Kamna na tuhá paliva potřebují před topnou sezónou prohlídku, která zabere jedno odpoledne. Nejde jen o to, zda hoří, ale hlavně o to, zda hoří bezpečně a efektivně. Tři oblasti rozhodují o tom, jestli budete topit klidně, nebo řešit kouř v místnosti a zbytečně vysokou spotřebu dřeva: sklo, těsnění a vzduch.
Postel jako střed a barvy jako nástr
Dřevo nikdy neskládejte do sklepa, do garáže nebo do těsné kůlny. Potřebuje větrání. Pokud ho dáte do uzavřeného prostoru, vlhkost z něj nemá kam unikat a dřevo jen zplesniví. Výjimkou je prostor, který má stálý průvan a je suchý. I tak ale platí, že čerstvé dřevo patří nejdřív ven. Do kůlny ho přesuňte až těsně před topením, když je suché. Další častá chyba je skladovat dřevo v jedné velké hromadě bez přístupu vzduchu. Raději udělejte dvě menší hromady vedle sebe s mezerou. Vzduch pak proudí i mezi nimi.
Nejdřív změřte roh, ve kterém má koutek stát. Potřebujete půdorys zhruba metr na metr, u vyšších postav i víc, aby se dalo sedět s nohama nataženýma nebo zkříženýma, aniž byste se dotýkali zdi. Křeslo nebo sedačka musí mít opěradlo vysoké aspoň po lopatky, jinak se po půl hodině začne kroutit záda. Rozkládací křeslo je lákavé, ale v ložnici zabírá v rozloženém stavu tolik místa, že se do koutku už nic jiného nevejde. Praktičtější je pevná židle s područkami nebo křeslo s nižším sedákem a opěrou hlavy.
Dřevo na zimu nezačíná schnout v listopadu. Pokud ho naštípete a složíte až na podzim, bude hořet špatně, hodně kouřit a v kamnech ho spálíte zbytečně moc. Aby dobře proschlo a méně ho, musíte začít včas. Ideální je naštípat a uskladnit dřevo už na jaře nebo začátkem léta. Čím déle leží na vzduchu, tím nižší má vlhkost. Pro topení potřebujete vlhkost pod dvacet procent. Čerstvé dřevo má klidně padesát i více.
Další častá chyba je myslet si, že všechny prvorepublikové sály vypadaly stejně. Není to pravda. Některá kina vznikala přestavbou kaváren a sálů, jiná byla postavena na míru. Liší se akustikou, šířkou uliček i umístěním promítací kabiny. Právě tyto rozdíly dělají z každé návštěvy jiný zážitek. Pokud chcete porozumět atmosféře, nevšímejte si jen výzdoby, ale i toho, jak se do sálu vstupuje, kde se kupují lístky a jak se lidé přesouvají.
Praktický tip: než se vydáte na obhlídku, zjistěte si, zda budova stále funguje jako kino, nebo zda je z ní divadlo, sklad či obchod. U těch nefunkčních se soustřeďte na průčelí a vstupní halu, protože sál bývá přestavěný k nepoznání. U funkčních kin se naopak vyplatí zajít na představení a všímat si detailů v hledišti i v předsálí. Vstupenka bývá levnější než u multiplexů a atmosféra je nesrovnatelná.
Místo pro skládání vybírejte na slunci a na větru. Nejlepší je jižní nebo jihozápadní strana, kde na hromadu fouká a svítí slunce celý den. Vyhněte se stinným koutům u zdi, hustým lesům a místům, kde se drží vlhko. Dřevo potřebuje proudění vzduchu ze všech stran. Nikdy ho naskládejte těsně k sobě bez mezer. Mezi poleny nechte prsty tlusté mezery, aby mohl vzduch procházet. Pokud skládáte dřevo na paletu, podsypte ji kameny nebo cihlami, aby se hromada nedotýkala země. Vlhko ze země jinak proniká nahoru.
Na závěr platí, že nejlepší způsob, jak prvorepubliková kina v Praze poznat, je projít je pěšky a v klidu. Vyhněte se honbě za co největším počtem zastávek. Vyberte si dvě nebo tři místa a strávte v nich delší čas. Všímejte si detailů, které se nedají vyfotit z ulice. A pokud narazíte na budovu, která už kinem není, berte to jako příležitost představit si, co se v ní kdysi odehrávalo.
Prvorepubliková kina v Praze nejsou jen seznam budov. Jsou to místa, kde se architektura potkává s každodenním provozem a kde se dodnes dá vycítit, jak vypadal filmový večer před téměř stoletím. Pokud se po nich chcete vydat, nezačínejte u výčtu adres. Začněte tím, že si ujasníte, co vlastně hledáte: původní sál, který stále slouží, nebo jen fasádu, která přežila.
Na zimu skladujte jen tolik dřeva, kolik skutečně spálíte. Zbytečně velké zásoby zabírají místo a déle schnou. Ideální je mít dvě hromady: jednu na příští zimu, druhou na tu následující. Ta první už musí být suchá, druhá může ještě dosychat. Pokud topíte dřevem průběžně, berte vždy z té sušší hromady. Nikdy nemíchejte mokré a suché dřevo dohromady. Když už dřevo proschlo, udržujte ho v suchu až do topení. Mokré dřevo nejen špatně hoří, ale také zanáší komín a kazí kamna.
Jak číst architekturu kin z první republiky Prvorepubliková kina se poznají podle několika znaků. Mívají výrazný vstupní portál, často s geometrickou dekorací. Sál bývá vysoký a úzký, aby se do něj vešlo co nejvíce sedadel a zároveň zůstal dobrý výhled. Strop bývá zdoben štukem nebo malbou, která měla navodit dojem divadla. Pokud uvidíte balkon, je to cenná stopa: balkony se stavěly kvůli levnějším místům a bývaly oddělené vlastním vchodem.
If you have any thoughts about where by and how to use celý text, you can speak to us at our web page.