Při nákupu se vždy dívejte na to, jestli je dřevo naštípané, vysušené a uskladněné na vzdušném místě. Dřevo by mělo být skladováno minimálně jeden až dva roky, ideálně pod přístřeškem chráněným před deštěm, ale s přístupem vzduchu. Typickou chybou je topit čerstvě pokáceným dřevem – má vlhkost kolem 50–60 %, špatně hoří, produkuje hodně kouře a dehtuje komín. Také se vyhněte dřevu z demolice nebo dřevu natřenému lakem, které při hoření uvolňuje toxické látky.
Typickou chybou je nechávat primární vzduch otevřený po celou dobu hoření. Dřevo pak shoří během hodiny, místnosti se přetopí a vy musíte přikládat častěji. Druhým častým prohřeškem je úplné zavření všech přívodů vzduchu na noc, aby kamna „doutnala” do rána. To vede k tvorbě kyselého dehtu, který poškozuje sklo, vložku i komín. Pokud chcete udržet oheň přes noc, snižte přívod primárního vzduchu na minimum, ale sekundární vzduch ponechte pootevřený asi na 25 procent.
Množství popela ovlivňuje i druh dřeva. Měkké dřevo jako smrk nebo borovice hoří rychleji a zanechává méně popela, ale vydrží kratší dobu. Tvrdé dřevo, například buk nebo dub, hoří déle a rovnoměrněji, ale produkuje více jemného popela. Pro dlouhé hoření přes noc je ideální směs – nejprve rozpalte měkkým dřevem, pak přidejte tvrdé. A pamatujte, že popel byste neměli vynášet hned po dohoření – nechte jej vychladnout, aby nedošlo k popálení nebo vznícení odpadkového koše.
Pokud máte možnost, kombinujte druhy podle aktuální potřeby. Na začátek podpalte smrkem nebo břízou, poté přidejte buk nebo dub pro dlouhotrvající žár. Při přikládání vždy nechte prostor pro vzduch a nepřetěžujte kamna. Správně vysušené tvrdé dřevo vám poskytne až dvojnásobné množství tepla než dřevo mokré. A pokud si nejste jistí druhem, zeptejte se dodavatele – dobrý dodavatel vám poradí a ukáže, jak dřevo vypadá.
Když už dřevo vyschne, je důležité ho nenechat znovu navlhnout. Přeneste ho do suchého krytého prostoru, ale ne hned ke kamnům, kde by mohlo kondenzovat na studených stěnách. Ideální je nechat ho týden v chodbě, aby si zvyklo na teplotu. Pokud dřevo skladujete venku a přes léto prší, po každém dešti zkontrolujte, zda hromada stojí na nohou a voda pod ní nehromadí. Věnovat pozornost těmto detailům znamená, že za dva roky budete topit dřevem, které hoří jako papír, ne jako mokrá hadra.
Bezpečná vzdálenost od hořlavin není o odhadu, ale o jasných pravidlech, která chrání majetek i životy. Nejčastější chybou je spoléhat se na „to snad stačí” – stačí jiskra z krbu, přehřátý spotřebič nebo neopatrnost při manipulaci s hořlavou kapalinou a plameny se šíří rychlostí, kterou nelze dohnat. Základní princip je jednoduchý: hořlavý materiál musí být od zdroje tepla, plamene nebo jiskry tak daleko, aby ho teplo nemohlo vznítit ani při dlouhodobém působení.
Nejdříve si ověřte, jaké regulace vaše kamna mají. Obvykle najdete dvě ovládací páky nebo kolečka – jedno pro primární vzduch (pod rošt, do spalovací komory) a druhé pro sekundární vzduch (přiváděný nad plamen, často podél skla). Primární vzduch je důležitý hlavně při rozhořívání. Jakmile se vytvoří stabilní vrstva žhavých uhlíků, přívod primárního vzduchu by se měl výrazně omezit, aby se dřevo nespálilo příliš rychle. Sekundární vzduch pak zajistí dotažení spalin a čistotu skla.
Pro běžné domácí použití platí orientační minimum 1 metr od otevřeného ohně, kamen nebo topných těles. Tato vzdálenost se ale zvyšuje, pokud je v okolí hořlavina s vysokou hořlavostí, jako jsou papíry, textilie, ředidla nebo spreje. Vždy myslete na to, že vzdálenost se měří od povrchu zdroje tepla k povrchu materiálu – nikoli od okraje spotřebiče. Skrytý problém představují také závěsy, které se mohou přiblížit k plotýnce jen díky průvanu, nebo dřevěné police umístěné nad kamny.
V garážích a dílnách, kde je hořlavin více, platí přísnější pravidla. Všechny hořlavé kapaliny skladujte v uzavřených nádobách určených pro tento účel, nikoli v PET lahvích, které se mohou deformovat a unikat. Každá nádoba musí být od ostatních oddělena alespoň 1 metrem a od elektrického vedení, zásuvek a spínačů alespoň 2 metry. Velmi častým nedostatkem je také skladování hadrů nasáklých olejem nebo ředidlem – ty se mohou samovolně vznítit, pokud jsou složeny na hromadě. Vzdálenost od hořlavin proto neřešíte jen u zdroje ohně, ale i u materiálů, které se mohou vznítit samy.
Správné nastavení přívodu vzduchu do kamen je klíčem nejen k úspoře paliva, ale také k minimálnímu znečištění ovzduší. Mnoho lidí má pocit, že čím více vzduchu, tím lépe. Většinou to ale vede k rychlému spálení dřeva a vylétávání tepla komínem. Naopak příliš málo vzduchu způsobí doutnání, tvorbu dehtu a sazí. Optimální je najít rovnováhu, při které plamen hoří jasně a stabilně.
If you have any issues about wherever and how to use další informace, you can get hold of us at our web page.