Vaření leča by mělo být pozvolné. Směs se vaří asi 30–40 minut, dokud zelenina nezměkne. Během vaření je třeba občas promíchat, aby se nepřipálila. Pozor na příliš prudké vaření – může dojít k rozvaření paprik a ztrátě struktury. Hotové lečo by mělo mít konzistenci hustší omáčky. Pokud je příliš řídké, lze ho zredukovat delším vařením. Naopak pokud je příliš husté, přidejte trochu rajčatové šťávy nebo vody.
Džem se bez pektinu neobejde, broskve ho mají málo. Přidejte buď přírodní pektin, nebo část plodů nakrájejte nadrobno a smíchejte s cukrem, který necháte hodinu odstát – ovoce pustí šťávu a lépe se rozvaří. Na kilogram ovoce počítejte zhruba 600–700 g cukru a šťávu z jedné citronové šťávy. Vařte v širokém hrnci za stálého míchání, aby se směs nepřipálila. Hotový džem poznáte podle toho, že kápne na vychlazený talířek a po chvíli se zpevní.
Začněte surovinou, ne sklenicí. Ořechy musí být zralé, suché a bez známek plísně. Vlašské ořechy po sklizni rozprostřete v tenké vrstvě na síto a nechte je na suchém, tmavém a větraném místě asi dva až tři týdny. Jádro musí být křehké a musí se snadno zlomit, ne se ohýbat. Pokud jádro drží vlhkost, zavařování ho nezachrání — naopak se vlhkost uzavře ve sklenici a ořechy začnou plesnivět. Teprve potom přichází na řadu plnění.
Základem je hlávka pevná, těžká a čerstvá, ideálně z podzimní sklizně. Zelí zbavte svrchních listů, rozpulte a nakrájejte na tenké nudličky kolem dvou až tří milimetrů. Silnější plátky pustí méně šťávy a kvasí nerovnoměrně. Solte zhruba dvě až dvě a půl procenta hmotnosti zelí, tedy 20–25 gramů soli na kilogram. Nepoužívejte jodidovanou sůl, jód kvašení brzdí. Hrubozrnná mořská nebo kamenná sůl je bezpečná volba.
Zelí se solí prohněťte rukama nebo tlučte paličkou, dokud nepustí dost šťávy. Nestačí ho jen promíchat, potřebujete, aby bylo později zcela potopené. Naskládejte ho do čisté sklenice nebo kameninového hrnce a hutněte po vrstvách, aby mezi listy nezůstaly vzduchové kapsy. Na povrch položte celý list zelí, zatížte ho a dolijte vlastní šťávou. Pokud šťáva nestačí, dolijte převařenou vychladlou vodou se lžičkou soli na sklenici. Hladina musí být vždy nad zelím.
Proč se zelí kazí i při správném postupu Nejčastější chyba není v receptu, ale v teplotě a přístupu vzduchu. Při teplotě nad 24 °C se kvašení rozjede příliš rychle a zelí změkkne, pod 15 °C zase kvasí pomalu a hrozí plíseň. Ideální je rozmezí 18–22 °C. Sklenici uzavřete, ale ne vzduchotěsně, aby mohly unikat bubliny. První dny zelí nafoukne a šťáva může přetéct, proto postavte sklenici na talíř. Každý den povrch zkontrolujte a případnou bílou vrstvu na hladině stáhněte lžící. Bílý film kvasinky není škodlivý, zelená nebo černá plíseň znamená vyhodit celou dávku.
Řezání pilkou je nejčastější zdroj problémů. Jemné piliny a ostré hrany se uvolňují už při prvním varu a snadno se zachytí v zelenině nebo v mase. Zlomení kosti v místě, kde je přirozeně slabší, uvolní morek bez toho, aby vznikly nebezpečné úlomky. Pokud kost opravdu potřebujete zkrátit, použijte tupou stranu těžkého nože a krátký úder, ne dlouhé přeřezávání. Tupý nástroj kost spíš napne a zlomí, místo aby ji roztříštil.
Zelí nechte kvasit tři až šest týdnů podle teploty a chuti. Ochutnávejte od druhého týdne – zelí má být kyselé, křupavé a čistě vonět. Jakmile chuť sedí, přendejte sklenici do chladu kolem 5 °C, kde se kvašení téměř zastaví a zelí vydrží měsíce. Během kvašení neotvírejte nádobu zbytečně a nikdy nedocezujte čerstvým zelím. Hotové zelí nabírejte čistou vidličkou a udržujte ponořené, jinak začne na povrchu plesnivět i v lednici.
Po uvaření maso i kost opatrně vyjměte a nechte chvíli vychladnout na prkénku. Teprve pak obal rozvažte a kost oddělte. Nikdy nevybírejte kost z vroucího vývaru rukama ani krátkou pinzetou — hrozí popálení a snadné ztrátě drobného úlomku v tekutině. Vývar přeceďte přes husté síto nebo přes čistou plenu. Tím zachytíte i ty nejmenší ostré částečky, které by jinak zůstaly na dně.
Kvašené zelí vzniká mléčným kvašením, při kterém bakterie rodu Lactobacillus přeměňují cukry na kyselinu mléčnou. Ta snižuje pH pod 4,2 a konzervuje zelí. Celý proces stojí na jediné podmínce: správném poměru soli a cukru a na tom, aby zelí bylo ponořené ve vlastní šťávě. Kdo tohle podcení, dostane měkké, šedivé nebo plesnivé zelí bez ohledu na kvalitu hlávky.
Na co si dát pozor při vaření leča Při přípravě leča je klíčové správné poměrové zastoupení surovin. Základ tvoří rajčata, která dodají šťávu, papriky pro chuť a cibule pro sladkost. Pokud přidáte příliš mnoho paprik, lečo bude vodové. Naopak příliš mnoho rajčat způsobí, že směs bude řídká. Doporučuje se poměr 2:1:1 (rajčata:papriky:cibule). Cukr přidávejte postupně a ochutnávejte. Sůl a ocet jsou důležité pro konzervaci, ale nepřehánět to s nimi. Ocet by měl tvořit asi 5–10 % objemu. Koření jako nové koření, bobkový list a pepř přidejte do každé sklenice zvlášť, aby se chuť lépe rozložila.
If you want to read more info on https://Prpack.ru have a look at our page.
