Vyplatí se také sledovat, jak se vrstevnice chovají u vodních toků. Potok teče vždy dnem údolí, takže ho vrstevnice protínají do tvaru písmene V, které svým hrotem ukazuje do kopce a proti směru toku. Pokud naopak vidíš vrstevnice, které se stáčejí do tvaru písmene M, jde zpravidla o skalnatý hřeben. Tato znalost tě zachrání v mlze, kdy okolní terén ztratí všechny orientační body a mapa s vrstevnicemi se stane tvým jediným spolehlivým průvodcem.
Častou chybou bývá spoléhat na to, že „to přece není tak daleko”. V horách platí, že vzdálenost je méně důležitá než převýšení. Deset kilometrů s dvěma sty metry stoupání je úplně jiná jízda než deset kilometrů s pěti sty metry. Pokud nejste zvyklí jezdit v kopcích, začněte s kratšími trasami a postupně přidávejte. A hlavně mějte v záloze plán B – třeba zkrácenou variantu, po které se dá vrátit, pokud vám dojdou síly nebo se zhorší počasí.
Plánování cyklovýletu v horách s minimem převýšení není o hledání zázračné trasy, která by byla úplně rovná. Taková v horském terénu prakticky neexistuje. Jde spíš o chytrou volbu údolí, směru jízdy a denní doby. Základním pravidlem je vybírat si trasy vedoucí podél řek a potoků, ideálně proti jejich toku. Voda si totiž cestu klestí tím nejméně náročným terénem, takže stoupání bývá dlouhá a pozvolná, místo prudkých krátkých výšlehů, které vás donutí tlačit kolo.
Než vyrazíte, podívejte se na vrstevnice v mapě. Klíčové je spočítat si celkové stoupání, nejen maximální nadmořskou výšku. Často se stane, že trasa sice vede do kopce, ale nastoupáte na ní jen pár set metrů za celý den. Opakem jsou trasy, které vypadají na první pohled rovinaté, ale mezi tím se několikrát zvednou a zase klesnou. Právě tyhle „vlnité” úseky vás unaví nejvíc. Ideální je hledat silnice a cesty, které kopírují údolí, a vyhnout se hřebenovým přechodům.
Samotná membrána je jen polovina funkce. Druhou polovinou je údržba. Impregnace a čistota povrchové vrstvy rozhodují o tom, jestli voda bude stékat po povrchu, nebo se vsákne. Pokud bunda začne ‚sát‘ vodu, nemusí být nutně vadná – často jen chybí impregnace. Pravidelně ji proto perte speciálním přípravkem, nikoliv běžným pracím práškem, který ucpe póry. Po vyprání vždy znovu impregnovat. Sušte vždy volně na ramínku, nikdy na topení. Běžná chyba je také žehlení nebo sušení v sušičce – vysoká teplota poškodí membránu a podlepené švy.
Přechod horského sedla není jen otázkou fyzické kondice. Mnoho turistů podcení přípravu a v polovině stoupání zjistí, že jim chybí voda, teplé oblečení nebo že zvolili špatnou trasu. Přitom stačí dodržet pár zásad, které vám ušetří nejen síly, ale i zdraví.
Když už jste v sedle, zastavte se a rozhlédněte se. Všimněte si, kterým směrem fouká vítr a kde se nachází případný úkryt. To se vám může hodit při návratu. Také si poznamenejte, kudy jste přišli, abyste se v případě mlhy dokázali vrátit po vlastních stopách. Správný přechod sedla totiž nekončí sestupem do údolí, ale bezpečným návratem celé skupiny.
Nakonec si dejte pozor na kompromisy v podobě ‚membrána bez jména‘. Levné bundy často používají mikropórovou fólii, která je podobná, ale nemá tak dobrou životnost. Není to nutně špatná volba pro příležitostného nositele, ale počítejte s tím, že se může začít odlupovat nebo praskat po pár sezonách. Pokud kupujete bundu na pravidelné nošení, vyplatí se investovat do osvědčených konstrukcí, které mají jasně definovanou hydrostatický sloupec a prodyšnost. A hlavně – nikdy se nenechte zlákat pouze reklamou. Skutečná funkce se pozná až při nošení.
Co nosit a jak se obléct, když hřeben mění náladu Na hřebeni platí pravidlo vrstvení a kvalitní nepromokavé a větruodolné svrchní vrstvy. Základ tvoří funkční prádlo, které odvádí pot, přes něj izolační vrstva (fleece nebo tenká péřová bunda) a navrch nepromokavá bunda s kapucí. Ta by vám měla sahat přes boky a měla by mít podlepené švy. Nezapomeňte na náhradní ponožky, čepici, rukavice a šátek či nákrčník – i v létě může na hřebeni foukat studený vítr. Do batohu přibalte i tenkou izolační vrstvu navíc, kdybyste museli kvůli zranění nebo nepřízni počasí zastavit.
Častou chybou bývá ignorovat pomocné přerušované čáry, které se objevují v plochých oblastech. Jsou to tzv. doplňkové vrstevnice a slouží k tomu, aby naznačily i mírné terénní vlny, které by na hlavních čarách nebyly vidět. Nevypovídají o velkých výškových rozdílech, ale pomohou ti odhalit třeba skrytou proláklinu mokřadu nebo naopak nevýrazný hřbíček, který bys jinak přehlédl.
If you enjoyed this article and you would like to receive more details concerning Demo.Emshost.com kindly check out our webpage.