Při zkoušení dejte do batohu alespoň pět až sedm kilogramů. Utáhněte bederní pás tak, aby dosedl na hřebeny pánevních kostí, ne na břicho. Ramenní popruhy pak dotáhněte jen lehce, aby se batoh neodlepoval od zad. Hrudní přezka drží popruhy u sebe, ale nesmí bránit dýchání. Když se předkloníte, batoh by měl zůstat na místě a kopírovat pohyb zad. Pokud se při předklonu zvedá od zad nebo tlačí do krku, je buď špatně nastavený, nebo má nevhodnou délku zad.
Poslední věc je technika. Střídejte rytmus s nohama: levá noha, pravá hůl. V prudkém kopci zkraťte krok a zapíchejte obě hole současně pro větší oporu. V sestupu je nechte volně klouzat po povrchu, nezatěžujte je celou vahou. Kdo zvládne tyto základy, ucítí na konci dne rozdíl v kolenou i v zádech.
Nosný systém rozhoduje o tom, jak se batoh chová po několika hodinách chůze. Nezáleží tolik na značce nebo barvě, ale na tom, jak je přenos hmotnosti vyřešený. U lehkých městských batohů stačí prošívané ramenní popruhy. Jakmile ale nosíte více než osm až deset kilogramů, začne hrát roli konstrukce zad, bederní pás a tuhost rámu. Pokud tyto tři věci neladí, ponese váhu jen ramena a po pár kilometrech přijdou bolesti krku a otlačená ramena.
Před výstupem si zkontrolujte aretaci. Teleskopické hole se časem povolí a při zatížení se mohou sklopit. Zkontrolujte také stav hrotů a misek, zda nejsou ohlé nebo uvolněné. Na vícedenní túru si vezměte náhradní hroty a malý imbus, pokud jím lze aretaci dotáhnout. Poutka nastavte tak, aby ruka držela rukojeť lehce, bez křeče. Při správném nastavení byste měli cítit, že hole nesou část váhy těla, ne že je jen táhnete za sebou.
Víkendová túra s přespáním vypadá jednoduše, dokud člověk nestojí večer v lese a neřeší, kde postaví stan, kde vezme vodu a proč už je tma. Rozdíl mezi příjemným výletem a nepříjemným zážitkem není v kondici ani ve výbavě, ale v plánování. Naplánujte túru pozpátku od místa, kde budete spát, ne dopředu od nádraží.
Trekové hole nejsou jen módní doplněk. Na dlouhém výstupu dokážou ušetřit klouby, zlepšit stabilitu v kamenitém terénu a přidat energii do kopce. Špatně zvolené hole ale udělají pravý opak: tahají za ruce, kloužou a zbytečně zatěžují zápěstí. Rozhoduje několik málo parametrů a hlavně to, jak si je nastavíte.
Typická chyba je nastavit obě hole na stejnou délku bez ohledu na sklon. Při stoupání pak jedna ruka pracuje v nepřirozené poloze a ramena se brzy unaví. Další častou chybou je chůze s holemi zaraženými přímo před sebou. Hrot by měl dopadat mírně za patu, ne před špičku. Při sestupu hole zkraťte a držte je blíž tělu, jinak se opřete do prázdna a ztratíte rovnováhu.
Než vyrazíte, projděte si trasu a odhadněte podklad. Na rozmáčené hlíně a v bažině se hodí širší misky, které se neproboří. Do skal a na zpevněné cesty naopak misky sundejte a nechte jen ostré hroty. Tupý hrot klouže po kameni a nutí vás do předklonu. Karbonové hole s ostrým hrotem na tvrdém podkladu přenášejí vibrace do zápěstí, proto se vyplatí mít v rukojeti pěnový nebo korkový obal.
Jak si v terénu ověřit, že cesta někam ve
Délka, materiál a rukojeti: kde se chybuje nejčastěji Správnou délku hole poznáte jednoduše. Postavte se, chyťte rukojeť a nechte hrot u země. Loket by měl svírat přibližně pravý úhel, předloktí rovnoběžně se zemí. Pro chůzi po rovině volte kratší nastavení, do prudkého stoupání hole zkraťte, do klesání naopak prodlužte. Teleskopické hole s aretací jsou univerzální, pevné bývají lehčí a tužší. Slitinové hole vydrží hrubé zacházení, karbonové méně váží, ale při pádu na hranu se mohou zlomit. Rukojeti z korku lépe odvádějí pot, pěnové jsou příjemné v zimě, plastové se hodí spíš na krátké túry. Poutka nejsou detail: špatně utažené poutko dře zápěstí, příliš volné zase nutí hole kývat.
Nejčastější chyby: příliš pozdní start, podcenění převýšení, žádná rezerva v čase, nedostatek vody a spoléhání na to, že se místo na spaní najde samo. Vyhněte se i tomu, že vyrazíte bezvědomí o pravidlech oblasti. Pokud to uděláte správně, vrátíte se unavení, ale v pořádku — a to je celý smysl.
Vodu berte vážně. Zjistěte si předem, kde jsou studánky nebo potoky, a jestli se z nich dá bezpečně pít. Vodu z přírody vždy převařte nebo přefiltrujte. Na noc počítejte minimálně dva litry na osobu kromě vody na vaření. Typická chyba je vyjít odpoledne s tím, že se voda najde cestou — když se nenajde, túra končí dehydratací. Jídlo řešte energeticky husté a lehké; těstoviny, ovesné vločky, oříšky a sušené maso fungují lépe než konzervy.
If you liked this article and you simply would like to receive more info with regards to rady pro rekonstrukci nicely visit our own webpage.