Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) roste v Česku od července do října, nejčastěji v teplých listnatých lesích pod duby, buky a habry, ale i v parcích a alejích. Najít ji můžete i na místech, kde se sbírá hřib nebo křemenáč. Právě proto je záměna tak častá. Nejde o vzácnou houbu, která by se dala přehlédnout — jde o houbu, kterou lidé aktivně sbírají a považují za jedlou.
U konzervace dávejte pozor na správný postup. Houby zavařované ve sklenicích musí projít dostatečnou sterilací, jinak hrozí botulismus. Po otevření sklenice obsah vždy převařte. Pokud houby po tepelné úpravě změknou, ale zůstávají gumovité, znamená to, že byly málo provařené. V takovém případě je vraťte na plotnu a vařte ještě alespoň 10 minut. Bezpečnost hub není o odvaze, ale o trpělivosti a dodržení postupu.
Co udělat, než houbu vůbec utrhnete Zapisujte si nebo si zapamatujte všechny znaky, které se dají později ověřit. Pomáhá sledovat, kde houba rostla – pod jakým stromem, v jaké půdě, zda byla na dřevě, v trávě, nebo v mechu. Důležité je, zda rostla jednotlivě, nebo v trsech. Všímejte si barvy klobouku, tvaru a barvy lupenů, rour nebo lišt, barvy a tvaru třeně, případně prstence a pochvy. Uchopte houbu opatrně a zkuste vykroutit celou, abyste viděli i bázi třeně. Právě tam se skrývají znaky, které rozhodují mezi bezpečnou a jedovatou houbou.
Kdy se jim vyhnout? Po vydatných deštích rostou i druhy, které jindy nenajdete. Vlhko a teplo jsou ideální pro tvorbu plodnic, ale také pro kluzké a rozpadající se houby. Staré, červivé nebo plesnivé houby neberte. Stejně tak ty, které rostou u silnic, v blízkosti skládek nebo na chemicky ošetřených plochách. Mohou obsahovat těžké kovy nebo pesticidy.
Nejčastější chyba je záměna s mladými pečárkami, které rostou na loukách a pastvinách. Pečárka má lupeny růžové až čokoládově hnědé a na bázi třeně nemá pochvu. Další záměna hrozí s holubinkami, které mají na klobouku typické kruhy a na řezu často mění barvu. Někteří lidé si pletou muchomůrku zelenou i s čirůvkou májovkou, ta však roste v trávě, má silnou moučnou vůni a nikdy nemá prsten ani pochvu. Pokud si nejste jisti na sto procent, houbu neberte. Žádné čištění, vaření ani sušení jedovaté látky nezničí.
Při sběru platí několik pravidel, která snižují riziko na minimum. Sbírejte pouze houby, které bezpečně znáte a u kterých umíte popsat všechny znaky. Nikdy nemíchejte neznámé houby do jednoho košíku s jedlými. Každou plodnici si prohlédněte zvlášť, včetně báze třeně. Nepoužívejte žádné mobilní aplikace jako jediný zdroj určení. Pokud se po jídle objeví nevolnost, zvracení nebo průjem, nečekejte a vyhledejte lékařskou pomoc. Muchomůrka zelená působí na játra a první příznaky se mohou objevit až po několika hodinách, kdy už je otrava rozvinutá.
Jak si ověřit houbu přímo v lese, než ji dáte do koše Plodnici nikdy netrhejte za klobouk. Vždy ji vyjměte i s celým třenem a opatrně odhrňte hlínu kolem báze. Pokud na spodním konci třeně najdete bílou blanitou pochvu, houbu okamžitě vyhoďte. Dále zkontrolujte lupeny: muchomůrka zelená má lupeny vždy bílé, husté a volné, nikdy růžové ani hnědé. Dužnina je bílá, na řezu se nemění, pouze za vlhka mírně žloutne. Vůně je slabá, nasládlá, u starších plodnic může být nepříjemná. Ani jeden z těchto znaků sám o sobě nestačí. Rozhoduje kombinace všech znaků pohromadě.
Nejlepší ochranou není dokonalá znalost stovek druhů, ale schopnost přiznat si nejistotu. Houba, kterou necháte v lese, vás nemůže otrávit. Houba, kterou sníte s pochybnostmi, může. Sbírejte jen to, co bez váhání poznáte, a zbytek nechte na přírodě.
Nejspolehlivější je uložení v papírovém sáčku nebo v misce volně přikryté papírovou utěrkou. Papír propouští vzduch, ale brzdí odpařování, takže houby dýchají a zároveň nevysychají. Igelitový sáček nebo pevně uzavřená dóza vytvoří kondenz, plodnice změknou a do dvou dnů zapáchají. Pokud máte jen plastovou krabičku, vyložte ji papírovou utěrkou, houby volně vyskládejte a víko nechte pootevřené.
Další častá chyba je sbírat houby do igelitky jen na cestě a doma je přesypat. Jenže i půl hodiny v neprodyšném obalu stačí, aby se na povrchu hub vytvořil mokrý film. Ten se pak doma těžko odstraňuje a houby rychleji podléhají hnilobě. Stejně tak nepomůže houby v lese umýt nebo otřít mokrým hadrem. Voda na povrchu urychlí zapaření. Suchý hadr nebo měkký kartáček na klobouky stačí.
Základní tvar klobouku je zelenavý, olivový až žlutozelený, často se světlejšími vlákny. Barva ale není spolehlivý znak. Mladé plodnice mohou být téměř bílé, starší zase tmavě olivové. Klobouk bývá hladký, za sucha lesklý, za vlhka mírně slizký. Průměr se pohybuje od pěti do patnácti centimetrů. Prsten na třeni je výrazný, bílý, převislý a později může opadnout. Pochva neboli volva je bílá, blanitá, ukrytá v zemi nebo v listí. Právě volva je nejdůležitější znak, ale zároveň ten, který lidé při sběru přehlédnou, protože ji často zakrývá mech nebo hlína.
If you loved this post and you would like to obtain extra data relating to https://bandsworksconcerts.info:443/index.php?martinnemec92 kindly visit our webpage.