Nejlepší čas na sklizeň je ráno, po odpaření rosy, ale ještě před poledním žárem. V té době mají listy nejvyšší obsah aromatických látek. Vybírejte zdravé, nepoškozené lístky a stonky. Před sušením bylinky nemyjte, pokud to není nezbytně nutné — voda podporuje plíseň a vyplavuje silice. Pokud je opravdu musíte omýt, osušte je důkladně papírovou utěrkou a nechte volně oschnout na vzduchu.
Čerstvé bylinky ze zahrádky nebo z balkonu mají úplně jiné aroma než ty kupované. Jenže jakmile je utrhnete, začíná boj s časem. Správné sušení a skladování rozhoduje o tom, jestli vám bylinky vydrží měsíce a dodají pokrmům plnou chuť, nebo skončí jako bezbarvé seno s minimální vůní. Základní pravidlo zní: čím rychleji bylinky po sklizni zpracujete, tím více silice si uchovají.
K uložení používejte vzduchotěsné nádoby z tmavého skla nebo keramiky. Papírové sáčky a látkové pytlíky jsou vhodné pouze pro krátkodobé skladování, protože propouštějí vlhkost. Před naplněním nádoby se ujistěte, že je bylinka opravdu dokonale suchá. I malé zbytky vlhkosti způsobí plíseň nebo hnědé skvrny. Každou nádobu popište názvem a datem sklizně — časem si už nebudete pamatovat, co je co.
Když bylinky ztrácejí aroma, je to nejčastěji chyba skladování Mnozí dělají zásadní chybu: nechají bylinky sušit příliš dlouho, až ztvrdnou a zkřehnou. Správně usušená bylinka by měla při dotyku šustit, ale listy by měly být stále křehké, ne prach. Jakmile jsou suché, je nutné je co nejdříve sesbírat. Ideální je je nechat celé, listy neodlamovat a skladovat je v celku až do použití. Drcení a mletí zvyšuje plochu kontaktu se vzduchem, a tím urychluje ztrátu chuti.
Skladujte bylinky v temnu a chladu, ideálně ve spíži nebo v uzavřené skřínce. Blízkost sporáku, trouby nebo myčky je nevhodná kvůli teplotním výkyvům a vlhkosti. Trvanlivost se liší: jemné bylinky, jako je bazalka, kopr nebo petrželka, vydrží sušené přibližně půl roku. Pevnější rozmarýn, tymián nebo oregano zvládnou i déle než rok. Pokud chcete aroma prodloužit, zkuste bylinky zamrazit — čerstvé listí nasekané a zamrazené v oleji nebo ve formičkách na led si uchová barvu i chuť překvapivě dobře.
Dalším krokem je položení parozábrany. To je nejdůležitější část přípravy, na kterou se bohužel často zapomíná. Parozábrana se umisťuje na teplou stranu izolace, tedy směrem do interiéru. Pokud ji dáte špatně, vlhkost z místnosti bude pronikat do izolace, kde kondenzuje a způsobí plíseň. Pásy parozábrany lepte přes sebe s přesahem alespoň 10 cm a všechny spoje důkladně přelepte speciální páskou. Otvory pro kabely a trubky utěsněte butylovou páskou nebo silikonem. Pozor také na to, abyste parozábranu nenatáhli příliš – při montáži sádrokartonu se může snadno protrhnout.
Při použití sušených bylinek pamatujte, že jsou koncentrovanější než čerstvé. Stačí zhruba poloviční množství, jinak může jídlo chutnat hořce nebo trávově. Sušené bylinky přidávejte ke konci vaření, aby se jejich aroma stihlo rozvinout, ale nevyvařilo se. Tímto způsobem si zajistíte, že i v zimě budou vaše pokrmy vonět jako čerstvě natrhané bylinky.
Zaostřování provádějte na nejjasnější část měsíčního okraje, ne doprostřed. Využijte možnost přiblížení v živém náhledu a přepněte na manuální ostření, pokud foťák při automatickém zaostřování „bloudí”. Jakmile je ostrý kráter u terminátoru (rozhraní světla a stínu), máte základ. Po prvním snímku si přibližte detail a zkontrolujte, zda je textura skutečně ostrá.
Způsobů sušení je víc, ale nejšetrnější je suchý, tmavý a dobře větraný prostor. Svážete-li bylinky do malých svazků a zavěsíte je hlavičkami dolů, zajistíte rovnoměrné proudění vzduchu. Teplota by se měla pohybovat mezi 20 a 30 °C. Přímé slunce je nepřítel — rychle vytáhne chlorofyl a zničí barvu i chuť. Pokud sušíte v troubě, zapněte ji na nejnižší možný stupeň, nejlépe s pootevřenými dvířky, a bylinky hlídejte, ať je nespálíte.
Než se pustíte do montáže sádrokartonu v podkroví, musíte nejdřív důkladně zkontrolovat střešní konstrukci. Prohlédněte krokve, latě i pojistnou hydroizolaci, jestli na nich nejsou stopy vlhkosti, plísně nebo dřevokazného hmyzu. Pokud najdete byť jen malé tmavé skvrny, nezakrývejte je sádrokartonem – následně by se problém jen zhoršil. Všechny poškozené dřevěné části vyměňte a ošetřete ochranným nátěrem. Také zkontrolujte těsnost střešní krytiny pohledem z půdy – světlé průsvity nebo zašlé fleky na izolaci prozradí, kde voda zatéká. Teprve když je konstrukce suchá a zdravá, můžete pokračovat dál.
If you beloved this article and also you would like to collect more info concerning Rekonstrukce koupelny Krok za Krokem please visit the web-page.