Jak poznat, že má dítě správně oblečeno? Nejspolehlivější je kontrola týlu a krku. Pokud je kůže teplá a suchá, je oblečení ideální. Studený krk znamená, že je málo vrstev, zpocený krk naopak signalizuje přehřátí. Vyhněte se kontrole rukou nebo nohou – ty bývají u dětí přirozeně chladnější, i když je jinak dostatečně oblečeno. Důležité je také myslet na to, že dítě v kočárku se hýbe méně než batole, které běhá venku.
Častou chybou je také zapomínání na končetiny – ruce a nohy jsou nejvíce ohroženy prochladnutím. Používejte rukavice s membránou a nepromokavé boty s vnitřní vrstvou. Pokud je dítě v nosítku, přizpůsobte počet vrstev tomu, že jeho tělo přiléhá k vašemu a dostává od vás teplo – v tom případě stačí o jednu vrstvu méně než obvykle.
Klíčem je jednoduchost a otevřenost hry Nejlepší hračky pro dvouleté děti nejsou nutně ty, které vydávají zvuky nebo svítí. Děti v tomto věku potřebují především podněty, které rozvíjejí jejich představivost a umožňují jim tvořit vlastní scénáře. Plastové kelímky na sebe stavěné, dřevěné kostky nebo látkové míčky – to jsou předměty, které se dají využít nesčetnými způsoby. Naopak elektronické hračky s pevně danými funkcemi často vedou k pasivnímu přijímání podnětů a nepodporují aktivní myšlení. Zkuste si proto všímat, jaké předměty vaše dítě preferuje v každodenním životě: hrnce, vařečky nebo krabice od bot často zaujmou víc než drahé hračky z obchodu.
Začněte tím, že zapojíte běžné předměty z domácnosti. Kartonová krabice se promění v loď, garáž nebo divadlo – stačí nůžky, lepicí páska a pár fixů. Staré ponožky poslouží na výrobu loutek: navlékněte je na ruku, přilepte oči z papíru a máte hotové postavičky. Děti milují i tzv. smyslové hry: do mísy nasypte rýži, těstoviny nebo čočku, přidejte naběračku a kelímky, a nechte je hrát si na kuchaře nebo na písek. Pozor na alergie a na to, že menší děti mohou dávat drobné předměty do úst – vždy hlídejte.
Při nákupu se tedy řiďte heslem „méně je někdy více”. Pár kvalitních a promyšlených hraček, které podporují přirozený vývoj, vydrží déle než přeplněný pokojíček plný nesmyslných plastů. Dítě se naučí soustředit se na jednu činnost a prohloubí si svou pozornost. Až budete příště přemýšlet nad novou hračkou, zeptejte se sami sebe: co se tím dítě naučí, a jaké možnosti hry to otevírá? Odpověď vám napoví, zda jde o dobrou volbu.
Základem je třívrstvý systém. První vrstva, tzv. spodní prádlo, musí být z materiálu, který odvádí pot – ideálně merino vlna nebo kvalitní funkční syntetika. Bavlna je naopak nevhodná, protože nasákne pot a dítě pak prochladne. Druhá vrstva, obvykle fleece nebo mikina, slouží jako tepelná izolace. Třetí vrstva je pak nepromokavá bunda s membránou, která chrání před větrem a deštěm, ale zároveň propouští vlhkost ven.
Prakticky to začíná u vašeho vlastního tónu hlasu. Místo příkazu „ukliď si pokoj” zkuste popsat situaci a nabídnout volbu: „Vidím hromadu oblečení na zemi. Chceš si je dát do skříně, nebo je dáš do koše na prádlo?” Dítě se učí rozhodovat a cítí, že má kontrolu nad svým jednáním. Typickou chybou je klást otázky, na které nechcete slyšet odpověď „ne”. Pokud se zeptáte „uklidíš si to?”, musíte počítat s možností odmítnutí. Místo toho formulujte věty tak, aby byla spolupráce přirozeným krokem.
Vyrážka a podrážděná pokožka u dětí patří mezi nejčastější důvody, proč rodiče sahají po první pomoci. Než však sáhnete po jakékoli masti, zastavte se a zhodnoťte situaci. Dětská kůže je tenká, citlivá a snadno ztrácí vlhkost. Proto to, co zabere dospělému, může dítěti ublížit. Základem je rozlišit, zda jde o běžné podráždění, alergickou reakci, nebo projev infekčního onemocnění. Pokud má dítě horečku, je apatické, nebo se vyrážka rychle šíří, patří do rukou lékaře. V ostatních případech můžete péči zvládnout doma, ale s rozmyslem.
Venkovní prostředí je nekonečný zdroj inspirace. I když nemáte zahradu, jděte na procházku a dejte dítěti úkol: nasbírat deset listů, najít tři kameny, které vypadají jako zvířata, nebo spočítat červená auta. Z přírodnin pak můžete doma vytvořit koláž nebo přírodní mandalu. Pokud prší, stavte z polštářů pevnost nebo si pusťte deskovou hru, kterou už znáte – ale pozměňte pravidla. Například Člověče, nezlob se s tím, že každý musí před hodem kostkou říct jedno zvíře.
Když dítěti vypnete televizi, tablet a mobil, první minuty vypadají jako krize. Většina rodičů to zná: protesty, nuda, vztek. Ale pokud vydržíte alespoň dvacet minut, stane se něco pozoruhodného. Dítě začne hledat vlastní podněty, zapojí představivost a často se samo pustí do činnosti, kterou by jinak neobjevilo. Klíčem není zakázat obrazovky natrvalo, ale nabídnout konkrétní alternativu, která je dostupná hned, bez přípravy a bez drahých pomůcek.
For more information on číst dál take a look at our own web-site.