První věc, kterou je potřeba zjistit, je únosnost stropu. U starších domů se často setkáte s dřevěnými trámy, které mají omezenou nosnost a nesnesou těžkou betonovou vrstvu ani masivní keramiku. U novostaveb je situace lepší, ale i tam platí, že suché skladby jsou lehčí a bezpečnější. Než začnete vybírat, nechte si od statika potvrdit, kolik kilogramů na metr čtvereční můžete naložit. Tento krok se nesmí přeskočit, protože dodatečné zpevnění je nákladné a někdy technicky nemožné.
Než začnete cokoli kupovat, projděte si prostor s metrem a papírem. Nakreslete si půdorys a vyznačte výškové linie. Teprve pak rozhodněte, co kam patří. Většina zbytečných investic vzniká tak, že se nejdřív koupí nábytek a teprve potom se zjistí, že se pod šikminu nevejde.
Nejúčinnější je svislé okno nebo dveře v protilehlé štítové stěně, ideálně v nižší úrovni, než je střešní okno. Vzduch pak stoupá šikmým podhledem a odchází střešním oknem. Když to dispozice nedovolí, použijte větrací mřížku ve štítu nebo ve spodní části šikminy. Mřížka o průměru deseti centimetrů nestačí — potřebujete plochu odpovídající alespoň polovině otevíratelné plochy střešního okna. Menší otvor znamená, že vzduch proudí, ale vlhkost a teplo zůstávají.
U obou variant platí: nešetřete na kování. Levné panty a kolejnice se v podkroví kroutí kvůli změnám teplot a vlhkosti. Dřevo pracuje, sádrokarton se hýbe a vůle se projeví jako vrzání a vypadávání. Použijte kování s aretací v otevřené poloze; u zásuvek se vyhněte měkkému dorazu, který se po pár měsících ohne. U dvířek zvolte panty s nastavitelnou hloubkou, abyste je mohli po roce seřídit, až se podlaha trochu usadí.
První krok je změřit si výšku v každém bodě. Vezměte metr a změřte vzdálenost od podlahy k šikmé rovině po 20 cm od sebe. Získáte mapu, kde se dá ještě vzpřímit, kde už jen klečet a kde se dá pouze ležet. Hranici 120 cm berte jako předěl pro sezení – nad ní se dá sedět na židli, pod ní už jen na zemi nebo na nízkém sedáku. Do výšky 90 cm se pohodlně vejde lehátko nebo matrace.
Praktické je nechat zónu otevřenou a přizpůsobit ji dennímu světlu. Pokud je tam okno, nepředsazujte před něj nic vyššího než 80 cm, jinak přijdete o světlo. Umělé osvětlení veďte podél šikminy, ne proti ní – bodovka mířící vzhůru vytvoří odlesky. Podlaha by měla být teplá, protože vsedě na zemi prochladnete rychleji než na židli. Koberec nebo podložka není luxus, ale nutnost.
Druhé měření dělejte u stěn. Ne u jedné, ale u všech čtyř. Světlá výška se může lišit o několik centimetrů. U starších domů je to pravidlo, ne výjimka. Trámy, podhledy, izolace nebo klenby vytvářejí nerovnosti. Změřte výšku v každém rohu a pak uprostřed každé stěny. Získáte tak mapu, která ukáže, kde je strop nejníž. Právě to nejnižší místo je pro odhad prostoru klíčové. Pokud plánujete vestavěnou skříň nebo vysokou polici, musíte vycházet z minima, ne z průměru.
Co rozhoduje o tom, jestli vám tam bude dobře Rozhodující není jen výška, ale i směr, kterým šikmina klesá. Pokud klesá k oknu, získáte světlo a výhled – ideální pro sezení s knihou. Pokud klesá ke zdi, budete sedět v šeru a je lepší tam umístit lehátko nebo úložný prostor. Dále sledujte, kudy vede topení, jestli tam není vikýř a jestli se pod šikminou nachází komín nebo nosný trám. Tyto prvky omezují, kam můžete umístit nábytek, a je lepší je respektovat než je obcházet.
Nízká zóna pod šikminou vzniká tam, kde se střecha svažuje k podlaze a světlá výška klesá pod 160 cm. Většina lidí ji automaticky odepíše jako sklad, nebo tam postaví skříň, do které se pak nedá pořádně dostat. Přitom jde o místo, které při správném uspořádání nabídne čtecí kout, pracovní koutek nebo klidovou zónu. Podmínkou je jediné: nesnažit se v něm stát.
Podlaha v podkroví, v patře domu nebo v mezonetu se chová jinak než podlaha v přízemí. Není to jen otázka vkusu. Hmotnost se rozkládá na nosné konstrukci, která je dimenzovaná na určité zatížení, a každý krok, každý kus nábytku a každá kaluž vody se přenášejí dolů. Pokud zvolíte materiál jen podle vzhledu, dřív nebo později narazíte na problém, který se řeší mnohem dráž než výměna barvy.
Pro sezení volte nízké police a sedací vak, pro ležení matraci na pevný rošt. Křeslo s vysokým opěradlem je špatná volba – opěradlo narazí do šikminy a vy budete sedět předkloněni. Místo něj použijte polštáře opřené o zeď nebo o nízkou bočnici. Na práci s notebookem potřebujete výšku alespoň 100 cm, abyste se vešli s otevřeným víkem. Pod 90 cm už jen čtěte nebo odpočívejte. Typická chyba je nainstalovat tam skříň s hloubkou 60 cm – ta zabere celou zónu a zbude jen úzký pruh, kam se nevejdete ani vsedě.
If you adored this post and you would like to get additional info regarding Http://Bsq.Cc/Bbs/Home.Php?Mod=Space&Uid=332435 kindly visit our internet site.