Nejsolidnějším podzimním druhem je hlíva ústřičná. Roste ve trsech na pařezech a kmenech listnáčů, nejčastěji na topolu, vrbě, buku nebo bříze. Pozná se podle masitých, bokem přirostlých klobouků a bílého až krémového lupení, které sbíhá na třeň. Sběr je nejlepší po vydatném dešti, kdy trsy rychle nabývají na váze. Nikdy ji nesbírejte z kmenů, které leží na zemi příliš dlouho, nebo z uhynulých stromů neznámého původu, protože staré dřevo může být napadeno plísněmi.
Řezné rány jsou vstupní branou pro vlhkost i hnilobu. Proto houby neřežte nožem hluboko do třeně, ale opatrně je vykrutťe nebo odřízněte těsně u země. Doma pak krátký řez stačí obnovit. Pokud už houby na cestě změknou, snažte se je zpracovat co nejdřív — neodkládejte je do druhého dne. Zapařené houby se poznají podle nakyslého zápachu a slizké pokožky. V tomto stavu je lepší vyhodit i ty kusy, které vypadají zdravě, protože se kontaminace šíří dál.
Než vyrazíte, zjistěte si dvě věci: druh porostu a srážky za posledních sedm až deset dnů. Dubohabřiny a bučiny na Křivoklátsku a v okolí Brd drží vlhkost déle, takže houby nasazují i po delší době sucha. Borové monokultury naopak proschnou rychle a růst se v nich obnoví jen po vydatném dešti. Pokud napršelo pět milimetrů, do borového lesa nejezděte. Ztratíte den.
Okraje lesa, meze a staré ces
Jak fotku připravit, aby měla vůbec smy
Po návratu domů houby neumývejte vodou, pokud to není nutné. Voda se vsákne do klobouku a urychlí kažení. Stačí je očistit štětcem nebo hadříkem a okrájet nožičky. Pokud už musíte mokré houby přepravovat, dejte je do papírového sáčku, ne do igelitu, a co nejdřív je zpracujte.
Během přepravy auto může být uvnitř vyhřáté. Nepokládejte košík na zadní plato nebo k topení. Nejlepší je chladnější místo, například do stínu pod sedadlem. V letních vedrech se houby v zavřeném autě zapaří i za dvacet minut. Když jedete delší cestu, vezměte si chladicí tašku bez ledu – jen izoluje a udrží stálou teplotu, ale houby v ní musí být volně, ne natěsno.
Vrstvení a prokládání Houby v nádobě neházejte na sebe, ale skládejte kloboukem dolů a prokládejte je papírem nebo čistým hadrem. Papír pohlcuje přebytečnou vlhkost a zabraňuje otlačení. Tuhé houby (hřib, kozák) vydrží víc, křehké (muchomůrka růžovka, holubinka) potřebují více prostoru a méně vrstev. Nikdy nedávejte do jedné vrstvy houby s červivými nebo nahnilými – ty se musí vyhodit hned na místě, jinak nakazí ostatní.
Konkrétní lokality ve Středočeském kraji, které mají stabilní výsledky: širší okolí Křivoklátu, údolí Berounky, prostor mezi Zdicemi a Hořovicemi, lesy u Mníšku pod Brdy, okolí Votic a Sedlčan. Na Benešovsku se vyplácí smíšené lesy kolem vodních toků. Na Mělnicku jsou lepší vlhčí údolí než vrcholy. Neberte tato jména jako záruku. Berte je jako směr, kde hledat správný typ terénu.
Chyba, kterou dělá skoro každý: hledá jen tam, kde je to hezké Estetika lesa s houbami nesouvisí. Upravený park s krátkým trávníkem na okraji města bývá mrtvý, protože se tam pravidelně seče a hrabanku odváží. Naopak nevzhledný okraj lesa s padlými kmeny, mechem a kopřivami u potoka bývá nejproduktivnější. Hledejte přechody: okraj louky a lesa, břeh potoka, staré lesní cesty, místa po těžbě. Mycelium potřebuje stín, vlhko a organický materiál, ne výhled.
Zapařené houby poznáte podle slizkého povrchu, tmavých skvrn a nakyslého zápachu. Takové už nejezte, ani po převaření. Škoda vzniká hlavně zbytečně – stačí košík, papír, stín a rychlé zpracování.
Nejčastější chyba začíná už v lese: lidé nasypou houby do igelitové tašky nebo do batohu k ostatním věcem a za hodinu je doma mají zapařené, rozmočené a někdy i mírně nakyslé. Přitom stačí málo – houby potřebují vzduch a chlad, ne těsnění a teplo.
Prakticky: vyrazte brzy ráno, kdy je v lese vlhko a méně lidí. Koš i nůž mějte po ruce, ne v batohu. Houbu nevytrhávejte, odřízněte ji u země a místo přikryjte hrabankou, aby mycelium nevyschlo. Nikdy nenechávejte plodnice v igelitovém sáčku, zapaří se a rozpadnou. Zapamatujte si, odkud jdete. Většina ztracených houbařů zabloudí na zpáteční cestě, protože se soustředí na hledání a nevšímá si orientačních bodů.
Poslední věc, která rozhoduje víc než lokalita: návrat na stejné místo ve správný čas. Houby na jednom stanovišti rostou ve vlnách. Když najdete plodnice, zapište si místo a přijďte za deset až čtrnáct dnů. Naučíte se tím rytmus svého lesa lépe než z jakéhokoli seznamu. A co se týče jídla — pokud si nejste u konkrétního druhu jistí, nechte ho v lese. Riziko otravy nestojí za jednu večeři.
If you loved this write-up and you would like to obtain extra details pertaining to přejít na web kindly check out the internet site.