Začít s montem znamená připravit se na to, že ne všechno půjde hned napoprvé. Nejdřív si ověřte, s jakým typem problému vlastně máte co do činění. Jestli jde o vlhkost, mechanické poškození, nebo o nevhodně zvolený materiál, poznáte podle toho, jak se povrch chová. Pokud se problém vrací i po důkladném čištění, je na místě zkontrolovat okolní prostředí – třeba spáry, těsnění nebo odvětrávání. Bez této diagnózy bude každá oprava jen dočasná.
Křížový rošt se obvykle připevňuje k nosné konstrukci stropu nebo stěn pomocí kotev, ale pokud stavíte volně stojící příčku, musíte rošt ukotvit do podlahy a stropu. Rozteč kotev by neměla překročit 80 centimetrů, aby nedocházelo k prohybům. Zde je častá chyba: montéři kotví profily příliš daleko od sebe, což vede k tomu, že sádrokartonové desky v průběhu času praskají ve spojích. Pokud kotvíte do duté cihly nebo do pórobetonu, použijte rozpěrné hmoždinky, které unesou váhu konstrukce. Před kotvením si vždy vyznačte přesnou polohu profilů – odchylka i dva centimetry naruší celý rastr.
Pro montáž budete potřebovat dva typy profilů: nosné (obvykle CD profily) a pomocné (UD profily). Nosné profily se kladou v první vrstvě rovnoběžně s delší stranou místnosti, druhá vrstva se na ně pokládá kolmo. Spojení zajistíte pomocí krátkých spojek nebo pomocí nýtů, ale nejspolehlivější je použití speciálních křížových spojek, které se nasadí na oba profily a zajistí šrouby. Při montáži si dejte pozor na to, aby všechny profily byly ve stejné rovině – případné nerovnosti se pak projeví na hotové stěně. Vhodnou pomůckou je vodováha a provázek, který natáhnete přes horní hranu profilů.
Když je rošt hotový, zkontrolujte celkovou rovinnost. Položte na něj dlouhou vodováhu a pohybujte s ní po celé ploše. Odchylka by neměla přesáhnout 3 milimetry na dva metry délky. Pokud je větší, povolte příslušné šrouby a podložte profil distančními podložkami – nikdy nevyrovnávejte konstrukci tím, že budete šrouby dotahovat více, protože to vede k napětí a k praskání desek. Po kontrole můžete přistoupit k opláštění. Desky připevňujte vždy k oběma vrstvám roštu, takže šrouby projdou až do nosného profilu. Vzdálenost šroubů udržujte kolem 25 centimetrů a zapouštějte je do povrchu desky – ale ne příliš hluboko, jinak se zničí papírový povrch a deska ztrácí pevnost.
Největší chyba bývá vyřezat otvor bez dodatečného vyztužení. Pokud je příčka už hotová a nemá v místě dveří vložené dřevěné trámky nebo zesílené profily, musíte je dodatečně přidat. To znamená otevřít sádrokarton z obou stran, vsadit mezi profily dřevěné hranoly nebo ocelové výztuhy a vše pevně přišroubovat. Bez toho ani neuvažujte o montáži těžkých dveří. pro běžné interiérové dveře o hmotnosti do 40 kg postačí zesílení ve třech místech: u pantů, u zámku a v horní části. U těžších křídel je lepší použít kompletní ocelový rám, který se ukotví do podlahy a stropu.
Typickou chybou při montáži je opomenutí dilatačních mezer. Křížový rošt pracuje s teplotními změnami, proto mezi jednotlivými poli nechte spáru alespoň 5 milimetrů. Tuto spáru v žádném případě nevyplňujte montážní pěnou, která roztahuje profily a způsobuje kroucení. Místo toho ji překryjte sádrokartonovou deskou tak, aby desky na spáře nekončily – desky musí vždy přesahovat přes rošt nejméně o 10 centimetrů na každou stranu. Teprve pak se vyhnete trhlinám, které se objevují na spojích desek.
Celková cena křížového roštu se odvíjí od plochy, kterou chcete pokrýt, a od kvality profilů. Rozhodně se vyplatí investovat do profilů s vyšší tloušťkou plechu – tenké profily se snadno prohnou i při montáži a pak už je nelze narovnat. Množství materiálu si spočítejte předem: na každý metr čtvereční plochy počítejte s přibližně 2,5 metru nosného profilu a 1,5 metru pomocného profilu. Přidejte 10 procent na odřezky a případné chyby. Při nákupu si ověřte, že jsou profily rovné – vadný kus poznáte tak, že se na rovném povrchu prohýbá nebo má otřepy na hranách.
Typickou chybou je nanášení silné vrstvy, která sice zakryje problém, ale ve výsledku popraská a odpadne. Mnohem spolehlivější je několik tenkých vrstev, přičemž každá další se nanáší až po úplném zaschnutí té předchozí. Mezi jednotlivými vrstvami nechte povrch volně schnout, ideálně při pokojové teplotě a mírné vlhkosti. Pokud spěcháte a použijete umělé teplo, může dojít k vytvoření bublinek nebo k trvalému zbarvení. Rychlost schnutí raději obětujte ve prospěch kvality.
Základem je správná příprava povrchu. Odstraňte všechny uvolněné části, očistěte místo od mastnoty a prachu a nechte ho pořádně vyschnout. Pokud nanesete novou vrstvu na vlhký nebo znečištěný podklad, výsledek se brzy projeví prasklinami nebo odlupováním. Na trhu existují různé přípravky určené přímo pro tento účel, ale vždy se řiďte pokyny na obalu. Důležité je také pracovat při vhodné teplotě – příliš nízká nebo vysoká může ovlivnit schnutí i přilnavost.
If you loved this post and you would like to receive additional information regarding https://WWW.Play56.net/home.php?mod=space&uid=6458896 kindly browse through our internet site.