Nejdříve si prohlédněte lana. Na ferratách se běžně používají pozinkovaná nebo nerezová ocelová lana, která mají průměr osm až dvanáct milimetrů. Projděte si pohledem celé úseky, nejen začátek a konec. Hledejte známky koroze, které se projevují jako oranžové nebo hnědé skvrny, odlupující se zinek nebo důlky v povrchu. Pokud najdete přetržené drátky, které čouhají z lana, je to vážné varování – lano může mít sníženou nosnost a hrozí poranění rukou při úchopu. Stejně nebezpečné jsou ostré hrany na laně vzniklé třením o skálu.
Když se na top rope cítíte jistě, začněte s lezením na prvním laně, ale pouze pod dohledem zkušenějšího parťáka. Zde se ukáže, jak dobře umíte zacházet s expreskami – to jsou dvě karabiny spojené smyčkou, které jistíte do skalních nebo umělých nýtů. Typická chyba začátečníků: cvakají expresky příliš vysoko, což vede k velkému průhybu lana a riskantnímu pádu. Snažte se cvaknout expresku v úrovni pasu, kdykoli to jde, a lano vždy prostrčte tak, aby šlo od lezce dolů bez zkroucení. Další past: špatné pořadí zapínání – spodní karabina patří k lanu, vrchní do nýtu, nikdy naopak.
Než se k tomuto stylu vůbec přiblížíte, musíte zhodnotit stav skály a jištění. Na ferratě hledejte kovové stupačky, řetězy nebo skoby, které jsou pevně ukotvené a bez známek koroze. Pokud je jištění povolené, kluzké nebo poškozené, okamžitě se vraťte na cestu s lanem. Stejně tak si počínejte, když je skála mokrá, namrzlá nebo pokrytá lišejníkem. Suchý a drsný povrch je pro slaňování bez lana zásadní, protože jediným bodem kontaktu je vaše tělo a případně ferratový set, který si připnete jako pojistku.
Na umělé stěně si pak vyberte cesty na top rope, tedy s lanem vedeným shora. Zde platí jednoduché pravidlo: lezte tak, abyste se vyhnuli pádu, ne abyste ho zkoušeli. Snažte se o styl „na sucho” – plynulý pohyb bez krčení a přešlapování. Pokud na cestě zaváháte, raději slezte a zkuste to znovu, než abyste se houpali na laně. Častým problémem je takzvané „hledání fotek” – zírání na nohy a kroucení hlavou, které zbytečně spotřebuje energii. Místo toho se dívejte vždy o jeden chyt dopředu a nohy stavte přesně tak, jak byste to dělali na boulderu.
Ledolezení klade na výstroj specifické nároky, a právě cepín a ledovcové šrouby rozhodují o tom, zda se pohyb v ledu stane bezpečnou technickou disciplínou, nebo riskantním bojem s živlem. Nejčastější chybou začátečníků i středně pokročilých je výběr univerzálního vybavení, které má sloužit na všechno. Výsledkem je kompromis, který nevyhovuje ani při strmém ledu, ani při namrzlém travnatém svahu. Než sáhnete po prvním kusu, který vám padne do ruky, věnujte čas analýze toho, kde a jakým způsobem lezete.
Závěrem si shrňte, že kontrola by měla být systematická: nejprve lana, pak kotvy, pak set. Pokud při kontrole narazíte na jakýkoli problém, nepokračujte dál a vyhledejte jinou cestu – i na populárních ferratách se najdou úseky, které nebyly dlouho udržované. Bezpečnost není o štěstí, ale o pozornosti k detailům. S trochou cviku vám kontrola zabere jen pár minut a poskytne klid na to, abyste si výstup užili bez zbytečného rizika.
Proč délka ohybu a sklon rukojeti rozhodují o únavě předloktí U cepínu se nejčastěji chybuje v délce a tvaru ohybu. Krátký ohyb s agresivním sklonem je vhodný pro strmý led, ale při švédském lezení nebo výstupu po sněhové hraně vás nutí držet rukojeť nepřirozeně vysoko. Naopak dlouhý ohyb s mírným sklonem znamená menší kontrolu při zatloukání do převislého ledu, a hlavně větší namáhání zápěstí. Zkuste si v obchodě nasadit rukavice a udělat několik pohybů, jako byste sekali do ledu. Rukojeť by měla končit těsně za malíčkem, ne vyčnívat za zápěstí. Pokud cepín nemá výměnnou hlavu, počítejte s tím, že ho budete muset brousit častěji, protože měkčí ocel se rychleji tupí.
První lano: kdy a jak na něj přejít bez zbytečného strachu Jakmile zvládnete bouldery s převisem a naučíte se bezpečně padat na žíněnku, přichází čas na lezení s lanem. Většina lidí udělá hned dva zásadní přešlapy: koupí si vlastní jistítko dřív, než absolvuje kurz, nebo první lezení na skále rovnou vyzkouší s kamarádem, který „to už dělal”. Ani jedno nedává smysl. Vyhledejte certifikovaný kurz, kde se naučíte vázat osmičkový uzel, jistit s poloautomatickou jistítkou a komunikovat s partnerem. Nejdůležitější je zautomatizovat si kontrolní věty před lezením: „Jsem jištěný?”, „Jistím tě.” Bez tohoto rituálu nemáte na skále co dělat.
If you adored this article and you also would like to be given more info about návod najdete zde kindly visit our webpage.