Sgrafito vzniká tak, že se na zeď nanesou dvě vrstvy omítky – spodní tmavší a vrchní světlejší. Do vlhké vrchní vrstvy se pak rýsují obrazce, čímž se odkryje tmavší podklad. Výsledek vypadá jako jemná kresba tuší na bílém papíře. U Schwarzenberského paláce je technika dovedená k dokonalosti – obrazce pokrývají celou fasádu do výšky tří pater a jejich hustota nemá v Praze obdoby.
Při prohlídce přízemí si všímejte i žeber v koutech místnosti, kde se klenba setkává se stěnami. Gotická žebra se v těchto místech obvykle stáčejí do malých kuželových nebo válcových přípor. Pokud jsou žebra ukončena rovně a bez ozdob, může jít o pozdní gotiku, ale nikdy ne o románský styl, který žebra vůbec nemá. Častým omylem je zaměnit za gotiku klenbu s tzv. českou plackou – ta má sice žebra, ale tvarově jde o mělkou kopuli, nikoli o lomené oblouky. Česká placka se objevuje až v renesanci a má odlišný ráz, takže pokud vidíte nízkou klenbu bez špiček, gotiku vyloučte.
Proč Golem není v muzeu ani na Karlově mostě Mnoho turistů hledá Golema na Karlově mostě nebo v muzeích, ale to je omyl. Legenda se váže výhradně k Josefovu a k rabínskému okruhu. Pokud chcete vidět Golema „na vlastní oči”, vydejte se do Španělské synagogy, kde je umístěna moderní instalace připomínající jeho podobu. Není to sice historický artefakt, ale alespoň získáte představu, jak si ho lidé představovali. Pozor, exponát je chráněn sklem a nesmí se fotografovat s bleskem – to platí pro všechny synagogy v okrese.
Při procházce Josefovem si všimněte také nárožních domů v ulicích U starého hřbitova a Široká. Právě tady se traduje, že Golem měl své úkryty, když se skrýval před svým tvůrcem. Dnes tu najdete běžné bytové domy, ale pokud zapojíte fantazii a přečtete si něco z židovské mystiky, získáte úplně jiný zážitek. Nezapomeňte, že pověst má mnoho verzí – některé tvrdí, že Golem byl uložen v krabici, jiné, že se proměnil v prach. Prozkoumejte je předem, ať víte, na co se díváte.
Praktická rada na závěr: vezměte si s sebou baterku a prozkoumejte klenbu z různých úhlů. Světlo odhalí profilaci žeber a případné druhotné omítky, které mohou skrývat původní kamennou strukturu. Všímejte si, zda jsou žebra z tesaného kamene (typické pro vrcholnou gotiku) nebo z cihel (pozdní gotika, častá v městských domech). A pokud si nejste jisti, zkuste najít na svorníku znak – erb, monogram nebo symbol. Tyto detaily nejen že potvrdí gotický původ, ale často prozradí i konkrétní stavební dílnu a přibližné datum vzniku. S těmito pěti znaky – špičatými oblouky, žebry, svorníky, příporami a absencí kladí – už gotickou klenbu v přízemí nespletete s ničím jiným.
Klíčem je v první řadě analýza materiálů a technologií. Renesanční zdivo poznáte podle cihel s hrubou strukturou a silných maltových spár, zatímco barokní či klasicistní přestavby používají pravidelnější lomové zdivo s jemnějšími spárami. Zaměřte se také na klenby: renesance používala valené a křížové klenby, často s lunetami. Pokud narazíte na ploché zrcadlové stropy nebo takzvané zrcadla s fabionem, jde skoro jistě o mladší úpravu, obvykle z 18. či 19. století. Kontrolujte i výšky stropů – postupná nivelizace podlah a vyrovnávání stropů je častým znakem přestaveb.
Jak sgrafita číst a co si z prohlídky odnést Nejvíce pozornosti si zaslouží vlys s příběhem o Adamovi a Evě, který se vine kolem celé budovy. Najdete ho mezi druhým a třetím patrem – hledejte postavy nahého muže a ženy obklopené stromy a zvířaty. Tento motiv měl zdůraznit, že rod Schwarzenbergů, který palác nechal postavit v 16. století, odvozuje svůj původ od biblických předků. Pokud si chcete prohlídku užít naplno, přijeďte dopoledne, kdy slunce svítí přímo na hlavní průčelí. Odpoledne je fasáda ve stínu a sgrafita ztrácejí na kontrastu.
Golem, hliněný obr stvořený rabím Löwem, patří k nejznámějším pražským pověstem. Přestože jeho existence je čistě legendární, Praha si jeho příběh připomíná na několika místech. Pokud se chcete vydat po stopách této tajemné postavy, nemusíte hledat dlouho. Stačí se držet historického centra a vědět, kam se podívat. Následující tipy vám pomohou projít Prahu s golemovským rozměrem a vyhnout se zklamání z míst, která jsou s pověstí spojena jen volně.
Při pohledu na renesanční palác zvenku často vidíme jen symetrickou fasádu s atikou a sgrafitem. Uvnitř je to ale mnohem složitější. Většina takových staveb prodělala během staletí řadu úprav, které se propsaly do dispozic, stropů i povrchů. Než se pustíte do rekonstrukce, zkuste rozlišit původní renesanční prvky od pozdějších zásahů. Vyhnete se tím zbytečnému poškození hodnotných konstrukcí i chybným stylizacím, které by historický charakter paláce nenávratně setřely.
If you have any thoughts regarding where and how to use Rady Pro rekonstrukci, you can speak to us at our web page.