Přetopená ložnice je častý a přehlížený problém. Když je v místnosti přes dvacet tři stupňů, tělo se hůř ochlazuje a sliznice otékají. Spěte při osmnácti až dvaceti stupních a před spaním místnost vyvětrejte. Krátké prudké vyvětrání s otevřeným oknem je lepší než celonoční mikroštěrbina, která žene studený vzduch přímo na hlavu. Pozor na přímý proud z klimatizace nebo ventilátoru namířený na obličej – usnadní sice dýchání, ale studený vzduch na sliznici ji podráždí a ráno je chrápání horší.
Praktické pravidlo na závěr: do ložnice patří menší rostliny, postavené dál od hlavy, v místnosti, kterou pravidelně větráte. Pokud se ráno budíte odpočatí a vzduch není zatuchlý, je uspořádání v pořádku. Pokud ne, uberte jednu rostlinu, přemístěte ji jinam a zkuste to znovu. Kyslík v ložnici nezávisí na tom, jestli tam květina je, ale na tom, kolik jich je, jak jsou velké a jestli se vzduch vyměňuje.
Nejlepší kontrola je vlastní tělo. Pokud se po týdnu úprav (kratší větrání, nádoba na radiátoru, nižší teplota v ložnici) přestaly ráno probouzet suché oči a popraskané rty, máte vyhráno. Nepotřebujete k tomu žádný přístroj – stačí si všímat toho, co vám tělo říká, a neignorovat první signály sucha, dokud se z nich nestane pravidlo.
Největší chybou je přilepit na parapet pěnovou podložku nebo kus koberce a čekat zázrak. Měkký materiál sice pohltí kapky, ale nasákne vodou, začne plesnivět a po zimě se odlepí. Stejně chybné je utěsňovat spáru mezi parapetem a rámem obyčejným silikonem naneseným zvenku za mokra — voda si najde cestu a hmota se utrhne. Další častá chyba: montáž parapetu bez distanční podložky přímo na zeď. Tím se vytvoří pevný akustický most a každá kapka zní jako na buben.
Základem je zdroj rovnoměrného šumu, ne hudba ani hlasité přístroje. Vhodný je růžový nebo hnědý šum, případně jemný zvuk větrání či vzdáleného deště. Bílý šum bývá na poslech ostřejší a v tiché místnosti může sám působit rušivě. Zdroj umístěte co nejblíže místu, kde hluk vnímáte – tedy k sobě, ne ke schodišti. Maskovací zvuk má znít zhruba tam, kde sedíte nebo spíte, aby splynul s okolím.
Co naopak nedělat: nepřeplňujte zvlhčovač. Příliš vysoká vlhkost nad šedesát procent je stejně problematická jako suchá – začnou se množit plísně a roztoči. Pokud zvlhčovač používáte, doplňujte do něj pouze čistou vodu a nádobu pravidelně myjte. Zanedbaný zvlhčovač je horší než žádný, protože do vzduchu rozprašuje bakterie. A pozor na „voňavé” zvlhčovače s éterickými oleji – v uzavřené místnosti mohou dráždit dýchací cesty víc než suchý vzduch sám.
Typická chyba je ukládat věci, které potřebujete často. Pod postelí by mělo být to, co vytáhnete párkrát za rok, ne denně. Další chybou je zapomenout na obsah. Veďte si jednoduchý seznam nebo popisky na boxech, abyste po měsících nemuseli hádat, co kde je. Vyhněte se ukládání těžkých věcí, pokud máte lehkou konstrukci postele, a nikdy nepřetěžujte zásuvky na maximum. Pokud se pod lůžkem objeví plíseň nebo zatuchlý pach, okamžitě všechno vyndejte, vyčistěte prostor a zvažte, zda tam vůbec něco patří.
Bez vlhkoměru to jde poznat docela spolehlivě. První signál je statická elektřina – při dotyku kliky nebo vodítka psa vás to praští častěji než obvykle. Druhý je rostlina: listy jemnějších druhů začnou okamžitě hnědnout na špičkách. Třetí je dřevo – parkety nebo nábytek začnou vrzat a spáry mezi deskami se rozevírají. A čtvrtý, nejspolehlivější: položte na noc sklenici s vodou a druhý den zkontrolujte, o kolik hladina klesla. Pokud výrazně, vzduch saje vlhkost i z vás.
Suchý vzduch v topné sezóně nepoznáte podle toho, že se topení „nějak divně chová”. Poznáte ho podle sebe. Ráno se budíte s ucpaným nosem, i když jste nachlazení neschytali. Rty máte napraskané od koutků a při polknutí cítíte škrábání v krku. To není náhoda ani oslabená imunita. Je to vlhkost, která v místnosti klesla pod únosnou mez, protože teplý vzduch pojme víc vody než studený a při vytápění se relativní vlhkost propadá.
Kde se při vytápění ztrácí vlhkost a proč to většina lidí řeší pozdě Typická chyba je začít větrat „naplno a krátce” až ve chvíli, kdy je v místnosti dusno. Jenže suchý vzduch dusno nezpůsobuje – to spíš vydýchaný oxid uhličitý. Sucho se prohlubuje pomalu a lidé si ho spojí až s následky: popraskané rty, suché oči, podrážděné dýchací cesty. Mnozí pak sáhnou po zvlhčovači, ale zapomenou, že hlavní zdroj sucha je topení běžící nonstop bez regulace. Topit na maximum a přitom mít otevřené okno je nejrychlejší cesta k vysušení bytu.
If you treasured this article and you also would like to obtain more info relating to návod najdete zde please visit our web-page.