Postup, který zabere i u tvrdohlavé kočky Začněte vždy odspodu – od bříška a vnitřní strany stehen, kde se srst nejvíc zacuchává. Kočku položte na klín nebo na stabilní podložku a jednou rukou jí jemně přidržujte hlavu nebo přední tlapky. Hřebenem veďte pomalé tahy po směru růstu srsti. Při každém tahu rukou přidržte kůži, abyste zbytečně netahali za chlupy. Uzlíky nikdy netrhejte násilím. Rozmotávejte je prsty, případně je nastříkejte speciálním rozčesávacím sprejem a nechte chvíli působit.
Pokud se rozhodnete obojek a kapky zkombinovat, dodržujte časový odstup. Ideální je nasadit obojek a počkat alespoň 14 dní, než aplikujete kapky. Během této doby sledujte reakci zvířete – zarudnutí kůže, svědění nebo změny chování jsou signálem, že je kombinace nevhodná. Kapky nikdy neaplikujte na místo, kde obojek přiléhá k těsně kůži, protože by mohlo dojít k podráždění nebo ke snížení účinnosti obou přípravků.
Než začnete, vyberte správný nástroj. Pro dlouhou srst se hodí hřeben s otočnými hroty, který natahuje chlupy, aniž by je trhal. Kovové hřebeny s jemnými zuby pročesávají srst do hloubky a odstraňují odumřelé chlupy už u kůže. Kartáč s hustými štětinami je vhodný na finální vyhlazení, ale na rozčesání chuchvalců nestačí. Vyhněte se levným plastovým hřebenům, které se ohýbají a zamotávají srst ještě víc.
Pokud váš pes stále tahá i na kratším vodítku, zkuste změnit způsob držení. Vodítko držte v obou rukou, ale ne napnuté – naopak ho nechte volně viset v mírném oblouku. Když pes začne tahat, zastavte se a počkejte, až se k vám vrátí. Teprve pak pokračujte. Tento postup vyžaduje trpělivost, ale pokud ho zkombinujete s vodítkem o délce jeden a půl metru, pes rychle pochopí, že tahání nevede k posunu vpřed. Delší vodítko tento efekt oslabuje, protože pes má pocit, že má pořád dost prostoru k pohybu.
Pokud už najdete zacuchaný chuchvalec, nezkoušejte ho vystřihnout obyčejnými nůžkami, pokud nechcete kočku poranit. Kůže je totiž tenká a dobře se stahuje. Použijte odstraňovač chuchvalců nebo tupé nůžky s kulatou špičkou a stříhejte jen po směru srsti. Jestli je chuchvalec příliš velký, svěřte kočku odborníkovi. Pravidelná péče ale těmto situacím předchází – kočka se pak česání nebrání a srst zůstává zdravá a lesklá.
Pro psy s těžší úzkostí pomáhá změna prostředí. Zkuste psa unavit před odchodem – delší procházka, aportování nebo čichací hry snižují hladinu stresu. V bytě mu vytvořte bezpečné místo, kde se cítí dobře, třeba pelíšek v klidném koutě. Dejte mu tam oblíbenou hračku nebo pamlsek, který dostane jen když jste pryč. Ideální je zmrazit kong s tvarohem nebo mletým masem – pes se zaměří na vyndávání obsahu a postupně si spojí váš odchod s pozitivní činností.
Prvním krokem je správná volba repelentního přípravku. Na trhu existují obojky, spot-on pipety, spreje i tablety. Obojek je vhodný pro psy, kteří se hodně pohybují v přírodě, ale pozor na to, že musí být dostatečně těsný, aby se pokožky dotýkal, ale neškrtil. Pipety se aplikují na kůži v místě, kam pes nedosáhne, a je nutné dodržet přesný interval podle návodu – obvykle měsíc. Tablety působí systémově, ale začínají účinkovat až po několika hodinách, takže je nelze použít těsně před výletem. Vždy si přečtěte příbalový leták a zkontrolujte, zda je přípravek určen pro vaši váhovou kategorii psa.
Pozor na častou chybu: kartáčování jen na povrchu srsti. To sice upraví vzhled, ale nepročistí podsadu. Pokud srst nepročešete až ke kůži, vzniknou tam drobné uzlíky, které se časem slisují do neprostupné plsti. Všímejte si proto, zda hřeben prochází srstí bez velkého odporu. U dlouhosrstých plemen, jako je mainská mývalí kočka nebo perská kočka, je nutné pročesat i oblast za ušima a pod ocasem.
Odčervování koček patří mezi základní preventivní opatření, ale otázka, jak často ho provádět, dělá vrásky nejednomu chovateli. Frekvence odčervování totiž není univerzální – závisí na věku, způsobu života, přístupu k venku a na tom, zda kočka loví. Ideální interval se proto pohybuje od jednoho měsíce u koťat až po tři měsíce u dospělých venkovních koček. Vnitřní kočky, které nikdy nepřijdou do kontaktu s hlínou ani s jinými zvířaty, mohou být odčervovány méně často, ale úplné vynechání se nedoporučuje.
Posledním, ale neméně důležitým krokem je pravidelné očkování a kontrola u veterináře. Očkování proti lymské borelióze sice nechrání před klíštětem samotným, ale snižuje riziko nákazy. Veterinář také může doporučit nejvhodnější přípravek pro konkrétní plemeno, věk a zdravotní stav psa. Pokud pes přinese klíště domů, sledujte jeho chování. Příznaky boreliózy, jako je kulhání, horečka nebo ztráta chuti k jídlu, se mohou objevit až po měsíci. Včasná diagnóza a nasazení antibiotik je klíčové, a tak pokud máte sebemenší podezření, navštivte veterináře.
If you beloved this article and also you would like to obtain more info with regards to Http://wou.malaysia2host.com/home.php?mod=space&uid=313083 please visit our webpage.