Třetí nástroj se týká odpovídání. Většina odpovědí se opakuje: potvrzení přijetí, doplnění údajů, odmítnutí schůzky, předání na kolegu. Vytvořte si textové šablony a vkládejte je klávesovou zkratkou. Dobře napsaná šablona má tři věty a jasnou výzvu k akci. Pozor na dvě věci: šablona nesmí znít roboticky a nesmí obsahovat zastaralé údaje. Jednou za měsíc je projděte a upravte.
Světlo a teplota rozhodují víc než hnoji
Kdy je papír lepší než displ
U mastných skvrn pomůže kukuřičný škrob nebo jedlá soda. Nasypte je na místo, lehce přitlačte a nechte několik hodin vsáknout mastnotu. Poté je sesbírejte měkkým kartáčem a povrch znovu vysajte. Tento postup opakujte, dokud skvrna nezmizí. Nikdy nepoužívejte mýdlovou vodu ve velkém množství — i malá vlhkost se v čalounění drží dlouho a může poškodit barvu i tvar pěny.
Před odchodem z domu si s sebou vezměte pouze to nutné: doklad totožnosti, hotovost nebo platební kartu, mobil a případně malou uzavíratelnou lahev na vodu. Cennosti, velké peněžní částky a drahé šperky nechte doma. Většina klubů má šatnu, kde si můžete odložit bundu či batoh, ale za šatnu se obvykle platí zvlášť a bývá to hotovost. Doporučuji mít u sebe menší obnos v hotovosti právě na šatnu a případné drobné výdaje.
Když se rozhodneš pátrat po příbězích těchto míst, nepředpokládej, že vše najdeš v archivech. Mnohem víc ti dají rozhovory s pamětníky a místními, kteří si pamatují, kde se promítalo. Častou chybou je hledat jen slavná jména architektů. Řada kin navrhli stavitelé, kteří se specializovali na sály a jejich jména se nedochovala. Pokud narazíš na budovu, která má dodnes původní dřevěné lavice nebo litinové zábradlí, nezkoušej je opravovat svépomocí. Prvorepublikové konstrukce jsou citlivé na vlhkost a nevhodné nátěry je nenávratně poškodí. Raději se obrať na památkáře nebo na místního historika, který ti poradí, jak postupovat.
Praktický postup pro vlastní průzkum je jednoduchý. Vyber si jednu pražskou čtvrť, kde se stavělo ve dvacátých a třicátých letech, a projdi ji pěšky. Zapisuj si domy, které mají v přízemí velké okno nebo výlohu, ale zároveň široký vstup do dvora. Pak si všímni, jestli je nad vchodem římsa nebo lodžie – to bývalo místo pro plakátovací plochu. Vyhni se ale záměně s tělocvičnami a spolkovými domy. Ty mají často stejně vysoké sály, ale chybí jim větrací šachty a prostor pro promítačku. Pokud narazíš na budovu s nakloněnou podlahou v přízemí, máš téměř jistotu.
Prvorepubliková kina v Praze nejsou jen fasády s omítkou a neonem. Jsou to budovy, které vznikaly v době, kdy se film stal masovou zábavou a architekti dostali za úkol spojit technologii promítání s reprezentací. Když po nich pátráš, nehledej jen velké sály v centru. Řada z nich sídlila ve vnitroblocích, v přízemí činžovních domů nebo v suterénech, kde se dnes nacházejí obchody, sklady či garáže. Právě tam se dá nejvíc naučit o tom, jak se stavělo pro zvuk i pro ticho.
Základní pravidlo zní: orientuj se podle uliční sítě, ne podle dnešních map kin. Prvorepubliková kina měla často vchody z bočních ulic, protože hlavní průčelí patřilo obchodům. Pokud narazíš na dům s širokým schodištěm, vysokým přízemím a zvláštním větracím otvorem nad vchodem, může jít o bývalé kino. Typickým znakem je také zvýšené přízemí kvůli strojovně a šachet na promítačku, která bývala v zadní části budovy. Když si toho všimneš, zkus se podívat na dvůr – často tam najdeš přístavbu, která kdysi sloužila jako čekárna nebo kuřárna.
Atmosféra těchto kin se nedá oddělit od materiálů. Prvorepublikoví architekti používali omítky s hrubou strukturou, aby pohltily zvuk, a dřevěné obklady v hledišti, které zlepšovaly akustiku. Když dnes vstupuješ do podobného prostoru, zkus tlesknout. Ozvěna ti prozradí, jestli šlo o kino, nebo o sklad. Dalším znakem je přítomnost nouzového východu do dvora, který nebyl vidět z ulice. Ten se stavěl kvůli požárním předpisům a bývá dodnes patrný jako úzká chodba nebo zaslepené dveře.
Jak poznat, že nejde o obyčejný dům Největší chybou je spoléhat na vývěsní štíty a pamětní desky. Většina prvorepublikových kin byla přestavěna a jejich původní funkce zmizela. Mnohem spolehlivější je sledovat proporce: výška stropu v přízemí, šířka schodiště a umístění toalet mimo hlavní sál. Kina totiž potřebovala oddělit diváky od ruchu ulice, a tak se často vstupovalo do pasáže nebo do dvora. Když uvidíš dům, kde se do sálu vchází z průjezdu a okna směřují do dvora, máš silný tip. Dalším vodítkem je orientace na východ – ranní slunce vadilo projekci, proto bývala plátna na západní straně.
Here is more info on Barvy StěN Do ObýVáKu look into the web site.