Kyselina navíc: proč se broskvové kompoty kazí

Jak poznat správné dotažení bez zbytečného rizika U kovových víček postupujte takto: nasaďte víčko na čisté hrdlo, otáčejte lehce, dokud neucítíte, že se guma dotkla skla. Pak přitlačte a dotáhněte zhruba o čtvrt až půl otáčky. Zastavte ve chvíli, kdy víčko klade jasný, ale plynulý odpor. Pokud musíte zabrat celou dlaní a otáčet silou, už jste za hranicí. U patentních uzávěrů a skobových víček kontrolujte sponu: má držet pevně, ale nesmí se prohnout do oblouku. U korkových zátek stačí, aby korek seděl v hrdle celou plochou a nešel vytáhnout tahem prstů.

Základem je suchá a pevná zelenina. Okurky, mrkev, kedlubny nebo zelí před nakládáním důkladně omyjte, ale poté je pořádně osušte. Zbytková voda na povrchu ředí nálev a podporuje nežádoucí mikroorganismy, které zeleninu rozkládají. U okurek se vyplatí odříznout květní konec, protože obsahuje enzymy, jež způsobují měknutí. Stejně tak odstraněte všechna měkká nebo nahnilá místa – jedna vadná část dokáže zkazit celou nádobu.

Rekonstrukce bytu 003Kyselé konzervy stojí na octu. Ten se do nálevu přidává přímo a potravinu jen zalije. Slané konzervy, jako kysané zelí nebo kvašené okurky, spoléhají na mléčné kvašení: sůl vytáhne ze zeleniny šťávu, v níž se namnoží bakterie mléčného kvašení a vytvoří kyselinu samy. Zatímco octový nálev je hotový okamžitě a stačí ho zavařit, kvašené zboží se nechává několik dní až týdnů v chladu a teprve potom se případně sterilizuje. Záměna obou postupů je nejčastější chyba – ocet v kvašení zabije žádoucí bakterie a sůl v octovém nálevu zase nestačí na konzervaci.

Nejdřív ovoce důkladně osušte. Jakákoli kapka na povrchu se ve vakuu změní na vlhkost, která podporuje plíseň a hnilobu. Po umytí proto ovoce rozložte na čistou utěrku a nechte ho oschnout klidně hodinu. U bobulovin postupujte opatrně, každá prasklá bobule znamená rychlejší kažení celé dávky. Přezrálé kusy vyřaďte ještě před vakuováním, i kdyby vypadaly dobře.

Broskve se při zavařování chovají jinak než jablka nebo švestky. Mají málo vlastní kyseliny, a to je příčina většiny neúspěchů. Ovoce s nízkým pH se ve sklenici snadno přehřeje, ztmavne a ztratí tvar, nebo naopak nedostatečně prohřeje a druhý den začne kvasit. Rozhodující je proto kyselina, kterou do nálevu přidáte, a teplota, kterou sklenice skutečně projdou. Bez toho vyjde z hrnce měkká kaše v kalném nálevu.

Do čistých, vyhřátých sklenic klademe kostky dýně tak, aby mezi nimi nezůstávaly vzduchové kapsy. Zalijeme horkým nálevem tak, aby byly kousky zcela ponořené, ale hladina sahala asi centimetr pod okraj. Sklenice uzavřeme víčkem a dáme do hrnce s vodou, která dosahuje do dvou třetin výšky sklenic. Zavařujeme při 85 °C po dobu 25 minut. Teplota je důležitá – při vyšší se dýně rozvaří, při nižší se neprohřeje dostatečně.

Typické chyby se opakují pořád dokola. První je špinavé hrdlo. Zbytek hmoty, mastnota nebo cukr na závitu způsobí, že víčko nedosedne rovnoměrně, i když je dotažené zdánlivě správně. Druhá chyba je teplotní šok: horký obsah nalitý do studené sklenice vytvoří podtlak, který po vychladnutí ohne víčko nebo roztrhne těsnění. Třetí je dotahování za provozu, když už obsah chladne. Sklo i víčko mění objem a dodatečné otáčení těsnění jen rozruší.

Skladováním uzávěr dokončíte. Sklenice s kovovým víčkem nechte stát v chladu a temnu, ale první dva dny je nepřenášejte. Právě v této době vzniká podtlak a těsnění se usazuje. Pokud víčko po dvou dnech drží pevně, nekloktá a obsah nezměnil barvu ani vůni, uzávěr pravděpodobně vydrží. Když se objeví bublinky, zákal nebo víčko vyboulí, je pozdě. V takovém případě neochutnávejte a obsah zlikvidujte.

Po uzavření vždy zkontrolujte těsnost prakticky. Sklenici otočte dnem vzhůru nad dřezem a podržte několik sekund. U šroubovacích uzávěrů pak zmáčkněte střed víčka: má být mírně vpadlé a po stlačení se vrátit. Pokud po otočení uniká kapka nebo víčko povrzává, raději obsah přelijte, hrdlo očistěte a uzavřete znovu. Lepší je ztratit jednu sklenici než celou dávku.

Zavírání sklenic vypadá jako rutina, ale právě u něj vzniká většina zbytečných ztrát. Ať už plníte zavařeniny, nakládáte zeleninu, nebo stáčíte domácí pivo, způsob uzávěru rozhoduje o tom, zda obsah vydrží měsíce, nebo se zkazí během týdnů. Chyba nebývá v surovině ani v receptu. Vzniká při posledních dvou otáčkách víčka.

Základem je pochopit, co má uzávěr vlastně dělat. Víčko nemá držet silou, ale těsností. U šroubovacích uzávěrů stačí, aby se guma nebo těsnicí vrstva rovnoměrně přitiskla k hrdlu. Pokud utáhnete příliš, guma se zdeformuje, sklo dostane pnutí a těsnění naopak povolí. Pokud málo, obsah uniká, oxiduje a chytá plíseň. Správné dotažení je vždy někde uprostřed a pozná se rukou, ne okem.

If you have any queries relating to where by and how to use Jak zařídit Malou Kuchyni, you can make contact with us at the webpage.