Když se řekne pražská tramvaj č. 23, většina lidí si vybaví nostalgii a legendární spoj, který křižoval město. Málokdo ale ví, že číslo 23 mělo v historii ještě jednu, mnohem starší podobu – a to na zaniklé trati, která vedla na Letnou. Tento článek vám ukáže, jak si ověřit, kudy přesně trať vedla, na co si dát pozor při hledání jejích pozůstatků a proč se vyhnout častému mýtu o tom, že tramvaj č. 23 „jezdila jen v noci”.
Příběh tramvaje č. 23 je ale ještě zajímavější než samotná trať. Původně tato linka vznikla jako posilová spojení pro dělnické kolonie na Letné a do provozu byla nasazena v roce 1922. Jezdila zhruba od dnešní zastávky Letenské náměstí k výstavišti, ale po deseti letech byla kvůli nízké vytíženosti zrušena. Mnozí si myslí, že číslo 23 bylo později přiděleno noční lince, to je ale omyl – noční linky měly samostatná čísla 50–59. Pokud narazíte na tvrzení, že tramvaj č. 23 „v noci vozila lidi na Letnou”, okamžitě to označte za nepřesnost. Ověřitelným zdrojem jsou jízdní řády z roku 1932, které jsou veřejně přístupné v knihovně Národního technického muzea.
Častou chybou bývá zaměňování zbytků viničních tratí s mladšími zahradními terasami z 20. století. Rozdíl poznáte podle sklonu: viniční terasy sledují vrstevnice, zatímco zahradní úpravy bývají nepravidelné, často s betonovými prvky. Také se vyhněte interpretaci každého starého sklepa jako vinného – mnohé sloužily k uskladnění brambor nebo jako kryty proti náletům. Skutečné vinné sklepy mívají větrací průduchy ve tvaru komínků a dveře orientované na jih, aby dovnitř proudilo teplo a sucho.
Co si z tohoto příběhu odnést? Především to, že historie městské dopravy není jen o suchých datech, ale o konkrétních místech, která můžete dnes prozkoumat. Dejte si ale pozor na dva typické omyly: první, že všechny zaniklé tratě byly zrušeny kvůli „nárůstu automobilové dopravy” – v případě Letné byla důvodem spíše ekonomika a změna charakteru zástavby. Druhý omyl spočívá v domněnce, že pozůstatky tratí jsou chráněné jako památky; ve skutečnosti většina z nich není, takže pokud objevíte nějaké zajímavé koleje, nesnažte se je „zachránit” – jen se obraťte na odbor kultury městské části. Až budete příště procházet parkem, zkuste si mapovat terén podle starých plánů – odměnou vám bude pocit, že vidíte město o vrstvu hlouběji.
První místo, kam se vyplatí zaměřit, je okraj rány. Zde se tvoří vazivová tkáň, která je oproti okolí tužší a světlejší. Pokud máte možnost použít lupu nebo silnější zvětšení, hledejte drobné nepravidelnosti – právě ty prozradí, zda rána vznikla ostrým nástrojem, nebo tupým předmětem. Typickou chybou je soustředit se jen na střed jizvy, kde bývá vzhled nejméně výmluvný.
Jak najít pozůstatky zaniklé trati v dnešní Praze Nejprve se vydejte do oblasti mezi Letenským náměstím a parkem Letná. Trať vedla podél dnešní ulice Milady Horákové, kde se dodnes dochovaly některé kamenné obrubníky a fragmenty kolejového svršku, které jsou ale často skryté pod asfaltem. Nejspolehlivější metodou je studium historických map – doporučuji použít stabilní katastrální mapy z počátku 20. století, které jsou volně dostupné v archivech. Vyhněte se ale pouhému spoléhání na vzpomínky pamětníků; ti si často pletou úseky nebo přidávají smyšlené detaily. Pokud chcete ověřit konkrétní trasu, porovnejte alespoň tři nezávislé zdroje – mapy, kroniky a odborné publikace o pražské MHD.
Při hledání pozůstatků si všímejte především přímých úseků, které nemají logické dopravní využití. Typickým příkladem je takzvaný „letenský oblouk” – krátký segment dlážděné vozovky mezi dvěma parkovými cestami, který dnes slouží jako chodník. Pokud narazíte na koleje s charakteristickými žlábky, nespěchejte s fotografováním – nejprve si ověřte, zda se nejedná o součást depozitáře nebo o zbytky po nedávných opravách. Častou chybou je zaměňovat starou trať za vlečku k nedalekému pivovaru, která kdysi sloužila nákladní dopravě. Rozdíl poznáte podle rozchodu – tramvajové koleje mají rozchod 1435 mm, vlečky často užší.
Historické linky číslo 41 a 42 vás svezou nostalgickými vozy z 20. a 30. let minulého století. Na rozdíl od běžných linek jezdí jen o víkendech a svátcích a jízdenka se kupuje přímo u průvodčího ve voze. Nezapomeňte, že v těchto vozech nelze platit bezkontaktní kartou a řada z nich má dřevěné lavice, které nejsou zrovna polstrované. Pro rodiny s kočárky to není vhodná volba – nástup je vysoký a prostor pro kočárek omezený. Pokud chcete zažít atmosféru staré Prahy, vyberte si linku 42, která vede kolem Národního divadla a na Malou Stranu. Ale připravte se na to, že jízda je pomalejší a vozidlo občas dost klape.
For those who have any questions relating to wherever and also how to employ koukněte sem, you possibly can call us with our own web site.