Ráno, před svítáním, se obloha mění opačně. Hvězdy, které byly večer nízko nad západním obzorem, jsou pryč, a na východě se objevují nové. Toto období je vhodné pro pozorování planet, zejména Merkuru a Venuše, které bývají vidět těsně před východem Slunce. Typickou chybou je, že lidé přestanou pozorovat příliš brzy a přijdou tak o tento zajímavý závěr noci. Až začne svítat, hvězdy postupně mizí – ne proto, že by se pohybovaly, ale proto, že je převyšuje světlo oblohy. Poslední, co zmizí, jsou planety a nejjasnější hvězdy jako Sirius nebo Vega. Sledovat tento postup je fascinující a ukazuje, jak citlivé je naše vnímání na světelné podmínky.
Občas se na obloze mihne i umělá družice, která vypadá jako pomalu letící hvězda bez blikání. Nejde o letadlo, protože nemá červená a zelená světla. Nejlepší čas na pozorování je hodinu po západu nebo před svítáním, kdy Slunce ještě osvětluje družice ve výšce. Pokud chcete vidět opravdu hodně, pořiďte si obyčejný dalekohled – ale to už není pozorování pouhýma očima, které má své kouzlo v tom, že vám stačí jen správný okamžik a dobrá trpělivost.
Při pozorování mějte na paměti, že binokulár držíte v rukou, a proto se vám třese. To je nejčastější důvod, proč lidé s pozorováním skončí. Řešením je opřít se o zeď, strom nebo použít jednoduchý stativ s adaptérem. Pokud nemáte stativ, zkuste si lokty opřít o kolena vsedě nebo o pevnou podložku. Další častou chybou je pozorování přes sklo – okno nebo balkonové dveře. Sklo způsobuje odlesky a deformace, takže vždy vyjděte ven. A také se vyhněte nošení brýlí, pokud nemáte dioptrie – třídr má většinou dostatečný výstupní pupila, takže i bez brýlí uvidíte ostrý obraz.
Jestliže se chcete dozvědět, jaký osud čeká konkrétní hvězdu, stačí si zjistit její hmotnost v hvězdných katalozích. U hvězd s hmotností pod 0,8 hmotnosti Slunce nastane jen pomalá přeměna na helium bez fáze červeného obra – stanou se z nich bílí trpaslíci přímo z hlavní posloupnosti. Naopak hvězdy nad osm hmotností Slunce končí jako neutronové hvězdy nebo černé díry, což je úplně jiný příběh. Typická chyba amatérských astronomů spočívá v tom, že si pletou fáze vývoje podle svítivosti – červený obr může být mnohem jasnější než bílý trpaslík, ale i tak se jedná o konečné stádium.
Jak postupovat, aby se dítě neunavilo a bavilo ho to Největší chybou je nutit dítě dokončit celý obrázek najednou. Vesmírné motivy mívají hodně tmavých ploch, které děti rychle unaví. Rozdělte práci na více sezení – dnes vybarví Saturn s prstenci, zítra dodělá hvězdy. Před začátkem si připravte pastelky, fixy nebo voskovky v odstínech, které odpovídají realitě – Mars je červený, Neptun modrý, Slunce žluté. Ale nebraňte dětem v experimentování, pokud chtějí Jupiter růžový, nechte je.
Když dítě vybarvuje planety a hvězdy, nejde jen o vyplnění bílých ploch barvami. Tato činnost rozvíjí jemnou motoriku, trpělivost a schopnost soustředění. Zároveň si děti nenásilně osvojují základy astronomie – učí se názvy planet, jejich pořadí od Slunce nebo rozdíly mezi hvězdou a planetou. Aby ale omalovánky splnily svůj účel, je dobré vědět, jak k nim přistupovat.
Dalším tipem je využití kombinovaných vstupenek, pokud je nabízejí. Často se vyplatí koupit si vstup na představení i do expozice najednou, protože to vyjde časově i finančně lépe. Pozor ale na to, že některé vstupenky jsou omezené na konkrétní čas projekce, takže pokud se opozdíte, propadá vám. Proto si vždy ověřte, zda je vstupenka flexibilní, nebo vázaná na konkrétní termín. V opačném případě si raději kupte vstupenku na pozdější čas a prohlédněte si nejdřív expozice.
Rozhodující je především hmotnost hvězdy. Hvězdy s hmotností do osmi hmotností Slunce spálí vodík v jádře, poté začnou fúzovat helium v uhlík a kyslík. Během této fáze se jejich vnější vrstvy obrovsky rozpínají a teplota povrchu klesá – vzniká červený obr. Po vyčerpání paliva odvrhne hvězda své vnější vrstvy do okolí a vytvoří planetární mlhovinu. Zbylé jádro, tvořené převážně uhlíkem a kyslíkem, se gravitačně smrští na objekt o velikosti Země – bílého trpaslíka.
Binokulár je často podceňovaný nástroj, přitom pro začátek s pozorováním oblohy stačí mnohem méně, než si myslíte. Nemusíte hned investovat do velkého dalekohledu – stačí kvalitní triedr s průměrem objektivu 40 až 50 mm a zvětšením 7× až 10×. S ním uvidíte věci, které pouhým okem nejsou dostupné, a naučíte se pohybovat po hvězdné obloze rychleji než s jakýmkoli hledáčkem. Klíčové je vybrat si místo s minimálním světelným znečištěním a nechat oči alespoň 15 minut adaptovat na tmu.
When you have virtually any questions concerning where as well as how you can make use of Ask.mallaky.com, you possibly can email us on the web site.