Když se dva sourozenci pohádají, většina rodičů okamžitě zasáhne s cílem najít viníka. Tento postup ale obvykle přilévá olej do ohně. Děti se místo řešení sporu soustředí na obhajobu vlastní verze a hledání důkazů, že ten druhý začal. Výsledek? Hádka se protáhne a vy se ocitnete v roli neoblíbeného rozhodčího.
Nakonec si vytvořte „deštivý box” plný překvapení, který využijete jen při špatném počasí. Do krabice uložte nápady na aktivity, které jste si předem napsali a zalepili do obálek. Děti si vždy jednu obálku vytáhnou a podle toho si vyberou hru. Také můžete zařadit „tichou hodinu”, kdy každý čte knihu nebo si prohlíží album s fotkami. Cílem je, aby si děti odnesly zážitek, ne jen zabily čas. Jestliže se vám podaří zapojit je do plánování, příště si o deštivé odpoledne samy řeknou.
Deštivé odpoledne nemusí znamenat nudu u televize. Stačí trocha příprav a doma se promění v místo plné her a zábavy. Klíčem je zapojit děti do plánování a nechat je, ať si vyberou z nabídky aktivit, které zvládnete společně. Nejlepší hry nevyžadují drahé vybavení, ale fantazii a čas, který dětem věnujete. Vyzkoušejte třeba stavbu bunkru z dek a polštářů, který se stane základnou pro celé odpoledne, nebo uspořádejte domácí kinosál s vlastnoručně vyrobenými vstupenkami.
Pozor také na porovnávání. Věty typu „Proč nemůžeš být jako tvůj bratr?” jsou jiskrou, která rozdmýchá konflikt na dlouhou dobu. Dítě se pak cítí ohrožené a hádá se ne kvůli hračce, ale o své místo v rodině. Zaměřte se na konkrétní chování, ne na osobnost: „Vidím, že jsi naštvaný, že ti vzal autíčko. Ale když ho udeříš, není to v pořádku.”
Pokud vaše dítě studuje v zahraničí, můžete i nadále uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Nárok se neváže na to, aby škola sídlila v České republice, ale na charakter studia a na to, zda dítě skutečně žije s vámi ve společné domácnosti. Klíčové je, že se musí jednat o soustavnou přípravu na budoucí povolání, což zahraniční střední či vysoká škola obvykle splňuje. Než začnete vyplňovat daňové přiznání, ověřte si, zda škola, kterou dítě navštěvuje, je oficiálně uznávaná a zda studium odpovídá českým předpisům o soustavném vzdělávání.
Jak se liší běžné spoření od stavebního Dětské spoření je obvykle běžný účet vedený na jméno dítěte, kde peníze leží volně a můžete je kdykoliv vybrat. Úročení bývá nízké, ale máte peníze okamžitě k dispozici. Stavební spoření je naproti tomu produkt, který spočívá v cíleném ukládání peněz po určitou dobu, obvykle šest let. Po této vázací lhůtě získáte státní podporu a naspořené prostředky můžete použít pouze na bydlení – na rekonstrukci, koupi nemovitosti nebo splacení hypotéky.
Jak komunikovat, aby vás poslouchal, aniž by měl pocit, že ho poučujete Když chcete něco probrat, vyberte si vhodnou chvíli. Nezačínejte důležité rozhovory ve chvíli, kdy přichází ze školy unavený nebo když sedí u mobilu. Zkuste to při společné činnosti – při vaření nebo procházce. Mluvte o svých pocitech, ne o jeho chování. Místo „ty mě vůbec neposloucháš” řekněte „cítím se bezmocný, když nevíme, kdy přijdeš”. Tím otevíráte dveře ke konstruktivnímu rozhovoru. Důležité je také umět naslouchat bez skákání do řeči. Když vám něco vypráví, nehodnoťte hned, jen poslouchejte. Potom se zeptejte, jestli chce poradit, nebo si jen potřebuje postěžovat.
Nejčastější past: řešení za děti Rodiče často spadnou do pasti, kdy navrhnou řešení sami: „Tak si to rozdělte”, „Ty mu to dej” nebo „Příště se střídejte”. Tím ale děti ochuzujete o možnost naučit se vyjednávat. Místo toho jim položte otázky: „Jak byste to chtěli vyřešit?”, „Co by ti pomohlo, abys byl spokojený?”, „Co můžeme udělat, aby se to neopakovalo?” Nenuťte je k dohodě hned – někdy potřebují čas. Pokud navrhnou nereálné řešení (např. „on nesmí hrát na počítači vůbec”), neodsuzujte ho, ale ptejte se: „A co by se stalo, kdyby to tak bylo?” Děti samy často přijdou na to, že jejich nápad není spravedlivý.
Zkuste místo toho oddělit emoce od problému. Když děti křičí, nejdřív je od sebe fyzicky oddělte – klidně do různých místností. Řekněte: „Vidím, že jste oba naštvaní. Pojďte se uklidnit, a pak si promluvíme.” Tím dáváte najevo, že respektujete jejich pocity, ale nehodnotíte, kdo má pravdu. Jakmile emoce opadnou (obvykle stačí deset minut), vraťte se k situaci. Vyslechněte každé dítě zvlášť, bez přerušování. Nesnažte se zjistit, kdo začal, ale co každý z nich potřeboval a co se stalo.
Důležité je také nastavit pravidla pro férovou hádku. Domluvte se s dětmi dopředu, že při sporu neplatí fyzické útoky, ničení věcí ani urážky. Tato pravidla musí platit pro všechny bez výjimky. Když je někdo poruší, oddělte ho od hry a dejte mu čas na uklidnění – ale netrestejte ho za to, že se hádal. Hádka sama o sobě není špatná; je to přirozený způsob, jak se naučit prosazovat své potřeby. Špatné je jen to, když přesáhne hranice.
If you have any questions regarding where and ways to use Discuss, you could contact us at our own web page.