Druhý klíčový moment je čtení hry. Než kopneš, mrkni, kde stojí tví spoluhráči a kde soupeři. Pokud máš rychlého útočníka, neposílej míč do davu, ale na volné místo za obranu, kde se může pohybem uvolnit. U rohu zase zvol kratší variantu – místo centru do vápna si hoď míč na hranici pokutového území, kde čeká spoluhráč bez dohledu. Tím rozbiješ obrannou formaci a vytvoříš si prostor pro střelu z první.
Nejprve se zaměřte na techniku bez pohybu spoluhráče. Trénujte dlouhé pasy na stojící cíl, abyste si osvojili stabilní kop. Důležité je, aby kotník zůstal zpevněný a celé chodidlo vedlo míč požadovaným směrem. Jakmile zvládnete statickou variantu, přidejte pohyb – nejprve chůzi, poté běh. Všímejte si, jak se mění dráha míče při běhu. Často chybuje ten, kdo se snaží kopat příliš silně a zapomíná na jemnost – míč pak letí vysoko a nepřesně.
Dalším kritériem je úmysl. Hraní rukou se píská častěji, když má hráč čas zareagovat. Pokud míč letí z bezprostřední blízkosti, třeba z metru, a hráč se nestačí uhnout, rozhodčí obvykle faul neodpíská. Naopak pokud hráč ruku nastaví, byť bez zlého úmyslu, je to faul. Často se setkáváme s mýtem, že „ruka musí být u těla”. To není úplně přesné. I ruka u těla může být faul, pokud hráč tělo natočí tak, aby míč do ruky trefil. Rozhodčí hodnotí, zda hráč ruku použil k zahrání míče, nebo jen nešťastně stál.
Praktickým cvičením je rozdělit hřiště na dvě poloviny a nechat spoluhráče střídavě nabíhat do volných zón. Vy se postavte na kraj, odkud posíláte míče na vzdálenost 30–40 metrů. Nejprve se zaměřte na jedno místo, poté měňte vzdálenost i stranu. Pokud vám míč neletí tam, kam chcete, zaměřte se na to, jakou částí chodidla kopete – vnitřní strana dává větší přesnost, nárt zase razanci. Kombinace obojího je ideální.
Dalším častým nedostatkem je špatné načasování kopu. Začněte s nákopem v okamžiku, kdy je spoluhráč zhruba dva až tři metry před vámi – tak máte dost času na to, aby míč nabral výšku a pak spadl do jeho dráhy. Pokud kopete příliš brzy, míč spadne za něj; pokud pozdě, spoluhráč musí čekat a ztrácí tempo. Trénujte s metronomem nebo s vizuálním signálem – třeba s pohybem ruky od spoluhráče, který naznačí, kdy má naběhnout.
Dalším praktickým aspektem je rozpočet a logistika. Kvalifikace bývá dlouhá a finančně náročná, zvláště pro menší federace. Pokud organizujete zápasy doma, domluvte si stadion s dostatečnou kapacitou a kvalitním trávníkem už s předstihem. Vyhněte se posledním změnám, které narušují přípravu. Užitečné je také sledovat předpověď počasí – hřiště podmáčené deštěm může výrazně změnit herní plán. A pozor na nadměrné spoléhání na jednoho hvězdného hráče: v dlouhé kvalifikaci rozhoduje šíře kádru, ne jednotlivec.
Začněme tím, co je na celé situaci nejzrádnější: Maradona neběžel pro míč náhodně. Všímejte si, že si před skokem pohlídal pozici Petera Shiltona, který byl o hlavu vyšší, ale v tu chvíli měl nohy od sebe a ruce u těla. Útočník nešel do souboje hlavou, ale nastavil pěst, což je v té chvíli nepostřehnutelné. Typická chyba, kterou dělají amatérští rozhodčí, je, že se soustředí na míč a ne na hráče. A přesně to se stalo i tehdy – hlavní sudí Alí Bin Násir sledoval let míče a neviděl kontakt pěsti s balonem. Z toho plyne první praktické ponaučení: pokud chcete správně posoudit podobnou situaci, dívejte se na ruce útočníka od okamžiku, kdy opustí zem, ne až po dopadu.
Častou chybou je kopání příliš krátce. Když máte pocit, že musíte „přepálit” sílu, raději přidejte na přesnosti a zkraťte vzdálenost. Dlouhý nákop není o tom, kdo kopne nejsilněji, ale kdo najde spoluhráče. Před kopem si vždy rychle zkontrolujte pozici soupeřů – pokud je mezi vámi a cílem protihráč, zvolte vyšší trajektorii a s větším obloukem. Trénujte také nákopy z běhu, protože při hře nemáte čas se zastavit.
Dlouhé nákopy na pohybujícího se spoluhráče patří k nejnáročnějším dovednostem ve fotbale. Nejde jen o sílu, ale především o načasování a čtení herní situace. Základním předpokladem je správné postavení těla – ramena by měla být rovnoběžně s cílem, oporná noha směřovat k místu, kam chcete míč poslat, a kopací noha by měla projít středem míče s plynulým švihem.
Pro útočníky platí opačná logika. Můžete využít toho, že obránce má ruce natažené, a záměrně mířit na ně. Ale pozor: pokud míč trefí ruku obránce, který ji má v přirozené pozici, penalta se nepískne. A naopak, pokud se míč odrazí od vaší ruky do brány, gól neplatí, a to ani v případě, že ruka byla u těla. Pravidlo o hraní rukou u gólu je přísné: jakýkoliv dotek rukou, byť bez úmyslu, gól anuluje. To je častá past, kterou fanoušci neznají.
When you loved this informative article along with you would want to receive more details with regards to pokračovat ve čtení i implore you to check out the site.