Věnujte pozornost i okrajům čočky a vnitřní straně krytek. Tyto oblasti často bývají zdrojem nečistot. Pokud si všimnete, že se i po pečlivém čištění obraz zamlžuje nebo ztrácí ostrost, může být problém uvnitř dalekohledu. V takovém případě svěřte přístroj odbornému servisu. Nepokoušejte se rozebírat optiku doma – riziko poškození je mnohem vyšší než případný prospěch. S trochou šetrnosti a správným postupem vám dalekohled bude sloužit bez ztráty kvality po mnoho let.
Pro lepší představu si zkuste najít mapu Měsíce, klidně starou tištěnou, a porovnejte ji s tím, co vidíte. Typickou světlou oblastí je jižní pól s kráterem Tycho, který má jasné paprsky. Tmavou oblastí je naopak Mare Imbrium, tedy Moře dešťů, na severozápadě přivrácené strany. Tahle jednoduchá činnost vám dá víc než sto teoretických článků, protože si rozdíl uložíte do hlavy jako vizuální paměť. Pozor, častá chyba začátečníků je dívat se na Měsíc vysoko na obloze za jasné noci – ale světlo z pouličních lamp a světelné znečištění zhoršují kontrast. Zkuste najít místo, kde je obloha tmavá, ideálně za městem, a počkejte, až Měsíc vystoupá nad obzor, kde je atmosféra klidnější.
Mýtus o zeleném sýru tedy nepadne, ale možná se ukáže, že je to jen odraz naší touhy po tom, aby vesmír byl víc pohádkový. Ve skutečnosti je měsíční povrch fascinující právě tím, jak je starý, nehostinný a přitom detailní. Místo abyste čekali na sýr, zkuste si příští jasnou noc najít kráter Koperník – má průměr přes 90 kilometrů a jeho valy při šikmém osvětlení vypadají jako vytesané z kamene. Až ho najdete, vzpomeňte si, že to, co vidíte, je skutečná tvář našeho souputníka, ne výjev z pohádky.
Co určuje, kterou cestou se hvězda vydá Rozhodující je hmotnost hvězdy na začátku jejího života. Hvězdy s hmotností do osminásobku hmotnosti Slunce skončí jako bílí trpaslíci. Hvězdy hmotnější – od zhruba deseti hmotností Slunce – končí jako neutronové hvězdy nebo černé díry, přičemž cestou projdou výbuchem supernovy. Hraniční oblast mezi osmi a deseti hmotnostmi Slunce je nejistá a závisí na chemickém složení hvězdy. Prakticky to znamená, že když pozorujete hvězdu, nemůžete její osud určit jen podle barvy nebo svítivosti. Musíte znát i její hmotnost, kterou lze odvodit z pohybu ve dvojhvězdném systému.
Když se řekne „Měsíc je ze zeleného sýra”, většina lidí to odbude jako vtip z dětských knížek. Jenže tenhle mýtus má kořeny hluboko v historii a dodnes se objevuje v reklamách, pohádkách i nezávazné konverzaci. Pojďme si jednou provždy říct, jak to s tím měsíčním povrchem doopravdy je, a hlavně – co z toho plyne pro běžného pozorovatele, který se na noční oblohu dívá obyčejným dalekohledem.
Další omyl, který s mýtem souvisí, je představa, že Měsíc má vzduch a vodu. Nemá souvislou atmosféru, jen extrémně řídký obal částic, a voda je vázaná v ledu na pólech, ne v kapalném stavu. Když si to uvědomíte, pochopíte, proč se povrch během dne ohřeje na stovky stupňů a v noci naopak prudce ochladí. Tohle není radno podceňovat při plánování jakékoli budoucí mise, ale pro běžného pozorovatele z toho plyne jediné: pokud se na Měsíc díváte dalekohledem, nikdy se nedívejte přímo na něj bez filtru, když je nízko nad obzorem – sluneční světlo odražené od měsíčního povrchu je pořád dost silné, aby poškodilo sítnici. Použijte speciální měsíční filtr, nebo pozorujte za soumraku, kdy je intenzita nižší.
Při ukládání zvolte formát TIFF s 16bitovou hloubkou, abyste zachovali maximální dynamický rozsah. JPEG je ztrátový a pro další úpravy v editoru nevhodný. Dále se vyhněte ukládání do formátu FITS, pokud nevíte, jak s ním pracovat – většina začátečníků pak neví, co s ním. Po uložení můžete přejít do Photoshopu nebo GIMPu, kde provedete finální úpravy kontrastu a barev.
Jak si ověřit složení Měsíce vlastním okem Nemusíte být geolog, abyste si rozdíl mezi světlými a tmavými oblastmi ověřili. Stačí obyčejný triedr 10×50 nebo malý dalekohled s průměrem objektivu alespoň 70 mm. Ideální je pozorovat Měsíc v první čtvrti, kdy terminator – hranice mezi dnem a nocí – vrhá dlouhé stíny, které zvýrazní reliéf. Nesledujte Měsíc v úplňku, protože přímé světlo všechny kontrasty rozmaže. Při pozorování si všímejte barvy: světlé oblasti mají našedlý až béžový tón, tmavé oblasti jsou spíš šedohnědé. Pokud byste opravdu zahlédli jasně zelenou barvu, jedná se o optický klam, případně o odlesk od vegetace v okolí vašeho pozorovacího místa.
Během skládání sledujte průběh v okně „Progress”. Pokud se objeví chyba „Not enough stars”, přidejte do registrace více snímků nebo upravte detekci. Po dokončení přejděte do záložky „Processing” a otevřete výsledný soubor. Před uložením si prohlédněte, zda jsou hvězdy kulaté a pozadí rovnoměrné. Pokud se vám obraz zdá zelený nebo modrý, upravte vyvážení bílé až po složení – ne dříve.
When you beloved this post and also you wish to obtain details concerning http://WWW.Pshunv.com i implore you to visit our web site.