Začněte tím, že si najdete stěnu s nabídkou pro začátečníky. Většina center má takzvané „boulderingové” zóny, kde lezete bez lana do výšky maximálně čtyř metrů nad měkkou matrací. Tam se vyplatí začít, protože odpadá starost s jištěním. Než vlezete na první chyt, pozorujte ostatní: jak se pohybují, jak nohama šlapou na malé stupačky a jak drží tělo blízko stěny. Právě odlepené boky od stěny jsou nejčastější chybou začátečníků – lezec se snaží tlačit kýváním, místo aby se přitahoval rukama a nohama zároveň.
Po skončení výstupu si dejte pozor na únavu, která přichází náhle. Ledolezení je fyzicky náročné a především vyčerpává předloktí. Naplánujte si raději dvě kratší cesty než jednu dlouhou. Až budete mít první zkušenost, zhodnoťte své vybavení — pravděpodobně zjistíte, že některé kusy potřebujete upravit. Ale to už je známka toho, že jste se posunuli. Respekt k ledu a trpělivost jsou to, co z vás udělá lepšího lezce.
Hlavní rozdíl mezi stěnami je v režimu lezení. Někde lezeš s horním jištěním (top rope), jinde boulderuješ do výšky čtyř metrů bez lana. Pro úplného začátečníka je vhodnější top rope, protože tě jistí partner a můžeš se soustředit na pohyb. Boulder je fyzicky náročnější a vyžaduje znalost dopadu na žíněnku. Vyber si stěnu, která nabízí obě možnosti, a začni s tím, co ti je příjemnější.
Druhým častým jevem je jištění přes takzvaný „belay” zespodu. To se používá v místech, kde hrozí, že slaňující ztratí kontrolu nad lanem – typicky při vodopádu. Jistící stojí pod slaňujícím a drží lano, které vede od slaňovacího prostředku k dalšímu jisticímu bodu. Pokud slaňující pustí lano z ruky, jistící lano zachytí a zabrzdí. Vyžaduje to ale cvik: musíš držet lano vždy v rukavici, protože mokré lano klouže a může popálit. Chybou je stát přímo pod padající vodou – voda tě oslepí a lano vytrhne z ruky.
Pokud si chcete stěnu vyzkoušet sami, jděte na boulder. Pro začátek si vyberte cestu s velkými chyty a mírným převisem. Stoupejte pomalu, nohy stavte na střed chytu, ne na jeho krajní hranu. Ruce mějte v šíři ramen a snažte se nevěšet za lokty. Když spadnete, sbalte se a dopadejte na chodidla, ale hned se převalte na záda – matrace to zvládne, ale kolena si chraňte. Po pádu se zvedněte a zkuste znovu, ale vždy si dejte pauzu alespoň dvě minuty, aby se předloktí prokrvila. Typická chyba: lezete pořád dokola stejnou cestu, dokud nemáte ruce úplně bez síly. Mnohem víc se naučíte, když vyměníte pět různých cest než jednu třikrát.
Na závěr: neplaťte za drahé vybavení v prvním týdnu. Půjčovna bot a úvazku vám postačí. Vaše vlastní boty by měly být těsné, ale ne bolestivé – měly by pevně obejmout nohu, ale prsty se nesmí mačkat tak, aby vás bolely i v klidu. Když už si pořídíte vlastní boty, kupte si je odpoledne, když je noha přirozeně oteklá. A pamatujte: nikdo vás nebude hodnotit za to, že lezete pomalu. Stěna je o technice, ne o síle. Pokud první den přelezete jen tři cesty, je to úspěch. Příště to bude pět.
Po skončení se co nejdříve převlékněte do suchého oblečení a vypijte teplý nápoj. I v létě vás voda může prochladit víc, než čekáte. Důkladně prohlédněte své tělo na odřeniny a modřiny – jsou běžné. Pokud by se objevila silná bolest hlavy, nevolnost nebo zimnice, okamžitě vyhledejte lékaře, protože by mohlo jít o počínající podchlazení. Canyoning je nádherný zážitek, ale jen tehdy, když k němu přistupujete s respektem k vodě a vlastním schopnostem.
Lanové překážky nejsou boj s přírodou, ale s vlastními limity. Pokud se naučíte rozložit váhu, plánovat pohyb a udržet hlavu v klidu, zjistíte, že většina překážek je zvládnutelných. A když uděláte chybu, nevzdávejte se – zastavte se, zanalyzujte situaci a zkuste to znovu. Zkušenost je to, co vás posune dál, ne rychlost ani síla. Takže až příště vylezete na lana, vzpomeňte si na tyto rady a užijte si to.
Než vstoupíte do vody, udělejte si rozcvičku – studená voda ztuhlé svaly snadno křečí. Vždy poslouchejte pokyny průvodce nebo zkušenějšího parťáka. Typická začátečnická chyba je skákat do vody po hlavě, aniž byste předtím zkontrolovali hloubku a proud. Vždy skákejte nohama dolů, ruce zkřížené na hrudi, a nejdříve z nízkého místa. Pokud vidíte peřeje nebo válce, vyhněte se jim – i malý proud vás může strhnout do nebezpečné pasáže.
Základní výbava začíná u tzv. maček, které musí dobře sedět na botách. Pevné pohorky s polotuhou podrážkou jsou ideální pro první pokusy. Cepíny (krumpáče) vybírejte tak, aby jejich délka odpovídala vaší výšce a stylu lezení — pro začátek postačí kratší technické cepíny. Nezapomeňte na přilbu, která chrání před padajícím ledem, a na sedací úvazek s dynamickým lanem. Důležité jsou i rukavice: měly by být tepelně izolační, ale zároveň umožňovat citlivý úchop. Posledním kusem výbavy jsou mačky s předními zuby, které se špičkou zabírají do ledu.
Should you loved this informative article and you want to receive more information relating to jak Zařídit malou kuchyni assure visit the site.