Koupit si čerstvě nařezané dřevo a zjistit to až u kamen, je ztráta času i peněz. Mokré poleno špatně hoří, práší se z něj a zanáší komín. Než zaplatíte, podívejte se na čela polen. Právě tam se suché dřevo prozradí nejspolehlivěji. Nemusíte být lesník, stačí vědět, na co se zaměřit a čeho se naopak vyvarovat.
Jak poznáte suché dřevo, když praskliny nejsou vidět Někdy jsou čela polen zakrytá nebo natřená, hlavně při prodeji na paletách. Pak se vyplatí zkontrolovat váhu. Vezměte poleno do ruky a porovnejte ho s jiným stejně velkým kusem. Suché dřevo je výrazně lehčí, protože ztratilo vodu. Pokud je dřevo těžké a na dotek studené, obsahuje vlhkost. U tvrdého dřeva, jako je dub nebo buk, je rozdíl mezi suchým a čerstvým polenem znát okamžitě.
Dalším praktickým testem je poklepání. Dva suché kusy dřeva o sebe udeřte, měly by vydat čistý, zvonivý zvuk. Mokré nebo čerstvé dřevo zní tupě a tlumeně. Stejně tak můžete prstem přejet po čele polena. Suché dřevo je na dotek drsné a matné, mokré je hladší a často na něm zůstává vlhký povlak. Vyvarujte se dřeva, které má na povrchu zelené řasy nebo lišejníky, obvykle se skladovalo na zemi a mohlo nasáknout vlhkost.
Mezi nejčastější chyby patří topení dřevem, které leželo jen přes léto, nebo dokonce dřevem skladovaným pod balkonem v kontaktu se zemí. Mnoho lidí také nakupuje dřevo „čerstvé” a hned ho topí, protože nechtějí čekat. Výsledkem je pak časté přikládání, nízká teplota v topeništi a velká hromada popela. Pokud chcete mít z dřeva maximum, naučte se rozpoznat suché dřevo: má tmavší barvu, praská na čele, je lehké a při poklepání zní kovově. Mít na to vlhkoměr je dnes už samozřejmostí.
Když topíte dřevem, vlhkost rozhoduje o tom, kolik tepla z něj skutečně získáte a jak často budete čistit komín. Vlhkomer je praktická pomůcka, ale ne vždy ho máte po ruce. Existují ale spolehlivé fyzické znaky, podle kterých poznáte suché dřevo bez měření. Stačí se zaměřit na zvuk, vůni, hmotnost a vzhled. Tyto metody vám dají dostatečně přesnou představu o tom, zda je dřevo připravené ke spálení, nebo ještě potřebuje vyschnout.
Vůně je druhý silný ukazatel. Čerstvé dřevo voní ostře, někdy až kyselě, protože uvolňuje třísloviny a pryskyřice. Suché dřevo má neutrální, téměř žádný zápach. Pokud ucítíte intenzivní dřevitou vůni, s největší pravděpodobností je dřevo ještě čerstvé. Nezapomeňte, že i tvrdé dřevo, jako je buk nebo dub, voní po pokácení docela výrazně. Teprve po dvou až třech letech skladování se vůně vytratí a zůstane jen jemný, čistý tón.
Nejčastější chybou je nanesení silné vrstvy s cílem ušetřit čas. Silná vrstva dlouho schne, vytváří bubliny a při prvním zatopení praská. Stejně problematické je natírání za studena – podklad pod 10 °C barvu odpuzuje. Pokud natíráte čerstvě zazděný kámen, počkejte alespoň 14 dní, aby se vyrovnala vlhkost. U starších kamen zkontrolujte spáry: pokud jsou vypadané nebo zatéká voda, nejprve je opravte vhodným tmelem, jinak vzlínající vlhkost nátěr zevnitř zničí.
Základním ukazatelem jsou praskliny, které se na čele polena objevují během vysychání. Čím širší a hlubší trhliny od středu ke kůře, tím starší a sušší dřevo obvykle je. Čerstvě pokácené dřevo má čelo hladké, bez výrazných trhlin. Pokud na něm vidíte síť jemných prasklin, znamená to, že dřevo schnulo alespoň jednu sezónu. Typické jsou také trhliny běžící od středu k okraji, které se postupně rozšiřují.
Dalším tipem, který ušetří dřevo, je použít na podpal pouze tolik materiálu, kolik je nezbytně nutné. Nemusíte zapalovat celou hromadu třísek – stačí jedna malá hromádka uprostřed, kterou zapálíte sirkou. Pokud používáte podpalovač nebo voskové kostky, umístěte ho pod hranici, ne na ni. Plamen totiž stoupá vzhůru, a pokud podpal leží nahoře, oheň se šíří jen pomalu. Správně založený oheň by měl chytit do dvou minut a během pěti minut byste měli mít stabilní plamen. Pokud se tak nestane, nechte doutnat déle, ale nepřikládejte další papír – jen tím zadusíte oheň a zvýšíte množství kouře.
Nejprve kámen důkladně očistěte. Nepoužívejte jen suchý kartáč, ale kombinaci ocelového kartáče, škrabky a vysavače s jemným nástavcem. Usazené saze, mastnota a zbytky starých nátěrů musí zmizet úplně. Pokud narazíte na vybledlé nebo olupující se vrstvy, obrousíte je brusným papírem o hrubosti 80 až 120. Po broušení povrch odmastěte hadříkem s technickým benzínem nebo lihem – ale pozor, některé kameny jsou nasákavé, proto nechte rozpouštědlo zcela odpařit (minimálně hodinu).
If you have any inquiries pertaining to where by and how to use nábytek na míRu, you can contact us at the web-site.