Na závěr si řekněme, co dělat, pokud se chystáte na tandemový seskok. Ptejte se předem na zkušenosti instruktora, počet seskoků a platné licence. Všímejte si, zda instruktor kontroluje vybavení před každým startem, a to včetně padáku, přezek a výškoměru. A pokud máte pochybnosti, neváhejte seskok odložit. Váš život není věc, kterou byste měli svěřit někomu, kdo si sám nejistý.
Největší důraz se klade na přistání. Instruktor řídí klouzavost padáku a vybírá vhodné místo k doskoku. Často se stává, že pasažér ve stresu zapomene na instrukce a natáhne nohy – to může vést k nepříjemnému pádu. Proto instruktor při závěrečné fázi neustále opakuje pokyny a sám koriguje polohu těla pasažéra pomocí úchopů na postroji.
Než se k tomuto stylu vůbec přiblížíte, musíte zhodnotit stav skály a jištění. Na ferratě hledejte kovové stupačky, řetězy nebo skoby, které jsou pevně ukotvené a bez známek koroze. Pokud je jištění povolené, kluzké nebo poškozené, okamžitě se vraťte na cestu s lanem. Stejně tak si počínejte, když je skála mokrá, namrzlá nebo pokrytá lišejníkem. Suchý a drsný povrch je pro slaňování bez lana zásadní, protože jediným bodem kontaktu je vaše tělo a případně ferratový set, který si připnete jako pojistku.
Častou chybou je nesprávná poloha rukou při jištění. Ruka, která drží lano, musí být vždy za jistícím zařízením – nikdy před ním. Pokud ji dáte před zařízení, ztrácíte brzdný účinek a pád spolulezce vás může zranit. Při lezení na více délek pak nezapomeňte na pevné jištění na stanovišti: první jistící bod musí být vždy zajištěn dvěma nezávislými karabinami, a to tak, aby lano nešlo vycvaknout.
Pozor na typické chyby, které dělají začátečníci: přílišné kroucení celým tělem při každém pohybu, přidržování se chytů oběma rukama na dlouho a nesprávné střídání nohou – místo plynulého přesunu váhy dělají skoky. Další častou chybou je ignorování nohou a přílišné spoléhání na sílu prstů, což vede k rychlé únavě a možnému zranění. Prsty na suché stěně dostávají úplně jinou zátěž než na skutečné skále, proto je nutné je šetřit a nezatěžovat je na maximum.
Nezapomínejte ani na pravidelnost a postupnost. Pokud začínáte, lezte maximálně dvakrát týdně a mezi tréninky nechte den volna na regeneraci. Svaly i šlachy si na novou zátěž musí zvyknout – přetížení na začátku vede často k zánětům a dlouhé pauze. Sledujte signály těla: pokud cítíte ostrou bolest v lokti nebo zápěstí, okamžitě přestaňte a dopřejte si odpočinek.
Další zásadní technikou je jištění přes karabinu na stanovišti. Lano musí procházet tak, aby se vzájemně netřelo o skálu a aby jistič měl stále kontrolu. Vždy protáhněte lano přes dva samostatné body – nikdy ne přes jednu karabinu, která by se mohla přetížit. Před jištěním si ověřte, že je karabina zajištěná pojistkou a že lano v ní neleží na ostré hraně skály.
Zásadní pravidlo: ruce a nohy mají svůj vlastní rytmus Klíčem k bezpečnému sestupu je dynamická rovnováha a plynulý pohyb. Nikdy neslézejte na natažených pažích – tím se rychle unavíte a ztratíte kontrolu. Místo toho držte těžiště nízko, kolena mírně pokrčená a používejte nohy jako hlavní oporu. Ruce slouží k přidržování se jištění, ale nikdy se na ně plně nezavěšujte. Při každém kroku nejprve najděte pevné místo pro nohu, teprve poté přesuňte váhu. Tři body kontaktu by měly být vždy v kontaktu s podložkou, a to i při překonávání exponovaných míst.
Základní pravidla pro první trénink na suché stěně Začněte na stěně s velkými, dobře tvarovanými chyty (lištami, žlaby, kapsami) a s dostatkem stupů. Zbytečně nesahat na malé stupy či chyty pod hranou prstů – ty jsou určené pro pokročilé. Při prvním lezení se soustřeďte na to, abyste stáli co nejvíc na nohou a ruce používali jen k udržení rovnováhy. Často se stává, že začátečník visí v natažených rukou a zkouší se přitáhnout pouze silou paží, což je vyčerpávající a neefektivní.
Jak poznat, že přidáváte správně? Klíčem je sledovat tři věci: tepovou frekvenci, spánek a subjektivní pocit. Ráno po tréninku si změřte tep. Pokud je o 5–10 tepů vyšší než obvykle, tělo se ještě nezotavilo a další zátěž by byla chybou. Stejně tak pokud spíte hůře než obvykle, nebo se probouzíte unavení, je to varování. A konečně, pokud se vám do tréninku nechce a každý kilometr je utrpení, není to lenost, ale fyziologický signál. Naučte se tyto signály respektovat a místo plánovaného tréninku zařaďte regeneraci – klidnou procházku, protažení nebo úplné volno.
For those who have almost any concerns relating to in which in addition to how you can employ discuss, you are able to contact us from our own web page.