Nejčastější mýtus: syrové maso a tvaroh jako zdroj vápníku Když štěně krmíte doma připravovanou stravou, musíte vápník doplňovat naprosto přesně. Maso a vnitřnosti obsahují hodně fosforu, ale jen málo vápníku. Pokud do jídelníčku přidáte tvaroh, jogurt nebo vejce, nezískáte zdaleka tolik vápníku, kolik byste čekali. Například sto gramů tvarohu obsahuje jen asi 80 miligramů vápníku, zatímco štěně středního plemene potřebuje denně zhruba 2–3 gramy. Jediným skutečně účinným zdrojem jsou kostní moučky nebo speciální vápníkové doplňky určené pro psy. Ovšem jejich dávkování musí vycházet z hmotnosti štěněte a přesného složení krmné dávky.
Typické chyby, které majitelé dělají, jsou tři. Za prvé: ignorují první známky – žlutohnědý povlak, krvácení dásní při žvýkání, časté tření tlamy o zem. Za druhé: kupují tvrdé kosti nebo syntetické pamlsky, které mohou zuby spíš vylomit než vyčistit. Za třetí: spoléhají na to, že „granule přece čistí samy”. Ve skutečnosti granule obrušují jen horní plochy zubů, zatímco mezizubní prostory zůstávají nedotčené. Pokud navíc zvíře žere pouze měkkou stravu, plak se usazuje rychleji.
Jak na to: postup, který snižuje riziko zranění Než vezmete kleštičky, drápky prohlédněte. U světlých drápků uvidíte růžovou dřeň, kterou se nesmíte zasáhnout. U tmavých drápků ji nevidíte, proto stříhejte po malých kouscích. Ideální délka je taková, kdy drápek těsně nedosahuje na zem, když pes stojí. Pokud slyšíte klepání o podlahu, je příliš dlouhý. Pes by měl být v klidu, ideálně po procházce, a vy byste měli mít připravené kleštičky a něco na zastavení krvácení, kdybyste přece jen chybovali.
Základem je prevence – a ta začíná u jídla. Suché granule nepůsobí jako kartáček, ale tvrdší textura alespoň mechanicky obrušuje plak. Mnohem lepší jsou speciální dentální pamlsky nebo kousací hračky určené k čištění zubů. Syrové masité kosti (nikdy vařené!) také pomáhají, ale jen u psů, kteří je umí žvýkat bez spolknutí velkých kusů. U koček se osvědčují kousky syrového masa nebo jemné dentální gumičky. Čím dříve začnete kontrolovat zuby, tím lépe – ideálně už u štěňat a koťat, kdy si zvíře na manipulaci v tlamě zvykne.
Další častý problém je, že obojek necháváme kočce celoročně, i když v zimě blechy nehrozí. Obojek má totiž omezenou životnost – obvykle 3 až 8 měsíců, podle výrobce. Po uplynutí této doby je nutné ho vyměnit, jinak ztrácí účinnost. Pokud kočka chodí ven, kontrolujte obojek každý týden, jestli není poškozený nebo jestli se nezatoulal pod límec. Některé obojky jsou voděodolné, ale pokud kočka hodně plave, účinnost se může snižovat. A nakonec – obojek nesundávejte při koupání nebo při aplikaci jiných přípravků, pokud to není výslovně uvedeno v návodu.
Častou chybou je nechat psa s pelíškem o samotě, když ještě nemá vybudovaný vztah k tomuto místu. Začněte s krátkými intervaly, kdy je pes na pelíšku pod dozorem, a odměňujte ho, když na něm klidně leží. Pokud pes začne pelíšek ničit, okamžitě mu ho odeberte a odveďte pozornost. Nezapomeňte také na to, že někteří psi ničí pelíšek z nudy, když jsou sami. V takovém případě pomáhá zvýšit četnost procházek nebo pořídit automatickou dávkovačku pamlsků, která psa zaměstná.
Jak psa naučit, aby pelíšek neničil Než začnete cvičit, ujistěte se, že pes má dostatek pohybu a mentální stimulace. Unavený pes má menší potřebu ničit. Zařaďte před hraním krátkou procházku nebo aportovací hru. Když pes začne pelíšek trhat, okamžitě ho přerušte a nabídněte mu vhodnou alternativu, jako je žvýkací hračka nebo interaktivní hlavolam. Cílem je naučit ho, že na pelíšku se odpočívá, ne hraje. Proto pelíšek umístěte na klidné místo, kde pes není vystaven ruchu, a během dne ho zakrývejte, aby si nepletl prostor pro spánek s hrací zónou.
Kartáčkování je krok, který většinu majitelů odrazuje, ale jde to i bez úplného pekla. Potřebujete měkký kartáček pro zvířata (nebo prstový kartáček) a enzymatickou pastu pro psy a kočky – nikdy nepoužívejte lidskou zubní pastu, fluorid je pro ně toxický. Poprvé nechte zvíře pastu ochutnat z prstu, poté mu jemně nadzvedněte pysky a kartáčkem krouživými pohyby čistěte vnější stranu zubů. Nemusíte se dostat do zadních zubů hned – klidně začněte jen předními špičáky a postupně přidávejte. Cílem je, aby zvíře proceduru vnímalo jako součást běžného dne, ne jako trest. Doporučená frekvence je 2–3krát týdně, ideálně denně.
Začněte zadními tlapkami, které jsou obvykle méně citlivé. Drápku se dotýkejte zespodu, aby pes viděl, co se děje. Stříhejte kolmo na směr růstu, nikdy ne šikmo, aby nedošlo k roztřepení. Pokud pes výrazně trhne tlapkou, okamžitě přestaňte. Po každém drápku dejte pamlsek, čímž vytvoříte pozitivní asociaci. Nespěchejte, raději stříhejte méně a častěji než hodně najednou.
If you liked this write-up and you would like to get much more information concerning Http://Wou.Malaysia2Host.Com/ kindly go to our internet site.