Co se děje při nesprávném nastavení a jak to poznáte Když je primární vzduch otevřený příliš dlouho, dochází k intenzivnímu hoření, které se projevuje tzv. přepálením. Dřevo shoří během krátké doby, teplota v topeništi stoupne nad 900 °C, a kromě rizika poškození výměníku se zvyšuje i emise oxidů dusíku. Přímá známka je tmavý kouř z komína, který se objevuje hned po přiložení. Jestliže se na skle kamen tvoří černé saze a v popelu zůstávají nedopálené uhlíky, vaše nastavení není správné. Naopak příliš zavřený vzduch způsobí doutnání, nízkou teplotu spalin a kondenzaci vody, která stéká po komíně.
Nakonec si zvykněte kontrolovat plamen při každém přikládání a podle potřeby upravovat vzduch. Nejlepší postup je přikládat menší dávky paliva častěji, místo abyste jednou za čas nasypali velký objem. Tím udržíte stabilní teplotu a nemusíte dramaticky měnit ventilaci. Pokud se v okolí komína objeví zápach spáleniny nebo se zvyšuje kouřivost, věnujte pozornost regulaci okamžitě. Pravidelná kontrola nastavení a čištění spalinové cesty je nejjednodušší způsob, jak dosáhnout bezproblémového a ekonomického provozu.
Prvním krokem je kontrola hmotnosti a zvuku. Suché dřevo je znatelně lehčí než čerstvé, takže když zvednete dva polena stejné velikosti, to lehčí bude suché. Poklepejte na ně kloubem nebo kovovým předmětem: suché dřevo vydává jasný, rezonující a skoro kovový zvuk, zatímco mokré zní tlumeně, temně a krátce. Tento test je rychlý, ale spolehlivý zejména u tvrdých dřev.
Jakmile teplota stoupne nad 200 °C, začíná pyrolýza – rozklad dřeva na těkavé látky, jako jsou metanol, kyselina octová, formaldehyd a dehet. Tyto plyny jsou hořlavé, ale k jejich zapálení potřebují teplotu kolem 300–400 °C. Pokud je v ohništi dostatek kyslíku, dojde k jejich spalování, a vy vidíte typický žlutý plamen. Častou chybou je přikládání příliš velkých kusů dřeva, které nestihnou projít pyrolýzou, a proto se udusí vlastním dehtem. Lepší je použít menší polena o průměru 8–15 cm, která se rovnoměrně prohřejí.
Primární vzduch je jedním z nejdůležitějších faktorů pro čisté a efektivní hoření. Pokud je ho příliš málo, dřevo nedokonale prohořívá, vzniká více sazí a ve spalinách zůstává nespálený uhlovodík. Pokud je ho naopak příliš mnoho, teplo odchází komínem a účinnost topení klesá. Správné nastavení najdete až tehdy, když při plném hoření pozorujete lehce nažloutlý plamen, který postupně přechází do teplé oranžové. Modrý plamen znamená přebytek vzduchu a bílý, namodralý kouř z komína zase nedokonalé spalování.
Nejprve si připravte potřebné pomůcky. Budete potřebovat ocelový kartáč, který odpovídá průměru komínové vložky, a pružné tyče nebo lano, kterým kartáč protáhnete. Dále se hodí ochranné brýle, rukavice a respirátor, protože saze jsou jemný prach, který dráždí dýchací cesty. Nezapomeňte také na pevnou nádobu na zachycení spadlých sazí a na starou plachtu, kterou ochráníte okolí kotle. Vše si připravte předem, abyste nemuseli během práce odbíhat.
Která fáze hoření určuje množství tepla a kouře? Po uvolnění těkavých látek zbývá v ohništi pevný uhlík (dřevěné uhlí), který hoří za teplot 700–1000 °C. Tato fáze je nejdelší a poskytuje stabilní, žhavé teplo. Plamen je v této fázi krátký a modravý, protože se spaluje hlavně oxid uhelnatý a vodík. Zde platí jednoduché pravidlo: čím více kyslíku přivedete, tím rychleji uhlík shoří, ale také rychleji klesne teplota v topeništi, pokud přidáte příliš vzduchu. Optimální je nastavit přívod vzduchu tak, aby plamen byl sytě žlutý až oranžový, ale ne příliš bílý, což už znamená přebytek kyslíku a plýtvání teplem do komína.
Největší chybou, které se lidé dopouštějí, je přikládání mokrého dřeva. Když dřevo obsahuje více než 25 % vody, hoření probíhá s velkým množstvím kouře, který obsahuje dehet a nespálené uhlovodíky. Ty se usazují v kouřovodu a zvyšují riziko vznícení sazí. Dalším častým problémem je přikládání příliš mnoha polen najednou, což způsobí prudký nárůst teploty, ale zároveň nedokonalé spalování. Správný postup je přikládat postupně, vždy jedno až dvě polena, a nechat je rozhořet, než přidáte další. Také se vyhněte topení jehličnatým dřevem (smrk, borovice) ve velkých kusech – obsahuje hodně pryskyřice, která vytváří saze. Ideální je tvrdé dřevo, jako buk, dub nebo habr, které hoří pomaleji a s čistším plamenem.
Když se z komína valí hustý bílý nebo šedý kouř, nejde jen o estetický problém. Je to přímá zpráva, že palivo nehoří správně a do ovzduší unikají látky, které by se měly spálit uvnitř kamen. Častou příčinou bývá vlhké dřevo. Čerstvě pokácené nebo špatně skladované palivo obsahuje vodu, která se musí nejprve odpařit. Tento proces spotřebuje teplo, sníží teplotu v topeništi a místo plamene vzniká doutnání a kouř. Řešení je jednoduché: připravte si zásobu dřeva alespoň dva roky předem, nechte ho prosychat pod přístřeškem s volným prouděním vzduchu a do kamen dávejte jen kusy s vlhkostí pod dvacet procent.
If you loved this article therefore you would like to collect more info regarding jak zaříDit malou Kuchyni please visit the internet site.