Zabloudění v lese se stane i zkušeným turistům, často ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Místo paniky je klíčové zastavit se, zhodnotit situaci a udělat pár věcí, které vám ušetří hodiny bloudění. Prvním krokem je zastavit se na místě, kde jste naposledy měli jistotu, že víte, kudy jdete. Rozhlédněte se, vzpomeňte si, odkud jste přišli, a zkuste si v hlavě zmapovat posledních pár set metrů. Často stačí vrátit se o kousek zpět, abyste našli rozcestník nebo jiný orientační bod, který jste přehlédli.
Když se v noci ztratíte v lese a nemáte baterku, první impulz bývá co nejrychleji pokračovat v chůzi. To je ale největší chyba, kterou můžete udělat. Ve tmě nevidíte nejen cestu, ale přestanete vnímat i směr a vzdálenost. Pokud se budete pohybovat bez světla, velmi pravděpodobně zabloudíte ještě hlouběji do porostu, kde se pak orientace stává téměř nemožnou.
Další důležitou součástí jsou léky na průjem a na nevolnost. Změna stravy, voda z neznámého zdroje a fyzická zátěž dokážou rozvrátit zažívání, a to v době, kdy jste často hodiny od civilizace. Tablety proti průjmu sice nevyřeší příčinu, ale pomohou vám udržet tekutiny a sílu, než se dostanete do bezpečí. K nim přibalte i sáčky s elektrolyty, které rozpustíte ve vodě – při dlouhém přechodu je dehydratace rizikovější než samotná nemoc, protože ztrácíte vodu i minerály potem a trávením.
Když už víte, kterým směrem se vydat, pohybujte se pomalu a každých pár kroků si ověřte, že jste na místě, které poznáváte. Často pomáhá jít po vlastních stopách zpět — i ve tmě jsou vidět šlápoty v blátě nebo na mechu. Nezkoušejte zkracovat cestu přes hustník, to vždy vede k dalšímu bloudění. Držte se vzdušných linií, které jsou přirozeně proschlejší a průchodnější.
Nespoléhejte na měsíc ani na „pocit” — les ve tmě klame Druhý krok je využít sluch a hmat. Zavřete oči na dvě minuty a poslouchejte. Tekoucí voda, vzdálený štěkot psa nebo pravidelný hluk silnice vám dají směr, který se dá ověřit. Pokud nic neslyšíte, zkuste najít cestu po paměti hmatem — vydejte se podél okraje lesa, kde bývá menší hustota porostu, nebo hledejte měkkou půdu, která často lemuje pěšiny. Typická chyba je jít stále doprava nebo doleva, protože v kruzích člověk ujde klidně dva kilometry.
Typickou chybou je pokoušet se jít dál i za tmy. Ve tmě se ztrácí veškerá orientace, běžné cesty vypadají jinak a snadno uděláte kruh. Mnohem lepší je najít si úkryt, klidně pod hustým smrkem nebo u padlého kmene, a počkat do rána. Pokud máte sirku nebo zapalovač, rozdělejte oheň na bezpečném místě, ale nikdy nespěte přímo u ohně – stačí jedna jiskra a máte problém. Ujistěte se, že oheň je vzdálený od suché trávy a že ho před odchodem nebo spaním důkladně uhasíte.
Pokud se rozhodnete zůstat na místě, což je často nejbezpečnější varianta, vyhledejte suché místo pod stromem nebo u skály. Nezapalujte oheň bez přípravy – ve tmě můžete snadno způsobit požár, a navíc nevidíte, kam odletují jiskry. Zabalte se do suchého listí nebo jehličí, abyste neprochladli. Největší pomocí je, když dáte o sobě vědět tichým pískáním nebo ťukáním do dřeva. Zvuk se nese lesem na velkou vzdálenost a záchranáři ho mohou zachytit. Pamatujte, že ve většině případů vás začnou hledat až za úsvitu, takže hlavním úkolem je přečkat noc bez zranění a zachovat klid.
Na závěr si zkontrolujte, zda máte prostředek na ošetření spálenin od slunce a vhodný krém na rty. Dlouhý přechod znamená hodiny na slunci, a i když je zataženo, UV záření na horách je intenzivní. Spálená kůže nejen bolí, ale také zvyšuje riziko infekce a dehydratace. Pokud si s sebou vezmete malou tubu s panthenolem, zvládnete první pomoc hned a nemusíte čekat, až se večer dostanete do údolí. Až budete balit, zeptejte se sami sebe: co byste potřebovali, kdybyste uvízli na dvě noci v dešti? Odpověď vám napoví, co ještě přidat.
Dalším častým omylem je spoléhat se na mobilní telefon. Jeho displej vás oslní, a když se na něj podíváte déle než pár sekund, zničíte si noční vidění na dalších deset minut. Navíc baterie rychle ubývá a bez nabíječky ji budete potřebovat na případné volání o pomoc. Pokud už telefon použijete, držte ho u země a namiřte displejem dolů, ne před obličej. Nezapomínejte ani na to, že v noci se špatně odhadují vzdálenosti – tma vyhlazuje detaily, takže světlo z vesnice může být mnohem dál, než se zdá.
Nezapomínejte na teplo. V noci klesá teplota rychleji, i v létě může být pod nulou. Vrstvěte oblečení a mějte s sebou navíc nejméně jednu vrstvu na převlečení, kdybyste se zpotili. Svačinu si rozdělte na menší porce a jezte častěji, tělo v chladu spaluje víc energie. Tekutiny pijte po malých doušcích, ale pravidelně – dehydratace ve tmě přichází nenápadně. A pokud se něco pokazí, zastavte se a zvažte, zda je bezpečnější pokračovat, nebo počkat do svítání. Není ostuda otočit se.
If you liked this post and you would like to get more data pertaining to rekonstrukce koupelny krok za krokem kindly take a look at our own page.