Když mi kamarádka řekla, že do svého dvoupokojového bytu v paneláku pořizuje laminátovou podlahu, málem jsem se ušklíbla. Vybavila se mi ta věčně studená, dutě znějící plocha, která každý krok promění v ozvěnu. Jenže ona mi pak ukázala fotku. Široké desky v matném provedení, barva jako vybělený dub s jemným kartáčováním. A pod nohama? Ticho. Přiznávám, že jsem žila v předsudku. Laminátová podlaha už dávno není ta lesklá, nepříjemně kluzká deska z devadesátek. Dnešní kolekce mají HDF jádro, které tlumí hluk, a povrch, který se na dotyk podobá spíš voskovanému dřevu než plastu. Kamarádka zvolila kouřově šedý odstín, který opticky zvětšuje její malý obývák s okny na sever. A já jsem začala přemýšlet, jestli náhodou nepotřebuju novou podlahu i já.
Realita malého bytu je hlavně o multifunkčnosti. Moje ložnice je zároveň obývák, pracovna a občas i noclehárna pro kamarády z druhého konce republiky. Skříň je hluboká jen čtyřicet centimetrů, takže žádné hezky složené povlečení pro hosty nečeká. Právě proto jsem sáhla po posteli s úložným prostorem. Pod matrací se schová textilek, náhradní přikrývky a dokonce […]