Častá chyba je sáhnout po silnějším prádle, když je zima. Jenže příliš tlustá vrstva vevnitř neumožní správné odvětrávání. Raději kombinujte tenčí funkční prádlo a střední vrstvu, kterou můžete podle potřeby sundat. Vrstvení je o flexibilitě, ne o množství navlečeného oblečení. Ideální je, když máte na výběr dva kusy prádla: lehčí pro aktivní pohyb a teplejší pro přestávky či nízkou zátěž.
Když se ocitnete v hlubokém lese bez cest, prvním úkolem není najít sever, ale zastavit a zhodnotit situaci. Zastavte se dřív, než vás pohltí pocit nejistoty. Zkuste si vzpomenout, kudy jste šli naposledy, a jak dlouho jste šli od posledního známého bodu. Pokud máte mapu, položte ji na zem a otočte tak, aby její horní okraj směřoval ke skutečné severu podle kompasu nebo slunce. Pokud nemáte kompas, použijte hodinky: ve 14:00 ukazují na jih, pokud je slunce vidět. Ale i bez hodinek lze určit směr podle stínu tyče – zapíchněte ji do země, označte konec stínu, počkejte 15 minut a spojte dva body; první ukazuje západ.
Typickou chybou je přeceňovat vlastní paměť. „Vždyť jsme šli asi hodinu, takže cesta je za mnou” – ale za hodinu v hustém lese ujdete pouhé 2–3 kilometry, a to pokud nemanévrujete mezi hustníky. Skutečný směr si ověřte podle slunce: pokud jste šli ráno do lesa západně od domova, slunce měli za zády; v poledne je na jihu, odpoledne na jihozápadě. Tuto informaci si zafixujte a porovnejte s tím, co vidíte. Směr stínů se během dne mění, ale poloha slunce (v hodinových úhlech) vám dá přesnější orientaci než „vychází na východě, zapadá na západě”.
Než vstoupíte do hlubokého lesa, měli byste mít vždy dvě nezávislé metody orientace – mapu s buzolou a mobil s offline mapami. Ale i když je nemáte, nejdůležitější je zůstat na místě, pokud je pozdě odpoledne nebo se blíží večer. Zkuste postavit nouzový přístřešek z větví a listí, nechte si rezervu energie. Ráno, když bude vidět slunce, si určete východ a západ podle stínu a teprve pak se rozhodněte, kudy vyrazit. Pamatujte: les se vám nepostaví do cesty, ale pokud budete jednat impulzivně, můžete se vzdálit od civilizace ještě víc.
Plánujete přechod hor a chcete minimalizovat váhu batohu na úplné dno? Spát pod širákem nebo jen s nouzovou plachtou není o drsném testování psychiky, ale o chytrém výběru místa a správném nastavení spánkového systému. Bez stanu a karimatky se dá přežít i při teplotách kolem nuly, ale každý detail musí sedět. Nejde o to, co si koupíte, ale co víte o terénu, počasí a vlastním těle.
Další praktickou pomůckou jsou takzvané „hraniční linie”: staré lesní cesty, které už zarostly, ale v terénu jsou patrné jako mělké příkopy nebo řady starých stromů (často dubů). Pokud najdete takovou linii, jděte podél ní – i když nevede přímo k civilizaci, obvykle míří k lesní správě, loveckému posedu nebo aspoň k širší cestě. Pozor ale na to, že posed může být kilometr od silnice a orientace podle něj vás nezachrání, pokud nemáte ponětí, kde jste.
Největší chybou je podcenit oblečení a vyrazit v bavlněné mikině. Jakmile zmokne, přestane hřát a začne chladit, což je při teplotách kolem deseti stupňů nepříjemné. Místo toho zvolte vrstvy – tenkou funkční tričko, přes něj fleecovou mikinu a navrch nepromokavou membranovou bundu. Pokud plánujete delší túru, přibalte i suché ponožky do igelitového sáčku. Po příchodu na chatu nebo do auta je vyměníte a nohy vám rychle prokřehnou zpět.
Pokud se ocitnete v nepřehledném porostu, kde není vidět obloha, využijte zvukovou orientaci: dálnice, železnice, vodní nádrže nebo vesnice vydávají charakteristické zvuky, které se šíří dál než zrak. Zastavte se, ztište se a poslouchejte 2–3 minuty. Větrná smršť často přenáší zvuky z dálnice až na 5 kilometrů. Ale pozor: zvuk se v lese láme, takže nejdřív určete směr podle sluchu, pak ho ověřte podle terénu – jestli je v tom směru údolí nebo otevřená plocha, pak zvuk patrně přichází odtud.
Kam se schovat, když se spustí liják? I v Brdech najdete místa, kde počkáte, až přestane pršet. Staré hájovny a myslivecké chaty sice nejsou veřejné, ale některé rozhledny a útulny bývají otevřené i za nepříznivého počasí. Před výletem si zjistěte, jestli je v cíli aspoň malá střecha – třeba pod přístřeškem u bývalé vojenské rampy či u pramene. Nikdy se nespoléhejte na to, že „tam něco bude”, protože v Brdech je civilizace často vzdálená. Mapa vám pomůže naplánovat si úkryty, ale berte ji jen jako pojistku.
Největší chyba bývá, že lidé hledají na mapě jen lavičky nebo přístřešky. Tyto objekty se ale často mění a v mapách bývají značeny nepřesně. Mnohem spolehlivější je hledat místa s mírným sklonem (do 10 stupňů) a s tvrdým povrchem, kde se dá pohodlně sednout. Když porovnáte dvě mapy, kde jedna ukazuje vrstevnice po 5 metrech a druhá po 20 metrech, zjistíte, že právě ta podrobnější odhalí malé plošiny nebo terénní zlomy, které na hrubší mapě nejsou vidět. To jsou ideální místa na pauzu, i když nejsou v mapě označena jako odpočívadlo.
If you have any concerns regarding wherever and how to use viz zde, you can contact us at our web-page.