Pokud chcete zlepšit své výkony, zaměřte se na jeden konkrétní typ kopu a pilujte ho, dokud ho nezvládnete bez přemýšlení. U rohu si zvolte jeden bod, kam chcete centrovat — třeba přední tyč — a tam posílejte míč pokaždé. U přímých kopů si vyberte svoji oblíbenou vzdálenost a úhel, odkud nejraději střílíte. Pak se soustřeďte na techniku běhu a dopadu nohy, ne na sílu. Až to budete umět, můžete začít přidávat varianty. Jen tak se z vás stane hráč, který se v těchto situacích neztratí.
Přímý kop zblízka, třeba ze dvaceti metrů, vyžaduje úplně jiný přístup než vzdálený roh. Nejdůležitější je komunikace s hráčem, který stojí u míče. Obránci musí vytvořit zeď na správném místě, ale také se připravit na to, že soupeř může míč přihrát do strany. Při obraně přímého kopu se nikdy neotáčejte zády k míči, protože při odrazu od zdi nebo od brankáře hrozí rychlá dorážka. Místo toho se dívejte na míč a zároveň kontrolujte, kde stojí protihráči.
Samotné provedení začíná postavením těla. Míč si nakopnete z mírného úhlu, opěrná noha stojí vedle míče a špička směřuje do směru přihrávky. Švihnete přes vnitřní nárt, ale ne přes patičku. Důležité je, abyste měli kotník zpevněný, a špičku nohy táhli dolů, aby míč dostal rotaci. Dlouhý nákop bez rotace se totiž snadno srazí a je nečitelné, kam spadne. Když chcete míč poslat po lajně, použijte vnitřní stranu nártu, a když chcete nad obránce, tak vnější nárt. Trénujte obě varianty, protože jen jeden způsob kopu soupeř snadno přečte.
Pozor také na standardní situace. Favorité mají často silné hlavičkáře, a tak se vyplatí bránit v osobním obsazení, ale s jedním hráčem volným na odvrácenou střelu. Při útoku naopak využijte každého rohu nebo autového vhazování. Dlouhý aut do vápna dokáže být stejně nebezpečný jako centr, a navíc je pro soupeře nepředvídatelný. Zaměřte se na druhou vlnu — hráče, kteří stojí na hranici vápna. Mnoho gólů proti favoritovi padne právě z dorážky.
Mezi nejčastější chyby patří přihrávka přes otočku, která je sice efektní, ale v zápase zbytečně riskantní. Další chybou je tzv. „telegrafování” – když soupeř pozná, kam budete přihrávat, už z vašeho postoje, pohledu nebo pohybu rukou. Proto je důležité držet hlavu nahoře, ale pohledem klamat tělem. Pokud chcete zlepšit své přihrávky, trénujte s druhou rukou nebo slabší nohou. Než začnete přihrávku provádět, vždy se rozhlédněte – ale ne tak, aby soupeř věděl, co chystáte. Praktickým tipem je cvičit přihrávky proti zdi: získáte tím kontrolu nad razancí i přesností, a to bez nutnosti partnera.
Rozdělení přihrávek podle vzdálenosti a pohybu Krátká přihrávka je nejspolehlivější. Provádí se po zemi, vnitřní stranou nohy, a používá se při kombinaci na malém prostoru. Vyžaduje rychlé nohy a dobré načasování – míč musí jít dřív, než k vám stihne stoper. Naopak dlouhá přihrávka se hodí při rychlém přechodu do útoku. Zde je klíčový pohyb nártem a také výběr místa – přihráváte do prostoru, ne na nohu. V tenise nebo volejbale pak mluvíme o přihrávce přes síť, kde rozhoduje hlavně práce zápěstím a správné načasování. U každé přihrávky platí: nejdřív se podívejte, kam chcete poslat míč, a teprve potom proveďte pohyb. Většina chyb pramení z toho, že hráč přihrává „naslepo” a spoléhá na to, že spoluhráč si poradí.
Co konkrétně dělat, aby talent zůstal a rostl Třetí okruh je čistě sportovní. Pošlete skauty na zápasy mládeže, ale nejen na ty domácí. Důležité je sledovat, jak se hráč chová v těžkých zápasech, jak zvládá tlak a jak reaguje na neúspěch. Mnoho talentů odchází, protože mají pocit, že jejich výkonnost nikdo nevidí. Vyplatí se hráči pravidelně ukazovat videa z tréninků, rozebírat s ním jeho silné a slabé stránky. To mu dává pocit, že na něm záleží. Chybou je nechat ho plavat v anonymitě a probudit se až ve chvíli, kdy přijde nabídka z ciziny.
Když se řekne rohový kop nebo přímý kop, většina fotbalistů si představí centrovaný míč do vápna a hlavičkový souboj. Jenže právě tady začíná nejčastější chyba. Míč letí na branku, ale nikdo přesně neví, kam běžet, kdo jde na první tyč a kdo zůstává na hranici vápna. Přitom stačí pár vteřin před kopem, aby si každý hráč zkontroloval své postavení a věděl, co bude dělat, když se balon odrazí od brankáře nebo tyče.
U rohů zase platí, že ostřejší a nižší centr na první tyč je pro obranu mnohem nepříjemnější než vysoký balon na zadní tyč. Útočník běžící na první tyč má výhodu, protože obránce je nucen běžet proti směru svého pohybu a brankář musí vybíhat přes hráče. Stačí kratší náběh, ale musí být načasovaný až ve chvíli, kdy se míč odlepí od kopačky. Příliš brzký pohyb obránce snadno přečte a balon odhlavičkuje.
If you have any type of questions concerning where and how to make use of koukněte sem, you can call us at our web site.