Začít s zero waste svačinami neznamená hned kupovat drahé nerezové krabičky a voskované ubrousky. Jde hlavně o změnu návyků. Nejdřív si projděte, co už doma máte. Sklenice od přesnídávky, starší misky s víčkem, utěrky nebo obyčejný talířek přikrytý talířem. To vše funguje. Klíčové je nepořizovat si nové věci dřív, než skutečně využijete ty stávající. Často zjistíte, že polovinu „zero waste” výbavy už dávno vlastníte.
Častou chybou je podcenit množství nádobí, které hosté skutečně přinesou. Raději počítejte s tím, že někdo zapomene – a vy pak nebudete muset improvizovat a sáhnout po jednorázových talířích. Další pastí je servírování příliš mnoho druhů jídel, která vyžadují různé nádobí. Držte se jednoduchého menu, kde se vše dá jíst rukama nebo z jedné misky. A nakonec – nezapomeňte na vlastní příklad: pokud uvidíte, že host váhá, nabídněte mu talíř z vaší kuchyně a ukažte, že to jde bez stresu. Taková oslava nejen ušetří přírodu, ale také přiměje ostatní k zamyšlení, jak snadné to je.
Než si pořídíte žížaly, zkontrolujte, zda máte vhodnou nádobu. Místo drahých zakoupených systémů postačí obyčejný plastový box s víkem, nejlépe dva stejně velké, které do sebe zapadají. Do spodního vyvrtejte několik otvorů pro odvod přebytečné vody, do horního udělejte menší otvory pro vzduch. Dno vyložte novinami nebo kartonem, který navlhčete – žížaly potřebují vlhké prostředí, ale ne mokré. Pokud máte možnost, použijte raději tmavý box, protože světlo žížalám vadí.
Koupelna je místem, kde se plast hromadí nenápadně, ale o to vytrvaleji. Lahvičky od šamponů, tuby od past, jednorázové holítka nebo obaly od vatových tyčinek – to vše končí v koši mnohem dřív, než byste čekali. Než začnete nakupovat „zelené” alternativy, zastavte se u toho, co skutečně používáte. Nejlevnější a nejúčinnější cestou, jak snížit plast, je totiž nejdřív spotřebovat to, co už doma máte, a teprve pak přemýšlet nad náhradami. Rozdíl mezi pocitem, že děláte něco pro přírodu, a skutečnou změnou je právě v tom, že ta druhá začíná u vašich každodenních návyků, ne u nákupního košíku.
Co žížalám dávat a co jim škodí Žížaly zpracují téměř veškerý rostlinný odpad: slupky ovoce, zbytky zeleniny, čajové sáčky, kávovou sedlinu, skořápky od vajec (rozdrcené), nebo i papírové ubrousky. Vyhněte se masu, mléčným výrobkům, mastným jídlům a citrusům, které způsobují zápach a přitahují škůdce. Odpadky vždy nakrájejte na menší kousky a zahrabte je do podestýlky, nikdy je nepokládejte na povrch. Tím předejdete nejen zápachu, ale i plísním.
Žížalám trvá, než si zvyknou na nové prostředí, takže první dva týdny přidávejte jen malé množství odpadu. Pak můžete dávku postupně zvyšovat, ale sledujte, zda vše stíhají zpracovat. Pokud je jídla moc, začne se rozkládat hůře a v nádobě se objeví octomilky. V takovém případě odeberte část nerozloženého odpadu a na týden přestaňte krmit. Důležité je také udržovat správnou vlhkost – substrát by měl být vlhký jako ždímaná houba. Pokud je moc suchý, přidejte trochu vody; pokud příliš mokrý, přidejte suchý papír.
Jak na nápoje a dezerty bez plastu Nápoje jsou častým zdrojem odpadu – místo plastových lahví nachystejte velké džbány s vodou, domácí limonádou nebo ledovým čajem. Hosté si naplní vlastní sklenice nebo hrnky. Pro alkoholické nápoje volte sudové pivo nebo víno z velkých lahví, které se dají vrátit. Upozorněte, že brčka nebudou k dispozici, nebo je nahraďte kovovými či bambusovými, pokud je máte. Pro dezerty připravte něco, co se dá jíst rukou – třeba muffiny, řezy nebo ovoce na špejli. Pokud chcete servírovat dort, nakrájejte ho na malé kousky a podávejte na vlastních talířích, které si hosté přinesou.
Typickou chybou začátečníků je umístit nádobu na přímé slunce nebo k topení. Žížaly nesnášejí teploty nad 30 °C a pod 10 °C – optimální je kolem 20 °C. Ideální místo je proto kuchyňská linka, skříňka pod dřezem nebo spíž. Další častou chybou je překrmování; když si nejste jistí, dejte žížalám méně, než si myslíte, že zvládnou. Lepší je přidat později než odstraňovat nerozložený odpad.
Základem bezplastového úklidu jsou však správné čisticí prostředky. Klasický ocet nebo kyselina citronová odstraní vodní kámen, ale pozor: nikdy je nekombinujte s chlorem – vzniká toxický plyn. Na mastnotu použijte jedlou sodu, kterou nanesete jako pastu a necháte působit. Pro dřevěné povrchy je vhodný olivový nebo lněný olej, ale jen v tenké vrstvě; příliš mnoho oleje vytvoří lepivý povrch, na který se chytá prach.
When you adored this informative article in addition to you want to acquire more details about pokračovat ve čtení i implore you to visit our web-page.