Podkroví jako noční můra. Když jsme před lety kupovali starý dům na kraji města, lákala mě hlavně ta obrovská půda. Viděl jsem v ní potenciál, ale realita byla krutá. Šikmé stropy, trámy přesně v místech, kde by měla stát postel, a žádné topení. Dnes, po několika přestavbách a jedné totální demolici sádrokartonu, vím, že attic design není jen o hezkých obrázcích z Pinterestu. Je to především boj s centimetry a s tím, jak do prostoru, kde se nedá pořádně narovnat, nacpat postel, šatnu a přitom denně nezakopávat o roh kufru. První chyba, kterou jsme udělali, byla snaha umístit klasickou manželskou postel doprostřed místnosti. Výsledek? Každé ráno modřina na hlavě od trámu a frustrace. Pak mi došlo, že klíčem není bojovat s prostorem, ale nechat ho diktovat pravidla.

A pak je tady click-clack mechanismus, který mě zachránil, když jsem potřeboval pohovku do místnosti, kde není šance uhnout s nábytkem. Funguje to tak, že celý sedák i s opěradlem jedním pohybem “cvakne” do lehu. Žádné tahání, žádné vysouvání. Prostě sedíte, zatáhnete za páku, a za pět vteřin je z gauče lehátko. Do našeho podkroví […]

Podkroví jako noční můra. Když jsme před lety kupovali starý dům na kraji města, lákala mě hlavně ta obrovská půda. Viděl jsem v ní potenciál, ale realita byla krutá. Šikmé stropy, trámy přesně v místech, kde by měla stát postel, a žádné topení. Dnes, po několika přestavbách a jedné totální demolici sádrokartonu, vím, že attic design není jen o hezkých obrázcích z Pinterestu. Je to především boj s centimetry a s tím, jak do prostoru, kde se nedá pořádně narovnat, nacpat postel, šatnu a přitom denně nezakopávat o roh kufru. První chyba, kterou jsme udělali, byla snaha umístit klasickou manželskou postel doprostřed místnosti. Výsledek? Každé ráno modřina na hlavě od trámu a frustrace. Pak mi došlo, že klíčem není bojovat s prostorem, ale nechat ho diktovat pravidla. Read More »