Nakonec zohledněte, co od kol skutečně čekáte. Jestli jezdíte hlavně krátké trasy a v zimě, volte ocelové disky s plnými kryty – snadno se čistí a odolají posypové soli. Pro celoroční provoz a lepší vzhled investujte do kvalitních litých kol a k nim sezónní pneumatiky. Před montáží vždy zkontrolujte utahovací moment – obvykle se pohybuje v rozmezí 100–130 Nm, ale konkrétní hodnotu najdete v dokumentaci vozidla. Správně zvolené disky vám vydrží dlouhá léta a ušetří vás zbytečných nákladů na opravy.
Po dokončení montáže zapněte zapalování na několik sekund, ale nestartujte hned – tím se natlakuje systém. Zkontrolujte těsnost všech spojů, případně zopakujte zapnutí zapalování. Teprve poté nastartujte. U vznětových motorů může být nutné odvzdušnění systému, pokud jste při výměně pustili do potrubí vzduch. Většinou stačí pár pokusů o start, ale u některých vozů je třeba povolit odvzdušňovací šroub na vstřikovacím čerpadle.
Kontrola tlaku v pneumatikách patří mezi nejčastěji podceňované úkony běžné údržby vozu. Mnoho řidičů spoléhá na to, že stačí zajet na čerpací stanici jednou za měsíc nebo když na displeji palubního počítače blikne varování. To je ale zásadní omyl. Správný tlak ovlivňuje nejen životnost pneumatik, ale také spotřebu paliva, jízdní vlastnosti a především bezpečnost posádky i ostatních účastníků provozu. V dnešním provozu, kdy jsou nároky na přesnost a stabilitu vozidla stále vyšší, se vyplatí věnovat kontrole tlaku systematickou pozornost.
Výběr nových kol není jen o vzhledu. Špatně zvolený rozměr nebo materiál dokáže znepříjemnit jízdu, zvýšit spotřebu a hlavně ovlivnit bezpečnost. Než začnete objednávat, zjistěte si přesné hodnoty, které jsou pro váš vůz předepsané. Tyto údaje najdete v technickém průkazu, na štítku ve dveřích řidiče nebo v servisní příručce. Základními pojmy jsou šířka, průměr, počet děr, rozteč (roztečová kružnice) a ET – tedy zális disku.
Nejprve si připravte vozidlo. Lak musí být čistý, suchý a zbavený hrubých nečistot, jinak riskujete další poškození. Ideální je umýt auto šamponem a odmastit postižené místo lihem nebo hadříkem z mikrovlákna. Pokud jsou v laku viditelné zbytky vosku nebo silikonu, leštící pasta nebude správně zabírat. Pro kontrolu hloubky škrábance stačí přejet nehtem – pokud se zachytí, jedná se o hlubší poškození, které leštěním nevyřešíte.
Samotná výměna začíná demontáží krytu a uvolněním napínací kladky. Povolte šrouby, sundejte starý řemen a porovnejte ho s novým – musí mít stejný počet zubů a délku. Před montáží zkontrolujte také vodní čerpadlo, napínací kladky a případné vodicí kladky. Pokud mají vůli nebo vydávají hluk, vyměňte je zároveň s řemenem. Jinak riskujete, že za pár tisíc kilometrů budete rozvodovku otevírat znovu.
Nejdůležitější je měřit tlak za studena. To znamená, že by vůz měl stát alespoň tři hodiny nebo byste měli ujet maximálně pár kilometrů. Při jízdě se pneumatiky zahřívají a tlak v nich přirozeně roste, takže měření po delší cestě ukáže nepřesné hodnoty. Ideální je měřit tlak ráno před odjezdem, kdy jsou pneumatiky zcela vychlazené. Hodnoty, které najdete v uživatelské příručce nebo na štítku u dveří řidiče, platí pro studené pneumatiky. Pokud měříte po jízdě, je nutné počítat s nárůstem a nepropichovat ventil v domnění, že je tlak příliš vysoký.
Jak poznáte, že je filtr ucpaný? Typickými příznaky jsou pokles výkonu při akceleraci, trhaný chod motoru, problémy se startováním nebo zvýšená spotřeba. U dieselových motorů se může objevit i pískání při běhu čerpadla. Než ale začnete s výměnou, ověřte si, kde filtr vůbec najdete. U benzínových vozů bývá v motorovém prostoru nebo pod podlahou vozidla, u dieselů často u nádrže. Podívejte se do návodu nebo se poraďte s někým, kdo vaše auto zná – špatná lokalizace zdrží práci.
Výměna palivového filtru patří k údržbě, kterou mnoho řidičů odkládá, dokud se neprojeví problémy s motorem. Přitom jde o relativně rychlý zákrok, který zvládnete sami, pokud víte, co dělat. Základní pravidlo je jednoduché: filtr měňte podle servisního intervalu uvedeného v návodu k vozidlu, obvykle po ujetí 30 000 až 60 000 km. Pokud jezdíte často s téměř prázdnou nádrží, interval zkraťte – nečistoty ze dna nádrže se dostávají do palivového systému častěji.
Typickou chybou je leštění na přímém slunci – lak se rychle zahřívá a pasta se doslova zapeče, což způsobí bílé skvrny. Stejně riskantní je použití rotační leštičky bez zkušeností: pokud nemáte cit pro tlak a rychlost, snadno propálíte lak až na základní vrstvu. Pro začátek se proto držte ručního leštění nebo excentrické leštičky s nízkými otáčkami.
If you beloved this article and you would like to receive extra data concerning číst více kindly take a look at our own web site.