Na jaře nespěchejte s přenesením ven. Počkejte, až noční teploty stabilně přesahují pět stupňů Celsia. Postupné otužování je důležité – nejprve rostlinu na hodinu postavte na chráněné místo, další den na dvě. Teprve po týdnu ji nechte venku natrvalo. Kdo to uspěchá, přijde o celou rostlinu i přes úspěšné přezimování.
Rozhodující je už podzimní příprava. Od září omezujte zálivku i hnojení. Rostlina musí přejít do klidového režimu, jinak bude rašit i v zimě a nové výhony okamžitě zmrznou nebo se vyčerpají. Přestaňte hnojit úplně nejpozději na konci srpna. Zálivku snižte na minimum – substrát nechte mezi zálivkami téměř proschnout. Pokud máte rostlinu celé léto venku, přeneste ji dovnitř dřív, než přijdou první mrazíky, ideálně v říjnu, když teploty klesnou k pěti stupňům Celsia.
Další častý problém je stínění. Bedna na parapetu bere světlo nejen rostlinám v sobě, ale i těm za ní a často i tobě v místnosti. Pokud máš okno orientované na jih nebo západ, zvaž, jestli je to pro dané rostliny vůbec vhodné místo. Silné polední slunce přes sklo umí listy spálit, zvlášť na jaře, kdy je rostlina po zimě citlivá. Na severním okně naopak může být světla málo a substrát zůstává mokrý příliš dlouho. Řešením není bednu přesunout na jiné okno, ale vybrat rostliny, kterým daná orientace vyhovuje.
Tymián je jedna z nejvděčnějších bylinek. Na slunném stanovišti s chudou, propustnou půdou vydrží řadu let a při správné péči vytvoří hustý, voňavý trs. Většina problémů ale vzniká hned na začátku: špatným substrátem, přílišnou zálivkou nebo nevhodným místem. Kdo tyto tři věci podcení, diví se, že rostlina uhnívá nebo že téměř nevoní.
Jak pěstovat tymián v nádob
Během vegetační sezóny, tedy od března do září, můžete zaštipovat každé dva až tři týdny. Nikdy neodstraňujte více než třetinu zelené hmoty najednou. Když rostlina zesílí, můžete zastřihnout i delší výhony, ale vždy nad dřevitou částí, ze které ještě raší nové pupeny. Staré dřevo bez listů už většinou neobrazí. Pokud potřebujete radikálnější tvar, rozdělte řez do dvou kroků s měsíčním odstupem. Po každém řezu nechte rostlinu dva dny v klidu bez hnojení a zálivky navíc.
Jak zalévat, aby to nebylo málo ani m
Častou chybou je přesazování v zimě. Nikdy to nedělejte. Rostlina je v útlumu a jakýkoli zásah do kořenů ji oslabí. Přesazujte až na jaře, ideálně v dubnu, kdy začnou rašit nové výhony. Stejně tak neřežte. Tvarujte až po přezimování, kdy rostlina obrazí. Pokud na jaře zjistíte, že některé větve jsou suché a lámavé, odstřihněte je, ale vždy až po posledních mrazech.
Zálivka v zimě je alchymie. Nepoužívejte žádný pevný režim. Vždy zkontrolujte substrát prstem – pokud je suchý do hloubky dvou centimetrů, zalijte malým množstvím vody. Nikdy nenechte vodu stát v podmisce. Nadbytečná vlhkost způsobí hnilobu kořenů, která se projeví opadáním jehlic a měkkými stonky. Naopak úplné vyschnutí rostlinu zabije také, ale pomaleji. Při nízkých teplotách zalévejte maximálně jednou za deset až čtrnáct dní.
Kde a jak rostlinu správně umístit Největší zabiják rozmarýnu v zimě není mráz, ale přemokření a tmavý, teplý vzduch z topení. Ideální je světlé, chladné místo s teplotou mezi pěti a deseti stupni Celsia. Skvěle poslouží studená chodba, prosklená lodžie nebo nevytápěná garáže s oknem. Pokud takové místo nemáte, dejte rostlinu na nejsvětlejší parapet v místnosti, ale dál od radiátoru. Čím vyšší teplota, tím méně světla rostlina potřebuje, a naopak. V teplé místnosti bude rozmarýn trpět a pravděpodobně uhynе.
Rozmarýn není jen tak ledajaká bylinka. Pochází ze Středomoří, kde zimy nejsou kruté, a proto mu středoevropské mrazy dělají skutečné potíže. V nádobě je situace ještě složitější: kořeny jsou vystavené většímu chladu než v záhonu a rostlina nemá kam uniknout. Mnoho pěstitelů si myslí, že stačí rostlinu na podzim jen přenést dovnitř a dál se o ni nestarat. To je první velká chyba.
Pokud rozmarýn pěstujete v malém květináči, zvažte na zimu přesun do větší nádoby nebo alespoň obalení květináče bublinkovou fólií. Kořeny v tenké plastové nádobě mohou promrznout i při teplotě kolem nuly. Půda v květináči by měla být vzdušná, smíchaná s pískem a perlitem. Těžká, jílová zemina v kombinaci se zimní vláhou je spolehlivou cestou k uhynutí. Během zimy také kontrolujte, zda se na spodní straně listů neobjevují molice nebo svilušky. Suchý vzduch z topení jim svědčí. Při prvním náznaku použijte mýdlový roztok nebo rostlinu osprchujte vlažnou vodou.
If you loved this informative article and you want to receive more information with regards to tento článek generously visit our own internet site.