Během pohybu ve tmě se vyplatí používat turistické hole, a to nejen pro oporu, ale i pro kontrolu terénu. Špičkou hole ohmatávejte cestu před sebou – pokud narazíte na kámen, obejdete ho. Další pomůckou je poslouchat. Šumění potoka, pohyb větru v korunách stromů nebo hlas horské služby – všechny tyto zvuky vám dají informace, které zrak nedokáže. Nezapomeňte také na vrstvené oblečení, protože v noci teplota klesá rychleji než ve dne a vlhkost se drží v údolích.
Při balení myslete na to, že obsah musí být chráněný před vlhkostí a tlakem. Použijte nepromokavý sáček s uzávěrem, který snadno otevřete i mokrýma rukama. Jednotlivé léky nechte v původních blistrech, jen je zastřihněte na potřebné množství. Rozdělení podle dnů nebo podle typu problému vám usnadní hledání ve chvíli, kdy spěcháte. Všechno by mělo být na jedné straně batohu, v kapse, kam se dostanete bez sundání batohu. Když pak potřebujete náplast na puchýř, nemusíte vysypávat celý obsah.
Plánujete strávit noc v horách bez stanu a spacáku? Možná to zní jako výzva, ale s rozumným přístupem to zvládnete. Klíčem je připravit se na to, že příroda nečeká na vaše rozmary. Nejdůležitější je vybrat správné místo – chráněné před větrem, s rovným terénem a pokud možno suchým podložím. Vyhněte se údolím, kde se drží chladný vzduch, a naopak hledejte vyvýšeniny, ale ne úplné hřebeny, kde vás potrápí poryvy.
Vrstevnice jsou na mapě možná nenápadné, ale právě ony rozhodují o tom, jestli tě čeká pohodová procházka, nebo celodenní boj se stoupáním. Než začneš plánovat trasu, podívej se na ně jako první. Spojují místa se stejnou nadmořskou výškou a jejich vzájemná vzdálenost ti prozradí víc než jakýkoli popis nebo značka v terénu. Čím blíže jsou u sebe, tím strmější je svah; čím dál od sebe, tím mírnější sklon. To je základ, bez kterého se neobejdeš.
Klíčem je práce se světlem, které máte u sebe. Čelovka by měla mít nastavitelný výkon a hlavně režim s červeným světlem. Červené světlo nenarušuje noční vidění a nepřitahuje hmyz. Pokud jdete ve skupině, svítíte jen na zem před sebe a nikdy ne do očí ostatním. Typická chyba začátečníků je nechat čelovku na plný výkon po celou dobu. Tím si jednak zbytečně vybijete baterii, jednak přijdete o schopnost vidět v šeru. Správný postup je vypnout ji na přehledných úsecích a nechat oči aklimatizovat na tmu.
Na závěr si nechte rezervu na případné komplikace. Víkendová túra by měla být zážitkem, ne závodem s časem. Pokud vás během výstupu začnou bolet klouby, přepadne vás únava nebo se prudce zhorší počasí, neváhejte se otočit. Hory nikam neutečou a další víkend můžete zkusit štěstí znovu. Plánování tras podle reálných možností a aktuální předpovědi je nejlepší způsob, jak si Jeseníky užít bez zbytečného stresu a bezpečně se vrátit domů s dobrým pocitem.
Co se týče vybavení, nikdy nepodceňte kvalitní obuv s pevnou podrážkou. Tenisky nebo lehké boty bez kotníkové opory jsou častou příčinou úrazů na kamenitých úsecích, kterých je v Jeseníkách více než dost. Místo těžkého batohu s deseti kilogramy zbytečností si sbalte jen to nezbytné: dva litry vody, energetické tyčinky nebo sušené ovoce, lékárničku s náplastmi a obinadlem, čelovku s rezervními bateriemi, mobil s nabitým powerbankou a papírovou mapu, protože signál na hřebeni bývá nepravidelný a spoléhat se na navigaci v telefonu je riskantní.
Dalším častým omylem je jíst před spaním moc těžké jídlo. Trávení odčerpává energii a krev ze svalů do žaludku, takže se vám nebude dobře spát. Naopak si dejte lehký snack s vysokým obsahem tuků a bílkovin, jako jsou ořechy nebo sýr. Nezapomeňte ani na pitný režim – ale pijte po malých doušcích, abyste nemuseli v noci na záchod, což by vás probudilo a vystavilo chladu.
Poslední rada se týká odpočinku. Když zastavíte na přestávku, položte hole na zem, a ne je zavěšené do popruhů – jinak se vám v nich bude houpat ruka a klouby si neodpočinou. A pokud jdete delší túru, dělejte minutové pauzy, kdy hole pustíte a protřepete prsty a zápěstí. Stačí taková drobnost a ruce vydrží svěží až do cíle. Trekkové hole nejsou zbytečnost, ale nástroj, který při správném použití přenese část námahy z nohou na celé tělo – a vy pak nebudete po túře počítat, kolik hodin vás bolí paže.
Pozor si dej na uzavřené vrstevnice, které tvoří kruh nebo elipsu. Tyto tvary obvykle znamenají vrchol kopce, ale mohou značit i kotlinu nebo údolí. Rozlišit je pomůžeš si podle okolních vrstevnic a podle výškových kót, které jsou na mapě vyznačeny čísly. Pokud čísla uvnitř křivky rostou směrem do středu, jde o vrchol. Pokud klesají, stojíš před prohlubní. Tento rozdíl je zásadní zejména v členitém terénu, kde se reliéf rychle mění a chybná interpretace tě může zavést na opačnou stranu hřebene.
When you loved this post and you would love to receive much more information with regards to barvy stěn Do obýváku i implore you to visit our webpage.