Čtvrtý praktický tip se týká ovocných stromů. Popel můžete použít k ochraně proti mšicím – rozptýlený pod korunou stromu působí jako mírné repelentní opatření. Navíc vápník obsažený v popelu zpevňuje buněčné stěny plodů, takže jablka a hrušky jsou méně náchylné k hnědnutí. Aplikujte jednou za dva týdny na jaře, stačí 2–3 hrstě pod každý strom. Vyhněte se ale aplikaci na kyselomilné rostliny, jako jsou borůvky, rododendrony nebo azalky – ty by popel poškodil.
Které dřevo nechat na zimu a kterým zatopit hned Buk a dub jsou nejlepší na noc, protože mají vysokou hustotu a rovnoměrně hoří. Habr je ještě tvrdší, ale hůře se štípe. Naopak bříza hoří i mírně vlhká a má příjemnou vůni, ale výhřevnost má nižší. Olše nebo topol jsou vhodné na jarní přechodné období, kdy nepotřebujete velký žár. Vyhněte se dřevu z trnovníku, které sice výborně hoří, ale při spalování silně prská a může vylétávat jiskry.
Poslední věc, na kterou se zapomíná, je kontrola mechanismu přívodu vzduchu. Těsnění ovlivní podtlak v topeništi, a pokud je klapka nebo šoupátko zanesené, nové těsnění nestabilitu jen zvýrazní. Vyčistěte vzduchové kanály, zkontrolujte pohyblivost klapek a seřiďte je podle návodu. Když po výměně těsnění začnete topit, nikdy neuzavírejte přívod vzduchu úplně hned po přiložení. Nechte oheň rozhořet, a teprve když se vytvoří stabilní vrstva žhavých uhlíků, postupně přívod zavírejte. Pokud plamen začne kolísat nebo zhasínat, povolte přívod vzduchu o kousek zpět – to je signál, že těsnění a regulace nejsou v souladu.
Největší chybou, kterou lidé dělají, je používání mokrého dřeva. Vlhké dřevo nehoří efektivně – vytváří více sazí a dehtu, které se usazují na stěnách komory a v kouřovodu. Tím se snižuje tah, kamna kouří a musíte přikládat mnohem častěji. Vždy používejte dřevo s vlhkostí do 20 %, což poznáte podle praskání dřeva při hoření a podle suchého povrchu. Skladujte ho pod střechou, nejlépe 1–2 roky před použitím.
Jak správně čistit kamna a proč na tom záleží Základem je pravidelné odstraňování popela a sazí ze spalovací komory a z popelníku. Popel neblokuje jen přívod vzduchu, ale také pohlcuje vlhkost, která urychluje korozi kovových částí. Ideální je čistit kamna po každém vyhoření – tedy když je popel zcela vychladlý. K tomu použijte kovovou naběračku a nehořlavou nádobu. Důležité je také vymetat saze z kouřovodů, a to alespoň jednou za topnou sezónu. Pokud kouřovody zanedbáte, hrozí vznícení sazí, které může vést až k požáru.
U suchého dřeva je barva odkrytého dřeva pod odlupující se kůrou matná, našedlá až žlutobílá, někdy s lehce hnědým nádechem. Čerstvé dřevo má naopak živý, lesklý povrch, často s viditelnými kapkami pryskyřice u jehličnanů. Pokud kůra odpadává a pod ní vidíte dřevo, které je stále vlhké, tmavé nebo dokonce s nazelenalými skvrnami, znamená to, že dřevo vysychalo jen povrchově, ale uvnitř si drží vodu. To je typický případ, kdy někdo skladuje polena v hustém stohu bez proudění vzduchu – kůra na povrchu seschne rychleji než samotné dřevo.
Nejdůležitější je suchost dřeva. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje přes 50 % vody, a proto při spalování ztrácí většinu energie na odpaření vlhkosti. Takový oheň nedává teplo, kouří a zanáší komín dehtem. Ideální je dřevo vysušené na vzduchu po dobu 12 až 24 měsíců, jehož vlhkost klesne pod 20 %. Vlhkost snadno změříte vlhkoměrem, ale orientačně poznáte suché dřevo podle prasklin na čelech, světlejší barvy a dutého zvuku při úderu dvou kusů o sebe.
Učíte se rozeznat suché dřevo podle barvy a kůry? Nejdůležitější je trpělivost. Pokud si nejste jistí, nechte poleno pár dní v suché místnosti a sledujte, jak se kůra chová. Rozdíl mezi vysychajícím a suchým dřevem je dobře vidět právě na rychlosti odlupování. U skutečně suchého dřeva kůra odpadává sama, často už při manipulaci, a pod ní je rovnoměrně vybarvené dřevo bez tmavých skvrn. Teprve kombinace barvy, kůry, zvuku a hmotnosti vám dá jistotu, že ve sporáku skončí pořádné teplo, ne pára.
Při samotném topení vždy používejte suché dřevo a podpalovačové třísky z měkkého dřeva. Do kamen nepřikládejte velké kusy, které nestihnou shořet. Ideální jsou polena o průměru 8 až 12 centimetrů, která rychle prohoří a uvolní maximum tepla. Pravidelně kontrolujte stav komína a sazí, zejména pokud topíte měkkým dřevem. Při správném výběru a manipulaci se dřevem získáte teplo, které vás zahřeje bez zbytečných ztrát a starostí.
Typickou chybou je topení dřevem z demolice, které může obsahovat zbytky chemikálií nebo laků. Při spalování se uvolňují toxické látky, které jsou nebezpečné pro zdraví i životní prostředí. Stejně tak se vyhněte překližce, dřevotřísce a natřeným deskám. Do kamen patří pouze přírodní dřevo bez příměsí. Pokud máte možnost, pořiďte si dřevo z místních zdrojů, kde znáte jeho původ a způsob skladování.
If you enjoyed this write-up and you would such as to receive even more facts relating to číst více kindly see our own web page.