Nezapomeňte, že délka se liší podle terénu. Při chůzi do kopce hole zkracujete, při sjezdu naopak prodlužujete. U většiny modelů najdete teleskopický systém, který umožňuje nastavení v rozsahu dvaceti až třiceti centimetrů. Pokud kupujete hole dětem nebo lidem s výrazně odlišnou postavou, pořiďte raději model s větším rozsahem nastavení, i když to znamená o něco vyšší hmotnost. Typickou chybou je koupě příliš dlouhých holí s tím, že se dají zkrátit – jenže častým skládáním a roztahováním rychle opotřebujete zámek.
Základní výbava, kterou budete potřebovat, je bivakovací pytel nebo alespoň nepromokavá plachta. Pokud nemáte ani jedno, improvizujte s igelitem nebo velkým pytlem na odpadky. Důležité je, abyste měli vrstvu izolace mezi tělem a zemí – suché listí, travní trsy nebo větve. Nikdy nespěte přímo na holé zemi, protože ta vám vysaje teplo rychleji než vzduch. Sbalte si i tenkou podložku z pěny nebo alespoň několik vrstev oblečení navíc.
Na co se zaměřit, když srovnáváte mapy a hledáte místa pro pauzu Při porovnávání map se soustřeďte na tři konkrétní aspekty. Prvním je vzdálenost mezi vodními zdroji – pokud plánujete delší přestávku s vařením, musíte vědět, kde je potok nebo pramen. Druhým je charakter terénu kolem trasy: mapa s vrstevnicemi vám prozradí, kde je rovinatá louka vhodná k rozložení deky a kde naopak narazíte na prudké svahy bez možnosti se posadit. Třetím aspektem jsou značená odpočívadla – některé mapy je zobrazují jako malé symboly, jiné je vůbec nezaznamenají. Typickou chybou je spoléhat pouze na jednu mapu, která odpočívadla neuvádí, a pak zjistit, že jste ušli o dvě hodiny déle bez možnosti se občerstvit.
Jak číst přírodní stopy a neztratit hlavu Slunce je váš nejspolehlivější pomocník. V pravé poledne stojí na jihu (na severní polokouli), takže si snadno určíte směr. Pokud je zataženo, použijte hodinky: namiřte hodinovou ručičku na slunce a půl úhlu mezi ní a dvanáctkou ukazuje na jih. Funguje to ale jen v mírném pásmu a při správném zimním čase. Večer a ráno se orientujte podle západu a východu slunce. Pamatujte, že přesný azimut se liší podle ročního období, takže to berte s rezervou. Mech na stromech roste častěji na severní straně, ale v hlubokých údolích to může být naopak – vlhkost tam ovlivňuje vše. Spolehlivější jsou mraveniště: bývají na jižní straně stromu, kde je tepleji, nebo samostatně s jižně orientovaným vstupem.
Nejdůležitější rada na závěr: nikdy nevybírejte hole podle vzhledu nebo podle recenzí někoho jiného. Každý má jinou chůzi, jinou siluetu i jiné návyky. Vezměte si hole do ruky, projděte se s nimi po prodejně a zkuste přitom simulovat pohyb do kopce i z kopce. Pokud cítíte nepřirozený tlak na zápěstí nebo musíte nadměrně ohýbat lokty, je délka špatně. Správně zvolená hůl se stane přirozeným prodloužením vaší paže a vy na ni po pár kilometrech přestanete myslet úplně.
Při výběru turistických holí se většina lidí zaměří na barvu nebo značku. Mnohem důležitější jsou ale dva parametry: délka a materiál. Špatně zvolená délka způsobí bolesti zad i ramen, nevhodný materiál zase promění pohodlnou procházku v nošení zbytečné zátěže. Než sáhnete po první tyči, která vás zaujme, zjistěte si, k čemu ji budete používat a jaké máte tělesné proporce.
Typická chyba začátečníků je spoléhat se na to, že „stačí jít pořád dolů”. Klesání vás může zavést do úzkého kaňonu, ze kterého se nedostanete, nebo do bažinaté sníženiny. Než začnete sestupovat, ověřte si, zda je údolí průchozí. Podívejte se na sklon svahů, hustotu porostu a zda nejsou ve svahu skalky. Pokud máte možnost obejít prudké údolí po hřbetu, klidně to udělejte – ušetříte si mnoho času a sil. Další častou chybou je přeceňování svých schopností při přechodu přes neznámý kopec. Vždy je lepší vrátit se stejnou cestou, než zkoušet zkratku, o které nic nevíte.
Nejúčinnější technikou je takzvané „stop-start”. Jakmile pes vodítko napne, okamžitě zastavte a nehýbejte se. Nevracejte se k němu a netahejte ho zpět. Počkejte, až se vodítko uvolní, a teprve poté pokračujte v chůzi. Tento postup opakujte systematicky. Pes se rychle naučí, že tahání ho nikam nepřivede, zatímco chůze na volném vodítku znamená, že se pohybujete dál. Nezapomeňte odměňovat i drobné momenty, kdy jde pes u vás bez napětí, klidným hlasem nebo pamlskem.
Nejprve se zaměřte na měřítko mapy. Různé mapy totiž zobrazují stejné území s odlišnou podrobností – zatímco jedna ukáže každou studánku i malou paseku vhodnou k pikniku, druhá zaznamená jen hlavní turistické cesty a větší sídla. Pro plánování přestávek je klíčové najít mapu, která zobrazuje terénní nerovnosti a zdroje vody. Pokud porovnáte dvě mapy stejné oblasti, všimnete si, že některé značí i lavičky, přístřešky nebo prameny – a právě tyto informace vám umožní naplánovat zastávky na místech, kde si skutečně odpočinete, ne jen tam, kde zrovna stojíte.
If you adored this short article and you would such as to obtain additional facts pertaining to rady pro rekonstrukci kindly check out our web site.