Když stojíte před starým městským palácem, první pohled patří průčelí, ale skutečný klíč k určení slohu najdete ve dvoře a u vstupního portálu. Renesance se totiž projevuje v proporcích a detailech, které jsou na první pohled nenápadné, ale při bližším zkoumání nezaměnitelné. Zaměřte se na to, jak je dvůr utvářen, jaké prvky zdobí portál a jak spolu souvisejí s celkovým rázem stavby. Tento postup vám umožní odlišit renesanci od gotiky i baroka bez odborné literatury.
Když se řekne Smíchov, většina lidí si představí rušné ulice, obchodní centra a dopravní uzly. Málokdo tuší, že pod povrchem této městské čtvrti se skrývají stopy po vinicích a usedlostech, které zde stály po staletí. Pokud víte, kam se dívat, můžete na vlastní kůži zažít atmosféru doby, kdy se tu pásly ovce a réva rostla na slunných stráních. Tento průvodce vám ukáže, jak takové pozůstatky najít a co si z procházky odnést.
Portál je druhým rozhodujícím prvkem. Renesanční vstupní portál bývá orámován kvádrováním, tedy plasticky vystupujícími kamennými bloky, které připomínají pevnost a řád. Často najdete nad dveřmi půlkruhový tympanon, v němž bývá erb, nápis nebo symbolická výzdoba. Typické jsou také pilastry po stranách portálu, které nesou kladí s římsou. Dejte pozor na to, zda portál nemá gotickou výšku a špičatý oblouk – to by ukazovalo na starší stavbu. Barokní portál by naopak měl více zvlněných, dynamických tvarů a sochařskou výzdobu.
Začněte u dvora. Typický renesanční palác mívá čtvercový nebo obdélníkový dvůr s arkádami, které obíhají po obvodu. Arkády stojí na sloupech nebo pilířích, často s toskánskými či ionskými hlavicemi. Všímejte si, zda jsou oblouky půlkruhové – to je silný signál renesance. Gotické dvory mívají lomené oblouky a žebra, barokní zase těžší, bohatě zdobené tvary. Pokud jsou arkády ve více podlažích, sledujte, jestli se jejich proporce směrem nahoru zmenšují – renesanční architekti to dělali záměrně kvůli optickému dojmu.
Na závěr jedno upozornění: obě budovy jsou živé objekty, ne muzea. V Obecním domě se konají koncerty a plesy, v Tančícím domě jsou kanceláře. Pokud chcete vidět jen čistou architekturu, vybírejte časy mimo hlavní kulturní akce. A pokud se chcete vyhnout davům, přijďte brzy odpoledne, kdy jsou školní skupiny a zahraniční turisté ještě na obědě. Pak si secesi vychutnáte tak, jak si zaslouží — pomalu, s očima otevřenýma pro každý detail.
Jak si prohlídku naplánovat, abyste pochopili obě tváře secese Nejlepší strategie je spojit obě budovy do jednoho odpoledne, ale s vědomím, že každá vyžaduje jiný přístup. U Obecního domu si naplánujte 60 až 90 minut, protože prohlídka s průvodcem trvá zhruba hodinu a poté si můžete sednout v kavárně. Kavárna je stylově zařízená a můžete si tam dát kávu, ale pozor — ceny jsou vyšší než v běžných podnicích, takže pokud chcete ušetřit, dejte si jen malou kávu a prohlédněte si interiér bez konzumace. U Tančícího domu je naopak lepší jít na střechu, kde je vyhlídková terasa a restaurace. Vstup na terasu bývá zpoplatněn, ale výhled na Pražský hrad a Malou Stranu stojí za to. Nezapomeňte si ověřit otevírací dobu, protože v některých dnech je terasa uzavřená kvůli soukromým akcím.
Při prohlídce si všímejte také toho, jak dvůr působí jako celek. Renesance miluje symetrii a řád, takže pokud jsou arkády pravidelné, sloupy ve stejných rozestupech a portál přesně uprostřed průčelí, pravděpodobně je před vámi skutečné renesanční dílo. Naopak nepravidelnosti, zazděné oblouky nebo přidaná patra mohou signalizovat mladší stavební zásahy. Nebojte se podívat i na stropy arkád – renesanční klenby bývají valené s lunetami, které jsou charakteristické svými výsečemi. Tento znak je spolehlivý a snadno rozpoznatelný.
Tančící dům je opačný případ. Zvenku ho pochopíte za pět minut, ale jeho hodnota se skrývá ve vztahu k okolí. Původně se mu přezdívalo „Ginger a Fred” podle slavného tanečního páru, a když se na něj díváte z druhého břehu Vltavy, opravdu vidíte dva objekty, které se k sobě naklánějí. Chyba je soustředit se jen na fasádu a nezahrnout do pohledu sousední historické domy. Právě kontrast mezi starou zástavbou a křivkami Tančícího domu vytváří celý smysl stavby. Pokud chcete autentický zážitek, obejděte si ho z několika stran, a hlavně se postavte na most směrem k Národnímu divadlu.
Při procházce se vyplatí sledovat i terénní nerovnosti. Staré terasy, na kterých se pěstovala réva, jsou dnes často zarostlé trávou, ale jejich hrany jsou stále patrné jako mírné stupně nebo valy. Najdete je zejména na svazích mezi ulicemi Na Kotlářce a Na Bateriích. Když se na ně postavíte, představte si, jak vypadaly před dvěma sty lety – řady keřů, mezi nimiž se procházeli vinaři. Ačkoli dnes na těchto místech rostou převážně náletové dřeviny, pokud budete pozorní, objevíte i zbytky kamenných sloupků, které nesly dřevěné konstrukce pro podpírání révy.
Here is more info about http://bbs.yx3.com/home.php?mod=space&uid=287149 visit our webpage.