Jakmile se zastavíte, zkuste si vzpomenout, odkud jste přišli. V duchu si projděte posledních dvacet až třicet minut cesty. Všímejte si výrazných orientačních bodů, jako jsou potoky, skály, posed nebo starý dub. Pokud si vzpomenete na nějaký, zkuste se vrátit po vlastních stopách. Ale pozor: pokud jste šli delší dobu a nevíte přesně, kde jste odbočili, raději se nevracejte. Mnohem bezpečnější je zůstat na místě a přivolat pomoc.
Plánování trasy není jen o vyznačení startu a cíle v mapě. Nejčastější chybou bývá odhad času podle vzdálenosti v kilometrech, bez ohledu na převýšení a charakter terénu. Dva kilometry po asfaltce a dva kilometry v sutích nebo kořenech jsou dva naprosto odlišné světy. Mnohem spolehlivější je pracovat s časem, ne s délkou. Zkušení plánovači počítají jako základ rychlost 4 až 5 km/h na rovině, ale jakmile dojde na stoupání, každých 100 výškových metrů přidávají dalších 15 až 20 minut. Teprve takový propočet dává reálnou představu o tom, kdy se vrátíte.
Pokud se rozhodnete zůstat přes noc, připravte si improvizovaný přístřešek z větví a jehličí, který vás ochrání před větrem a vlhkostí. Najděte si suché místo pod kořeny stromu nebo pod převisem skály. Nejezte neznámé plody a nepijte vodu z rybníků či kaluží – riskujete střevní potíže. Pokud máte s sebou něco k snědku, rozdělte si to na menší porce. Důležité je udržet si pozitivní myšlení. Soustřeďte se na to, že jste udělali všechno pro to, aby vás našli, a že záchranáři jsou vyškoleni na hledání ztracených osob. Většina lidí, kteří se ztratí v českých lesích, je nalezena do 24 hodin.
Typickou chybou je panika a zbytečný útěk. Když zjistíte, že jste zabloudili, vaše tělo zaplaví adrenalin a mozek tlačí k rychlému řešení. Podlehnete nutkání běžet a brzy ztratíte síly. Další častou chybou je spoléhat se na to, že les znáte a že se z něj „dostanete instinktem”. Instinkt v orientaci v nepřehledném terénu nefunguje. Stejně tak se vyhněte zkracování cesty přes neznámé údolí nebo bažiny, kde se snadno poraníte nebo uvíznete.
Pro deštivý den se hodí spíš kratší okruhy kolem starých vojenských objektů a rybníků, kde je voda zajímavým doplňkem. Vyzkoušejte údolí Litavky nebo okolí Padrťských rybníků, kde můžete pozorovat, jak se krajina mění s každou přeháňkou. Cesty jsou zde většinou po rovině a dobře značené, takže nehrozí zabloudění. Naopak se vyhněte otevřeným hřebenům, kde vás vítr a déšť udeří přímo do tváře, a také úzkým stezkám, které se po dešti mění v potoky.
3. Příběhová procházka: Začněte vyprávět pohádku o tom, co je čeká za dalším kopcem, a nechte děti, aby příběh dotvářely. „Kdo myslíte, že bydlí v tom lese? A co asi dělá, když zrovna nespí?” Děti se rychle vžijí do role a zapomenou na únavu. 4. Hra na sochy: Na každém odpočívadle si stoupněte do nějaké legrační pozice a děti musí hádat, co představujete. Kdo uhodne, vymýšlí další sochu. Tato hra je skvělá na protažení a zasmání.
Důležité je také myslet na bezpečnost. Děti by měly mít na sobě výrazné oblečení, aby byly vidět, a pokud jdete v lese, domluvte se, co dělat, kdyby se ztratily – třeba ať zůstanou na místě a volají. Vyhněte se dlouhým pochodům bez přestávek a náročným trasám, které jsou nad síly malých nohou. A hlavně – pokud vidíte, že jsou děti vyčerpané, klidně cestu zkraťte.
Při plánování vždy pracujte s oficiálními mapami a aktuálními informacemi o značení. Vyhněte se spoléhání na paměť z minulé návštěvy – lesní cesty mizí, pěšiny zarůstají a někde se objeví nový plot. Vždy si zjistěte, zda v oblasti neprobíhá těžba dřeva nebo zda nejsou některé úseky uzavřené. To je typická past, která dokáže zhatit i dobře naplánovaný výlet. Mnoho lidí si také neuvědomuje, že odhad náročnosti se mění s ročním obdobím – cesta, která je v létě pohodlná, může být na jaře po deštích nesjízdná nebo naopak v zimě kluzká.
Děti si z výletu neodnesou to, že jste ušli deset kilometrů, ale že jste spolu zažili legraci. Když se vám jednou podaří je zabavit, příště už se budou ptát, kdy zase půjdete. A to je ten největší úspěch, který můžete jako rodiče dosáhnout.
Zabloudění v lese se může stát každému, i zkušenému turistovi. Nejčastější příčinou je přecenění vlastních schopností, spoléhání na mobilní signál, který v hustém porostu nemusí být, nebo prostá nepozornost při sběru hub. Pokud zjistíte, že nevíte, kudy dál, zastavte se. První a zásadní krok je přestat chodit. Každý další krok bez rozmyslu vás může zavést hlouběji do neznámého terénu a ztížit práci záchranářům, kteří vás budou hledat.
When you loved this information and you want to receive more information concerning Https://king-Bookmark.stream generously visit our own web page.