroví, když se tam stejně spí jen občas. Moje odpověď je jednoznačná. Rozdíl mezi nocí na levném gauči a na kvalitním lůžku poznáte hned ráno. Zádové svalstvo netrpí, hlava není ztuhlá. Když už člověk vyleze do podkroví po úzkých schodech, měl by se tam cítit jako v bavlnce. A to není o luxusu, ale o promyšleném designu podkroví. Každý kus nábytku musí mít svůj důvod. Laťkový rošt pod matrací zajistí větrání, pěnová matrace tlumí pohyb partnera, sametové čalounění se snadno čistí. Stačí tyhle tři věci skloubit a rázem máte místnost, kde hosté zapomenou, že jsou pod šikminami, a vy budete mít klid na duši.
Nakonec mě napadá ještě jedna drobnost. Při výběru jakéhokoli rozkládacího prvku vždycky zkontrolujte, zda se mechanismus nezarývá do podlahy. Některé click-clack systémy mají nožičky, které při rozložení škrábou o parkety. Mně pomohla obyčejná plstěná podložka pod každou nohu. Koupíte ji v hobby marketu za pár korun, nalepíte a máte klid. Stejně tak se vyplatí přeměřit úhel střechy. Rozkládací pohovka s čelem opřeným o zeď nesmí při rozložení narazit do trámu. Já měl štěstí, ale soused to podcenil a musel vracet celou sadu. Dnešní trh nabízí tolik variant, že si vybere opravdu každý. Stačí jen vědět, na co se zaměřit. A hlavně si naplánovat každý centimetr dopředu. Pak už jen sedíte, koukáte na hvězdy skrz střešní okno a víte, že jste to udělali dobře.
If you have any thoughts with regards to where by and how to use visit the next web page, you can get in touch with us at our own webpage.