Klíčové je připravit správnou podestýlku. Smíchejte nadrcený papír, listí nebo kokosové vlákno s trochou zeminy. Tato směs by měla zabírat asi polovinu objemu nádoby. Pak přidejte žížaly – ideální jsou kalifornské červy, které se prodávají v chovatelských potřebách, ale stačí i obyčejné žížaly z kompostu. Dejte pozor, aby se do nádoby nedostaly larvy much nebo mravenci. Po nasazení žížal je nechte den v klidu, a teprve poté začněte přidávat první zbytky jídla.
Při opravách v kuchyni nebo koupelně nezapomeňte na vlhkost. Běžná sádra není voděodolná, a pokud ji použijete v blízkosti dřezu nebo sprchového koutu, začne se drolit. V těchto prostorách vsaďte na speciální voděodolný tmel nebo akrylátový trnel, který odolá vlhkosti a plísním. Před aplikací se ujistěte, že je podklad suchý a čistý. Vlhké zdivo nejprve ošetřete fungicidním přípravkem, jinak se plíseň objeví znovu pod novou vrstvou.
Přechod z jednorázových plen a papírových utěrek na pratelné varianty není jen ekologický trend. Mění to, jak nakládáte s časem, penězi i odpadem. Nejde o to být dokonalý, ale o to pochopit, co funguje v běžném provozu. Klíčové je začít u sebe a své domácnosti, ne u toho, co vám někdo naslibuje v reklamě.
Vermikompostování v bytě není složité, ale vyžaduje pravidelnou péči a trochu trpělivosti. Jakmile se vám podaří nastavit rovnováhu mezi krmením, vlhkostí a teplotou, získáte nejen vlastní hnojivo, ale také způsob, jak snížit množství domovního odpadu. A pokud se objeví problém, většinou stačí upravit podmínky a žížaly si poradí samy. Začněte s menší nádobou a postupně získáte jistotu, že to zvládnete.
Začněte u kuchyňské linky. Pořiďte si malou nádobu s víkem a vrstvou savého materiálu na dně – poslouží noviny, kartón od vajec nebo suché listí. Do ní patří slupky z ovoce a zeleniny, zbytky jídel rostlinného původu, skořápky z vajec, čajové sáčky nebo kávová sedlina. Pozor na citrusy a cibuli, které svým aroma mohou odpuzovat žížaly. Pokud nádobu zavíráte a vyprazdňujete ji každý den nebo obden, nevznikne zápach ani ovocné mušky.
Větší otvory a díry po kotvách: Sádra, nebo stavební pěna? Jakmile díra přesáhne velikost pětikoruny, přichází na řadu sádra nebo speciální stavební hmota. Pro otvory do hloubky tří centimetrů je ideální sádrový tmel smíchaný s vodou na konzistenci husté kaše. Povrch kolem díry napenetrujte, aby sádra lépe přilnula. Naneste hmotu, vtlačte ji do otvoru a nechte mírně přeschnout, aby se sádra nesrazila. Po úplném vytvrdnutí (obvykle přes noc) povrch vyrovnejte a obruste. Pokud je díra hlubší, nevyplňujte ji celou sádrou — mohla by prasknout. Místo toho vyplňte větší objem stavební pěnou, po zaschnutí ji seřízněte nožem a teprve poté naneste finální tmel.
Co žížalám dávat a co jim škodí Žížaly zpracují téměř veškerý rostlinný odpad: slupky ovoce, zbytky zeleniny, čajové sáčky, kávovou sedlinu, skořápky od vajec (rozdrcené), nebo i papírové ubrousky. Vyhněte se masu, mléčným výrobkům, mastným jídlům a citrusům, které způsobují zápach a přitahují škůdce. Odpadky vždy nakrájejte na menší kousky a zahrabte je do podestýlky, nikdy je nepokládejte na povrch. Tím předejdete nejen zápachu, ale i plísním.
Žížalám trvá, než si zvyknou na nové prostředí, takže první dva týdny přidávejte jen malé množství odpadu. Pak můžete dávku postupně zvyšovat, ale sledujte, zda vše stíhají zpracovat. Pokud je jídla moc, začne se rozkládat hůře a v nádobě se objeví octomilky. V takovém případě odeberte část nerozloženého odpadu a na týden přestaňte krmit. Důležité je také udržovat správnou vlhkost – substrát by měl být vlhký jako ždímaná houba. Pokud je moc suchý, přidejte trochu vody; pokud příliš mokrý, přidejte suchý papír.
Než si pořídíte žížaly, zkontrolujte, zda máte vhodnou nádobu. Místo drahých zakoupených systémů postačí obyčejný plastový box s víkem, nejlépe dva stejně velké, které do sebe zapadají. Do spodního vyvrtejte několik otvorů pro odvod přebytečné vody, do horního udělejte menší otvory pro vzduch. Dno vyložte novinami nebo kartonem, který navlhčete – žížaly potřebují vlhké prostředí, ale ne mokré. Pokud máte možnost, použijte raději tmavý box, protože světlo žížalám vadí.
Začněte u toalety. Starší splachovací mechanismy dokážou při každém spláchnutí spotřebovat až dvojnásobek skutečně potřebného množství. Většina lidí si myslí, že jedinou možností je koupit novou nádržku, ale to není pravda. Stačí otevřít kryt a podívat se na plovák. Pokud je možné jeho polohu nastavit šroubem, zkuste jej posunout tak, aby se nádržka plnila níž. Tím snížíte objem vody použité na jedno spláchnutí, aniž byste museli cokoli kupovat. U starších modelů pomůže i obyčejná PET lahev naplněná vodou, kterou vložíte do nádržky — vytlačí část objemu a každé spláchnutí spotřebuje méně.
Should you loved this information and you want to receive much more information with regards to tento článek kindly visit our website.