Jak poznáte, že rošt potřebuje údržbu Při běžném provozu se na roštu usazuje popel, který postupně ucpává průduchy. Stačí ho jednou za pár dní vyjmout a vyklepat, případně pročistit drátěným kartáčem. Pokud si všimnete, že je rošt prohnutý nebo popraskaný, nečekejte na úplné zničení. Prasklina totiž mění proudění vzduchu, takže plamen hoří nerovnoměrně a část tepla uniká komínem.
Při čištění roštu se zaměřte na usazeniny vzniklé spalováním vlhkého dřeva. Tyto krusty jdou odstranit jen mechanicky, nejlépe ocelovým kartáčem. Po vyčištění rošt osušte a vložte zpět do kamen. Pokud máte litinový rošt, můžete ho občas přetřít tenkou vrstvou rostlinného oleje a nechat zapéct – zvýšíte tím jeho odolnost proti korozi.
Jak poznat správný okamžik pro přiložení? Nespoléhejte na to, že teploměr na komíně ukazuje konkrétní teplotu. Sledujte spíše plamen a strukturu uhlíků. Pokud po otevření dvířek vidíte, že z polen šlehají malé plamínky a uhlíky mají oranžovo-červenou barvu, máte ještě asi patnáct až dvacet minut rezervu. Rozhodně nečekejte, až se vytvoří tenká vrstva popela, která izoluje teplo. Přikládání v této fázi vede k zakouření a usazování dehtu ve skle. Při přikládání vždy rozhrňte žhavou vrstvu do roviny a položte nová polena buď na střed, nebo mírně stranou od zadní stěny.
Typickým projevem špatně fungujícího roštu je, že dřevo nedohořívá na popel, ale zůstávají zuhelnatělé kusy. V takovém případě zkontrolujte nejen rošt samotný, ale i popelník. Pokud je popelník přeplněný, vzduch nemůže proudit ani skrz rošt, ani kolem něj. Popel vysypávejte do nehořlavé nádoby a nikdy ho neukládejte do plastových pytlů.
Pravidelná kontrola roštu by měla proběhnout alespoň dvakrát za topnou sezónu. Věnujte pozornost i spojovacím prvkům, pokud je rošt složený z více dílů. Uvolněné spoje zajistěte novými šrouby a vždy používejte žáruvzdorný materiál. Tímto jednoduchým způsobem prodloužíte životnost nejen roštu, ale i celých kamen a předejdete nepříjemným situacím, kdy byste museli uprostřed zimy řešit výměnu.
Měkké dřevo, jako je smrk, borovice nebo jedle, je pro podpal ideální díky vysokému obsahu pryskyřice, která se snadno vznítí. Často ale děláme chybu, že ho použijeme na celý oheň, a pak jen přikládáme a přikládáme. Přitom stačí znát pár pravidel, která vám ušetří nejen dřevo, ale i čas při rozdělávání. Klíčové je pochopit, že měkké dřevo má sloužit jako startér, ne jako hlavní palivo.
Pokládka podložky a nejčastější chyby Samotná pokládka začíná přípravou podlahy. Podložka musí ležet na stabilní, vodorovné ploše, jinak se může prohnout a prasknout. Pokud je podlaha dřevěná, podložku položte na dlaždice nebo na vrstvu sádrokartonu typu A1. Vyhněte se pokládání podložky přímo na koberec, byť na krátkou dobu. Mezi podložkou a stěnou nechte mezeru minimálně 5 centimetrů, aby mohl proudit vzduch. Spáry mezi jednotlivými díly podložky musí být těsné, jinak se pod ní může dostat žhavý popel.
Rošt do kamen není jen plech s otvory, na který se položí dřevo. Jeho hlavní funkcí je zajistit přívod vzduchu k hořícímu palivu a zároveň oddělit popel od spalovacího prostoru. Pokud rošt neplní svou roli správně, klesá účinnost topeniště, roste spotřeba dřeva a v domě se objevuje kouř. Než začnete topit, zkontrolujte, zda jsou mezery mezi roštnicemi volné a zda není rošt zdeformovaný.
Nezapomínejte, že rošt má v kamnech svou přesnou polohu. Při jeho výměně si proto poznamenejte, kterým směrem sedí výstupky nebo zkosené hrany. Špatně vložený rošt se může vlivem teplot vychýlit a způsobit zatékání vzduchu mimo topeniště. Pokud si nejste jistí, porovnejte starý rošt s novým dřív, než ho namontujete.
Při výběru podložky se nejprve zaměřte na materiál. Nejčastěji se používají ocelové plechy, sklo, kámen, keramické desky nebo speciální cementové desky. Ocel je odolná a snadno se udržuje, ale časem může zkorodovat, pokud je vystavena vlhkosti. Sklo je elegantní, ale musí být tvrzené a musí mít dostatečnou tloušťku, aby prasklo při náhlém zahřátí. Kámen a keramika mají dobrou tepelnou akumulaci, ale jsou těžké a vyžadují pevnou podlahu, jinak hrozí prasknutí vlivem tlaku. Cementové desky jsou kompromisem mezi hmotností a tepelnou odolností, ale nesmí přijít do styku s vodou.
Typickou chybou je přikládání příliš velkých dávek. Představte si, že do kamen dáte najednou pět polen – teplota prudce stoupne, ale po vyhoření náhle klesne. Tento efekt přetápění namáhá šamot i sklo. Mnohem lepší je přikládat menší dávky, ideálně dvě až tři polena. Interval pak zůstává stabilní a místnost se nepřehřívá. Pokud topíte v přechodném období, kdy venku není mráz, snižte primární přívod vzduchu na minimum. Tím zpomalíte hoření a prodloužíte interval mezi přikládáním až o dvě hodiny.
If you have any questions pertaining to where and how to use celý článek, you can get in touch with us at the webpage.