Samotné tmelení provádějte ve dvou vrstvách. První vrstva vyplní spáru a srovná přechod, druhá pak sjednotí povrch do roviny. Mezi vrstvami nechte tmel důkladně zaschnout a každou vrstvu po zaschnutí přebruste. Používejte brusný papír o zrnitosti 120 až 150, abyste dosáhli hladkého povrchu bez rýh. Pamatujte, že tmel se při zasychání smršťuje, takže pokud chcete předejít schodu, nanášejte ho spíše více a pak ho broušením uberte, než abyste ho měli málo a museli přidávat další vrstvu.
Samotné tmelení je pak otázkou trpělivosti. Nanášejte vždy tenkou vrstvu, ne silnou – jinak hmota popraská nebo se propadne. První vrstva slouží k vyplnění a vytvoření podkladu, po zaschnutí ji obruste hrubším brusným papírem (zrnitost kolem 80). Poté naneste druhou, finální vrstvu, která už má být v úrovni okolní stěny. Po zaschnutí znovu brousíte, tentokrát jemnějším papírem (zrnitost 120 až 150). Pamatujte, že broušení sádrokartonu práší – místnost by měla být dobře odvětrávaná a ideálně bez nábytku, nebo alespoň zakrytého plachtou.
Začněte vyznačením trasy příčky na podlaze, stropu a stěnách pomocí laserové vodováhy nebo olovnice. Pak připevněte vodící profily (UW) k podlaze a stropu pomocí hmoždinek a vrutů. Do nich vsaďte svislé profily (CW) ve vzdálenosti 40 nebo 60 cm – čím menší rozteč, tím pevnější stěna. V místě dveří ale musíte profily přerušit a vytvořit otvor. K tomu použijte dva svislé profily, které tvoří boční strany dveří, a nad nimi vodorovný profil, který slouží jako překlad.
Zaoblené rohy místností se vracejí do moderních interiérů, ale jejich napojení na rovnou stěnu dokáže potrápit každého, kdo se o to pokusí poprvé. Na rozdíl od ostrých rohů, kde stačí přiložit dva pásy sádrokartonu, zde musíte přechod vymyslet tak, aby nevznikl nežádoucí schod. Pokud se chystáte na rekonstrukci a chcete mít výsledek bez viditelného zlomu, připravte si správné nářadí a hlavně si rozvrhněte postup, než začnete cokoliv řezat.
Po vybroušení přichází na řadu povrchová úprava. Pokud je oprava pouze lokální, stačí ji napenetrovat a přetřít stejnou barvou jako zbytek stěny. Pozor ale na rozdíl v odstínu – nová barva na staré omítce může být vidět, proto je lepší přetřít vždy celou plochu mezi rohy nebo hranami. Pokud chcete ušetřit, vystačíte si s běžným akrylátovým tmelem a zbytky barvy, které máte doma. Nezapomeňte, že sádrokartonový povrch je savý, takže bez penetrace by se barva vsákla nerovnoměrně a oprava by byla vidět i po vymalování.
Po opláštění první strany vložte do dutiny příčky izolaci (např. minerální vatu), která zlepší akustické vlastnosti. Pak opláštěte druhou stranu. Pokud vedete v příčce elektrické kabely, protáhněte je před opláštěním a použijte chráničky. Upozornění: sádrokartonová příčka není nosná, takže do ní nekotvěte těžké předměty bez dodatečných výztuh. Pro police nebo skříňky si předem naplánujte místa a vložte do konstrukce dřevěné hranoly.
Při tmelení používejte širší špachtli a vrstvy dělejte co nejtenčí. Naneste první vrstvu, která vyplní spáru, a po zaschnutí ji obrousíte hrubým brusným papírem. Druhá vrstva už by měla být téměř rovná s okolím. Broušení provádějte krouživými pohyby a kontrolujte povrch přiložením rovné latě – pokud latí prochází světlo, místo je propadlé a je třeba přidat tmel. Po třetí vrstvě a finálním broušení přejděte na jemný brusný papír, aby byl povrch hladký a připravený na barvu.
Častou chybou je spoléhat na jednu silnou vrstvu tmelu. Výsledkem je pak nerovný povrch, který po nalakování prosvítá jako hrbol. Stejně problematické je nanášení tmelu na nezapravenou trhlinu – pokud se okraje papíru odlupují, je nutné je nejdřív přelepit speciální páskou (např. skelnou) nebo je seříznout ostrým nožem, jinak se oprava brzy znovu objeví. Nezapomeňte také, že sádrokarton má tendenci „dýchat” – proto tmel vždy nechte pořádně vytvrdnout, než přistoupíte k broušení nebo malování.
Díra v sádrokartonu umí potrápit – ať už vznikla při stěhování nábytku, cvrnknutím dveří, nebo neopatrným zavrtáním hmoždinky. Než se pustíte do velké rekonstrukce, zjistěte rozsah poškození. Malá dírka do průměru pěti centimetrů se dá zalepit rychle a levně, větší otvor už vyžaduje pevnější podložení. Vždy nejdřív očistěte okraje od volných kousků papíru a odstraňte prach – jinak se vám tmel nespojí se sádrokartonem a oprava brzy popraská.
Když se díra zvětšuje: řešení pro střední a velké otvory Pro středně velké díry (řekněme do velikosti dlaně) je nejspolehlivější metodou tzv. můstek. Z tvrdého papíru nebo tenkého plechu vystřihněte pruh, který prostrčíte dírou a přidržíte z vnitřní strany – vytvoříte tím oporu pro tmel. Alternativně použijte kousek sádrokartonu, který na zadní stranu přilepíte tekutými hřebíky. Nechte pořádně zaschnout, než začnete nanášet stěrkovou hmotu. U opravdu velkých děr (například po vytržené klice) je lepší vyříznout poškozenou část do pravidelného obdélníku, připravit záplatu z nového sádrokartonu a upevnit ji na dřevěné nebo plastové lišty ze zadní strany.
In case you loved this information and you want to receive more details relating to úPrava interiéRu please visit the web page.