Začerněné sklo kamen patří mezi nejčastější důvody, proč lidé ztrácejí radost z topení. Černý povlak se neobjevuje jen kvůli nekvalitnímu dřevu, ale především kvůli špatnému způsobu přikládání a nedostatečné péči o spalovací proces. Pokud pochopíte, jak k sazím dochází, můžete jim předcházet bez agresivní chemie a usilovného drhnutí.
Když už topíte, sledujte i spalovací proces. Při vlhkosti nad 20 procent se na skle kamen sráží voda, tvoří se tmavý dehet a z komína stoupá bílý kouř. Správně suché dřevo hoří jasným plamenem, vytváří minimum kouře a po něm zůstává jen malé množství popela. Pokud tato kritéria neplatí, je na čase dřevo dosušit, nebo ho použít na venkovní ohniště, kde není výhřevnost tak důležitá.
Skladování je polovina úspěchu. Dřevo musí mít přístup vzduchu ze všech stran, proto ho nikdy neskládejte na zem přímo, ale na dřevěné hranoly nebo latě. Ideální je místo s jižní nebo západní expozicí, kde na něj celý den svítí slunce a kde fouká vítr. Střecha nad dřevníkem by měla být jen mírně přesahující – dřevo potřebuje vlhkost ze vzduchu, aby mohlo rovnoměrně vysychat. Typická chyba je zakrytí dřeva nepromokavou plachtou až k zemi. Tím se pod plachtou vytvoří pára, která dřevo spíš dusí, než chrání. Plachtu používejte jen jako ochranu ze strany, odkud prší, a nechte dno volně větrané.
Dalším omylem je spoléhat na to, že v kamnech „se to spálí”. Když dáte do kamen vlhké dřevo, nejen že máte málo tepla, ale hlavně vzniká velké množství spalin, které se usazují v komíně. Tím se zvyšuje riziko požáru komína a znečišťuje se okolí. Navíc se zvyšuje spotřeba – na stejné teplo musíte spálit skoro dvojnásobek dřeva. To se projeví nejen na peněžence, ale i na čase, který strávíte přikládáním.
Kontrolujte také tah komína. Pokud je komín studený, hoření je slabé a dřevo se spíše doutná, než aby hořelo. Před přikládáním na noc si proto komín „prohřejte” několika třískami, které rychle shoří a vytvoří teplý tah. Stejně důležité je čistit popelník. Příliš mnoho popela ve spodní části brání proudění vzduchu a zkracuje dobu hoření. Ideální je udržovat vrstvu popela asi dva centimetry – chrání dno kamen a zároveň nebrání přístupu vzduchu.
Když přijde řeč na topení tvrdým dřevem, většina lidí řeší jen výhřevnost a cenu. Málokdo si ale uvědomí, že stejně důležité je, jak dřevo uskladníte a jak s ním zatopíte. I to nejlepší bukové nebo dubové dřevo se může stát téměř nepoužitelným, pokud mu dopřejete vlhké prostředí nebo ho začnete pálit příliš brzy. Přitom stačí dodržet pár zásad, které se týkají výběru, sušení i samotného rozdělávání ohně.
Pokud chcete z tvrdého dřeva vytěžit maximum, osvojte si systém „horního hoření”. Místo aby se oheň šířil od spodní vrstvy, zapalte dřevo u horní části štosu. Plamen pak postupně prohořívá směrem dolů, plyny mají delší cestu a stihnou shořet při vyšší teplotě. Výsledkem je méně kouře, více tepla a čistší sklo. Tento způsob vyžaduje jiné uspořádání dřeva v topeništi (křížem, s mezerami), ale jakmile si na něj zvyknete, už nebudete chtít topit jinak.
Než začnete topit, zkontrolujte vlhkost dřeva. Čerstvě nařezané nebo špatně proschlé dřevo má vlhkost přes 20 procent a jeho spalováním se velká část energie spotřebuje na odpařování vody. Takový oheň nejenže špatně hoří, ale navíc zanáší sklo a komín. Dobře proschlé dřevo by mělo mít vlhkost mezi 12 a 15 procenty. Pokud si nejste jistí, použijte vlhkoměr, případně si všimněte zvuku při poklepu – suché dřevo zní dutě a tvrdě.
Vlhkost dřeva je nejdůležitější faktor, který ovlivňuje výhřevnost i bezpečnost topení. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje 50–60 % vody, což znamená, že polovinu energie spotřebujete na odpaření této vody. Výsledkem je nízká teplota spalování, větší množství dehtu a sazí, a také rychlejší zanášení komína. Pokud chcete topit efektivně, musíte dřevo nejprve nechat vyschnout.
Jak poznáte, že je dřevo připravené ke spálení Optimální vlhkost pro topení se pohybuje mezi 15 a 20 procenty. Této hodnoty dosáhnete při přirozeném sušení po dobu jednoho až dvou let, v závislosti na druhu dřeva, způsobu skladování a počasí. Měkké dřevo, jako je smrk nebo borovice, schne rychleji, tvrdé dřevo, například dub nebo buk, potřebuje déle. Nejpřesnější je použít vlhkoměr se dvěma hroty, které zapíchnete do středu naštípaného polena. Měření na povrchu je k ničemu, protože povrch je vždy sušší než střed.
Rizika, která nesmíte podcenit, a jak je obejít Než začnete vrtat do zdí, promyslete si požární bezpečnost. Větrací mřížky a potrubí v blízkosti kamen se mohou zahřát na teplotu, která zapálí hořlavý materiál. Proto je nutné použít nehořlavé izolace a dodržet bezpečné vzdálenosti od dřevěných konstrukcí, které najdete v dokumentaci ke kamnům. Rozhodně neexperimentujte s plastovým potrubím, i když láká nízkou cenou. Při prvním přetopení se zdeformuje a může začít doutnat. Také myslete na to, že horký vzduch vysušuje vzduch v místnostech, takže v ložnici budete potřebovat zvlhčovač nebo alespoň misku s vodou na radiátoru.
In case you loved this post and you wish to be given more details with regards to úprava interiéRu i implore you to pay a visit to our web site.