Pátý a poslední bod se týká plánování doby topení. Nejlepšího výsledku dosáhnete, pokud budete přikládat podle potřeby – ráno a večer, nikoli celý den. Kamna se během jednoho až dvou hodin pořádně prohřejí a pak ještě osm až dvanáct hodin sálají. Naučte se odhadnout, kolik dřeva spotřebujete na dosažení požadované teploty. Každá kamna mají svůj specifický režim, proto si vedte krátký deník a zapisujte si, jaké dávky a jaká regulace vzduchu fungují nejlépe. Tímto přístupem nejen získáte stabilní teplo, ale také výrazně prodloužíte životnost kamen a ušetříte palivo.
Akumulace tepla do masivního zdiva je nejstarší a stále funkční způsob, jak vyrovnat denní výkyvy teplot. Princip je prostý: těžká stěna s velkou tepelnou kapacitou během dne absorbuje přebytečné teplo a v noci ho postupně uvolňuje do místnosti. Tím se vyhnete přetápění přes den a nočnímu prochlazení. Aby tento systém fungoval, je nutné zdivo správně navrhnout a hlavně obsluhovat.
Stejně důležité je zkontrolovat těsnění dvířek kamen. Pokud je guma poškozená nebo se netěsní správně, do kamen se dostává nadměrné množství vzduchu, které narušuje řízené spalování a způsobuje kouř. Vyměňte těsnění včas – stačí to udělat jednou za tři až pět let. Dbejte také na to, aby kamna nebyla umístěna v příliš malém prostoru s nedostatečným přívodem čerstvého vzduchu. Ve starších domech s plastovými okny může docházet k podtlaku, který brání přirozenému tahu. V takovém případě otevřete při topení alespoň ventilaci v jiné místnosti, nebo instalujte speciální vzduchový ventil do zdi.
Než začnete topit, zkontrolujte vlhkost dřeva. Čerstvě pokácený strom obsahuje přes padesát procent vody, a takové dřevo nehoří, ale spíše doutná. Ideální je vlhkost pod dvacet procent, což poznáte podle prasklin na čele polena, světlejší barvy a suchého zvuku při poklepání. Pro přesnější kontrolu použijte vlhkoměr – stačí ho zapíchnout do středu polena a odečíst hodnotu. Dřevo skladujte na vzdušném místě, ideálně pod přístřeškem, s mezerami mezi poleny, aby mohl cirkulovat vzduch. Nezakrývejte ho neprodyšnou fólií, která zadržuje vlhkost a způsobuje plíseň.
Na běžné znečištění smíchejte v rozprašovači ocet a vodu v poměru jedna ku jedné. Směs naneste na sklo, nechte působit deset minut a poté setřete mikrovláknovou utěrkou. Pokud jsou saze starší nebo silnější, přidejte trochu jedlé sody, která působí jako jemný abraziv. Pastu naneste houbičkou a krouživými pohyby rozetřete. Vyhněte se drátěnkám nebo ostrým škrabkám, které sklo poškrábou a příště se na něm nečistoty zachytí ještě snadněji.
Ocet je vhodný i na pravidelné čištění skla, které není silně znečištěné. Stačí jednou týdně přetřít sklo hadříkem namočeným ve slabém roztoku vody a octa. Tím zabráníte tomu, aby se saze pevně usadily. Pokud si všimnete, že se vám sklo maže i po vyčištění, pravděpodobně používáte příliš mnoho paliva, které nedokonale shoří. Úprava množství dřeva a přísun vzduchu ušetří práci s čištěním.
Základním předpokladem je dostatečná plošná hmotnost zdiva. Ideální jsou cihly plné pálené, nepálené hliněné bloky nebo betonové tvárnice. Lehké dutinové cihly nebo pórobeton akumulují sice také, ale podstatně méně. Při rekonstrukci staršího domu se vyplatí ponechat vnitřní příčky z původních plných cihel a obkládat je jen materiálem s dobrou tepelnou vodivostí, tedy vápennou omítkou nebo hliněnou štukovou směsí. Sádrokarton a dřevěné obklady naopak akumulaci brání.
Výběr správného palivového dřeva není jen o tom, co zrovna leží v lese. Každý druh má jinou hustotu, obsah vody a energetický potenciál, což se projeví nejen na délce hoření, ale i na množství tepla, které z krbu či kamen skutečně získáte. Pokud sáhnete po nevhodném dřevě nebo ho použijete příliš vlhké, výsledkem je nízká výhřevnost, nadměrný kouř a rychlé zanášení komína. Klíčem je znát rozdíly mezi listnatými a jehličnatými dřevinami a vědět, kdy který druh použít.
Stejně důležité je řídit přívod vzduchu. Po rozhoření a dosažení provozní teploty je třeba přivřít primární přívod a nechat hořet sekundárním vzduchem, který dohořívá spaliny. Tím se zvýší účinnost a teplo se předá do akumulační hmoty, nikoli do komína. Jakmile dohoří poslední plameny, uzavřete přívod vzduchu úplně. Kamna pak začnou pracovat jako akumulátor – teplo se bude uvolňovat postupně po dobu čtyř až osmi hodin, v závislosti na tloušťce stěn a izolaci místnosti.
Častou chybou je nechat kamna po vyhoření otevřená. Tím se z nahřáté hmoty teplo rychle vyfouká do komína, a místnost se vytopí jen krátce. Stejně tak není vhodné přikládat malé dávky dřeva po celý den. Takové topení udržuje teplotu jen kolem kamen, ale akumulační hmota se nikdy pořádně neprohřeje. Lepší je zatopit dvakrát až třikrát denně s intervaly, které umožní kamenům předat teplo do místnosti.
Should you loved this information and you would love to receive more information with regards to Rekonstrukce bytu generously visit our own web site.