Teplota při nanášení hraje klíčovou roli. Ideální je kolem pokojové teploty, ale nikdy ne pod 10 °C. Kamen se před nátěrem nesmí ani přetápět, ani být studených. Po dokončení nátěru nechte barvu zaschnout alespoň 24 hodin a teprve poté začněte s první mírnou topnou zkouškou. První vytápění by mělo být pozvolné – jen na nízkou teplotu, aby barva postupně vytvrdla bez bublin a prasklin. Pokud byste zatopili naplno hned, unikající plyny z barvy vytvoří nevzhledné krátery.
Praktickou pomůckou je zapálit si suchý papír a sledovat, jak rychle kouř odchází. Pokud se vrací, je komín ucpaný. Stejně tak si všímejte kondenzace vody na skle kamen – vlhký vzduch uvnitř znamená, že spalování neprobíhá správně. Vyvarujte se jednoduché chyby, kdy do kamen přikládáte mokré dřevo nebo plastové obaly. Tyto materiály vytvářejí více dehtu a zanášejí komín rychleji. Časem se pak musíte na čistění dívat jako na nezbytnou údržbu, nikoli jako na zbytečný výdaj. Váš dům, peněženka i vaše plíce vám poděkují.
Než začnete, odstraňte ze všech kovových i litinových částí staré nátěry, rez a nečistoty. Nejlépe to uděláte ocelovým kartáčem nebo brusným papírem, případně hrubší brusnou houbou. U silně zkorodovaných míst použijte drátěný kartáč, ale pozor, abyste nepoškodili povrch kamen. Po očištění povrch důkladně odmastěte – postačí hadr namočený v denaturovaném lihu nebo technickém benzínu. Mastnota je nejčastější příčinou špatné přilnavosti, proto ji nesmíte podcenit ani u zdánlivě čistých kamen.
Základním pravidlem je důkladné a rychlé roztopení. Čím rychleji se kamna dostanou na vysokou teplotu, tím více energie se uloží do jejich stěn. Pomalé doutnání s přivřeným přívodem vzduchu je nejčastější chybou – kamna se sice zahřejí, ale povrchová teplota zůstane nízká a do místnosti se dostane jen zlomek energie. Ideální je použití suchého tvrdého dřeva, které hoří s intenzivním plamenem a vysokou teplotou. Měkké dřevo nebo vlhké polena produkují méně tepla a více sazí, které snižují schopnost akumulace.
Tepelná setrvačnost kamen rozhoduje o tom, jak dlouho bude váš domov příjemně teplý poté, co oheň dohoří. Nejedná se o žádnou mystiku, ale o fyzikální vlastnost materiálů, ze kterých jsou kamna postavena. Pochopení této vlastnosti vám umožní lépe plánovat topení, ušetřit dřevo a zvýšit komfort bydlení. Mnoho lidí ale tuto znalost nevyužívá naplno a jejich kamna tak pracují neefektivně.
Při instalaci se vyhněte častým chybám: neveďte potrubí přes nevytápěnou půdu bez důkladné izolace, jinak ztratíte až třicet procent tepla. Stejně tak se vyvarujte ostrých ohybů a prudkých zúžení. Každý ohyb o 90 stupňů snižuje průtok vzduchu o deset až patnáct procent. Vhodnější jsou plynulé oblouky s poloměrem alespoň dvojnásobku průměru potrubí. Pro regulaci teploty v jednotlivých místnostech použijte klapky v potrubí – umožní vám omezit přívod tepla do ložnice, když tam nikdo není.
Saze a kreozot: tichý nepřítel, který mění váš domov v past Zanedbaný komín není jen estetický problém. Saze a kreozot jsou vysoce hořlavé látky a při teplotě nad 1000 stupňů Celsia, které běžně vznikají při přikládání suchého dřeva, se mohou vznítit. Výsledkem je požár komína, který se šíří do střechy a trámů. Ten se projevuje hučením v komíně a jiskrami létajícími ze sopouchu. Pokud toto slyšíte, okamžitě zavolejte hasiče, ale než přijdou, uzavřete přívod vzduchu do kamen a nechte plameny uhasit. Nikdy nelijte vodu do hořícího komína – pára by způsobila prasknutí vložky.
Pátý a poslední bod se týká plánování doby topení. Nejlepšího výsledku dosáhnete, pokud budete přikládat podle potřeby – ráno a večer, nikoli celý den. Kamna se během jednoho až dvou hodin pořádně prohřejí a pak ještě osm až dvanáct hodin sálají. Naučte se odhadnout, kolik dřeva spotřebujete na dosažení požadované teploty. Každá kamna mají svůj specifický režim, proto si vedte krátký deník a zapisujte si, jaké dávky a jaká regulace vzduchu fungují nejlépe. Tímto přístupem nejen získáte stabilní teplo, ale také výrazně prodloužíte životnost kamen a ušetříte palivo.
První fází je zahřívání dřeva. Při teplotě kolem 100 °C se z něj odpařuje voda. Tento krok spotřebovává značné množství energie, proto je vlhké dřevo neefektivní. Vytváří páru, která snižuje teplotu v topeništi, a hoření je pomalé. Ideální je dřevo s vlhkostí pod 20 %, poznáte to podle typických prasklin na čele špalku a podle světlejší barvy. Pokud přikládáte syrové dřevo, věnujte pozornost tomu, že veškerá energie jde nejprve na odpaření vody, a až poté na teplo pro místnost.
If you loved this article and also you would like to receive more info concerning návod please visit the web-site.