Začněte odděleně. První dva až tři dny držte štěně v jedné místnosti nebo v ohrádce a kočce nechte zbytek bytu. Vyměňujte pachy: vezměte hadr, otřete jím štěně, pak ho položte do kočičího pelíšku, a naopak. Kočka tak pozná pach nového tvora, aniž by musela řešit přímý kontakt. Teprve potom začněte s prvními setkáními přes zavřené dveře nebo přes dětskou branku. Štěně by mělo být na vodítku, aby se nedokázalo rozběhnout za kočkou.
Sledujte signály, které štěně vysílá. Nadýmání, opakované polykání, neklid, slinění nebo snaha zvracet po jídle znamenají, že další pohyb musí počkat. Stejně tak pokud pes po jídle výrazně odpočívá, neberte mu to. Klid po krmení je přirozený a není lenost. Jakmile si vytvoříte pevný denní rytmus, ve kterém se krmení a pohyb pravidelně střídají s dostatečným odstupem, většina zažívacích problémů u štěněte zmizí sama.
Kloubní doplňky nejsou prášek, který zabere do druhého dne. Glukosamin, chondroitin, MSM nebo kolagen se do chrupavky dostávají jen postupně a jejich účinek se projeví po šesti až osmi týdnech pravidelného podávání. První chyba je vysadit přípravek po dvou týdnech s tím, že „to nefunguje”. Druhá chyba je dávkovat od oka. Dávka se řídí hmotností psa a obsahem účinné látky v konkrétním přípravku, ne tím, kolik kapslí se vejde do misky. U psa s nadváhou je potřeba dávku přepočítat na ideální váhu, ne na tu skutečnou – jinak podáváte zbytečně moc a zatěžujete ledviny.
Nejčastější chyba není špatné načasování jako takové, ale kombinace krmení s pohybem ve stejnou chvíli. Lidé často dají štěněti jídlo a současně ho pustí na zahradu, kde se pes rozběhne, skáče a válí se. Další typická chyba je krmení těsně po návratu z dlouhé procházky, kdy je pes udýchaný a přehřátý. V takovém stavu většina štěňat odmítá jíst nebo jí příliš rychle a polyká vzduch. Počkejte, až se dech i tepovka vrátí k normálu, teprve potom předložte misku.
Rozestup mezi jídlem a pohybem je důležitější než délka procházky Základní pravidlo, které se vyplatí dodržovat od prvního dne: po hlavním krmení nechte štěněti klid alespoň hodinu, u větších plemen a hlubokých hrudníků raději dvě. Před krmením naopak neplánujte nic náročného minimálně třicet minut. Nejde o univerzální zákon, ale o rozumnou hranici, která výrazně snižuje riziko žaludečních potíží. Pokud štěně jí třikrát až čtyřikrát denně, snadno se stane, že se jednotlivá krmení překryjí s venčením. Řešením není rušit krmení, ale přeskládat den.
Během dne je užitečné držet pohyb v kratších blocích než v jedné dlouhé akci. Několik desetiminutových procházek nebo her rozložených mezi krmení funguje lépe než hodinový výlet na lačno. U štěňat platí, že čím mladší pes, tím kratší a častější pohyb potřebuje. Pokud má štěně po jídle tendenci být neklidné, nabídněte mu klidovou činnost – žvýkací hračku, olizování podložky nebo krátké tréninkové cvičení vsedě. Tím se zabaví, aniž by zatěžovalo žaludek.
Začněte tím, že si sepíšete, kdy štěně skutečně jí a kdy má přirozeně největší energii. Většina štěňat je aktivní brzy ráno, pak po delším spánku odpoledne a večer před usnutím. Krmení naplánujte do momentů, kdy se pes sám uklidní – typicky po procházce, ne před ní. Ranní krmení tak klidně může přijít až po krátkém vyvenčení a vydýchání, ne hned po probuzení. Večerní jídlo pak podávejte nejpozději dvě hodiny před posledním venčením, aby pes nešel spát s plným žaludkem a zároveň měl možnost se před spaním ještě vyprázdnit.
Začněte tím, že zvířeti postupně zvyknete prst na dotek v tlamě. Nejdřív jen pohladit po čenichu, druhý den zvednout pysk, třetí den přejet prstem po vnější straně zubů. Teprve pak přidejte zubní kartáček pro zvířata nebo gázový čtvereček namotaný na prst. Psi mají obvykle rádi masovou chuť zubní pasty pro psy, kočky preferují příchuť kuřecí nebo rybí. Lidská zubní pasta se nesmí použít nikdy — obsahuje xylitol a fluoridy, které jsou pro zvířata toxické.
Častou chybou je zkoušet to „vydržet” a doufat, že si pes zvykne. Opak je pravdou – každá další panická epizoda upevňuje spojení mezi odchodem a ohrožením. Další chybou je nechat psa spát v posteli a pak ho na celý den zavřít do samostatné místnosti. Rozpor mezi intenzivní blízkostí a náhlým odloučením úzkost zhoršuje. Pomáhá naopak krátké, klidné oddělení i doma, kdy pes vidí, že se nic zlého neděje. Pokud se stav nezlepší během několika týdnů cíleného tréninku, je namístě konzultace s veterinářem nebo behavioristou. Separační úzkost je zdravotní stav, ne charakterová vada, a jeho řešení patří do rukou odborníka.
If you cherished this informative article along with you would want to get guidance regarding Http://Www.Qilurexian.Net/?246915 kindly go to our site.