Stejně důležité je i prostředí, ve kterém skladování probíhá. Ideální je suchá, větraná místnost s teplotou mezi 10 a 25 °C a relativní vlhkostí vzduchu do 60 %. Vyhněte se přímému slunečnímu záření, které může narušit povrchovou úpravu, a také místům s náhlými teplotními výkyvy, jako jsou nevytápěné přístřešky. Kondenzace vody na deskách je častým problémem zejména na jaře a na podzim. Pokud musíte skladovat venku, zajistěte nepromokavou plachtu, ale ponechte mezery pro cirkulaci vzduchu. Plachta nesmí desky těsně obepínat, protože by se pod ní držela vlhkost.
Nejdřív si ujasněte, co všechno má podhled skrývat. Když jsem projektoval podhled v obýváku, nestačil jsem se divit, kolik věcí tam chce každý řemeslník nacpat. Většina lidí si představí, že podhled schová jen trámy a kabely. Jenže pod ním běží i potrubí od rekuperace, rozvody vody nebo třeba nosné profily pro osvětlení. Pokud to nevyřešíte předem, budete později obcházet s frézou a předělávat celé rohy. Naplánujte si tedy přesně, kudy povedou všechny instalace, a teprve potom navrhněte výšku a rozvržení podhledu.
Poslední častou chybou je ignorování data výroby a rotace zásob. Sádrokarton má omezenou trvanlivost, i když to na obalu není výslovně napsáno. Impregnační vrstva časem degraduje, zejména pokud je materiál vystaven teplu nebo UV záření. Proto vždy skladujte novější desky za staršími a při odebírání používejte nejprve ty, které leží nejdéle. Pokud si všimnete, že některá deska má změněnou barvu, mastné skvrny nebo se na ní tvoří bílé výkvěty, nechte ji vyschnout a zkontrolujte, zda není jádro měkké. Poškozené desky raději nezpracovávejte, i když na první pohled vypadají jen nevzhledně – jejich pevnost je narušená a v konstrukci by mohly selhat.
Impregnovaný sádrokarton je běžnou volbou do vlhkých prostor, ale jeho odolnost závisí na tom, jak s ním zacházíte ještě před zabudováním. Špatné skladování může způsobit deformace, vznik plísní nebo zničení hydrofobní vrstvy, což se projeví až po montáži. Aby se vám to nestalo, je důležité dodržet několik zásad týkajících se prostředí, podložení a manipulace s deskami.
Nakonec si dejte pozor na to, že podhled může výrazně snížit světlost místnosti. I když to zní banálně, spoustu lidí to překvapí. Když uděláte podhled na celou plochu stropu, ztratíte klidně 20 až 30 centimetrů výšky. V nízkém pokoji to pak působí stísněně. Vyplatí se proto udělat podhled jen v některých částech místnosti, třeba nad kuchyňskou linkou nebo v koupelně, a zbytek nechat volný. Tím nejen ušetříte, ale i získáte zajímavý designový prvek.
Na závěr si ověřte, jestli v prostoru pod hřebenem existuje možnost odvodu vzduchu. Větrací mřížky nebo štěrbiny v hřebenáči musí korespondovat se vzduchovým kanálem nad izolací. Pokud střecha nemá hřebenové odvětrání, mezera sice omezí kondenzaci, ale nedosáhne plného funkčního efektu. V takovém případě je nutné doplnit lokální větrací prvky do štítu nebo do přesahu střechy. Jen tehdy, když zajistíte kontinuální proudění vzduchu, zachováte sádrokarton v původním stavu a izolace si udrží svou účinnost po celou dobu životnosti objektu.
Další častý nedostatek se objevuje u elektroinstalace. Když v příčce vedete kabely, protahujete je otvory v profilech. Vata se pak snadno zachytí o vyčnívající dráty nebo chráničky a zůstane viset. To má za následek mezeru u podlahy nebo stropu, kudy zvuk uniká. Před zaklopením druhé strany proto zkontrolujte, že vata leží souvisle po celé výšce příčky a nikde nechybí. V místě kabelů ji můžete opatrně natrhnout a protáhnout kolem nich, ale vždy mezery znovu vyplňte malým kouskem.
Když už se na povrchu objeví prasklina, nevyplňujte ji jen navrch. Prasklinu rozšiřte do tvaru „V” – vyřízněte ji nožem tak, aby vznikl kýlovitý zářez. Tím zvětšíte plochu pro přilnutí tmelu. Poté naneste tmel, nechte zaschnout a znovu přebruste. Pokud prasklina prochází celou vrstvou až k sádrokartonu, je vhodné použít výztužnou pásku (např. sklotextilní) nebo papírovou pásku do spoje. Pásku zatmelte do tenké vrstvy tmelu a nechte zaschnout, pak teprve naneste další vrstvu.
Jak desky ukládat a manipulovat s nimi? Desky ukládejte naplocho na sebe, nikdy ne na výšku ani šikmo. Maximální počet kusů v jedné stohu je dán nosností podložek a hmotností materiálu – v praxi se osvědčuje stoh do výšky jednoho metru. Při vyšším stohu hrozí, že spodní desky prasknou vlastní vahou. Mezi jednotlivé vrstvy můžete vložit měkkou výplň, například pěnovou fólii, která zabrání otlačení povrchu. Před uložením zkontrolujte, zda jsou všechny desky suché a čisté. Stopy po maltě, prachu nebo mastnotě je nutné odstranit, protože by se pod tlakem vtlačily do povrchu a později by byly vidět pod omítkou.
If you are you looking for more on číst dál visit our web site.