Dalším faktorem, který komplikuje přímé měření, je mezihvězdný prach a plyn. Tyto částice absorbují a rozptylují světlo, takže hvězda se jeví slabší a červenější, než ve skutečnosti je. Tento jev, známý jako mezihvězdná extinkce, může zkreslit váš odhad vzdálenosti až o desítky procent. Proto se v astronomii používá korekce na zčervenání, která porovnává naměřený barevný index s teoretickým. Pokud tento krok vynecháte, můžete snadno dojít k závěru, že vzdálená hvězda je mnohem blíže, než ve skutečnosti je.
Proč stejný jas neznamená stejnou vzdálenost Základní vztah mezi jasem a vzdáleností popisuje fyzikální zákon, který říká, že intenzita světla klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Pokud tedy máte dvě hvězdy se stejnou svítivostí, ta dvakrát vzdálenější bude vypadat čtyřikrát slabší. Problém nastává ve chvíli, kdy neznáte skutečnou svítivost hvězdy. Červený obr může být ve skutečnosti tisíckrát zářivější než naše Slunce, ale pokud je velmi daleko, bude vypadat jako slabá tečka. Naopak blízký, ale málo zářivý červený trpaslík může být na obloze poměrně jasný.
Pro začínající pozorovatele je typickou chybou spoléhat se na vizuální dojem bez použití dalších metod. Například hvězda Vega je nám relativně blízko, ale díky své vysoké svítivosti patří mezi nejjasnější body oblohy. Na druhou stranu hvězda Deneb je od nás vzdálená přes dva tisíce světelných let, ale díky své obrovské energii vypadá podobně jasně. Pokud se tedy chcete dozvědět skutečnou vzdálenost, nikdy se nespoléhejte pouze na to, jak hvězda vypadá pouhým okem. Použijte spektroskop a srovnejte hodnoty s katalogy hvězd.
Samotná tma ale nestačí. Počítejte s tím, že měsíc v úplňku přebije většinu slabších objektů, takže si naplánujte pozorování na týden před nebo po novu. Nejlepší je sledovat fáze měsíce dopředu a vybrat si noc, kdy vychází až po půlnoci nebo vůbec. Zkontrolujte také předpověď počasí – a to nejen pro danou lokalitu, ale i pro širší okolí, protože oblačnost se často táhne od západu. Až budete mít jasno, vyrazte s dostatečnou rezervou, nejlépe už za šera, abyste si stihli najít místo a oči si zvykly na tmu.
Celý postup vyžaduje trpělivost a pečlivost, ale odměnou vám je nejen uspokojení z objevu, ale i hluboké pochopení, jak gravitace formuje sluneční soustavu. Nezapomeňte si všechna data a výsledky pečlivě zaznamenat – reprodukovatelnost výpočtů je to, co odlišuje seriózní práci od hádání. Až budete mít planetu potvrzenou, můžete se pustit do dalších záhad, třeba do hledání deváté planety – princip je stejný, jen data jsou ještě řidší.
Při samotném pozorování se vyhněte místům s rušivým světlem. Ideální je volná plocha za městem, kde nejsou lampy ani světelné reklamy. Pokud bydlíte ve městě, zkuste najít park nebo alespoň střechu s výhledem na jih. Nezapomeňte, že Sírius je tak jasný, že ho můžete spatřit i z mírně znečištěné oblohy, ale pro jeho barvu a případné záblesky se vyplatí počkat na chvíli, kdy je vzduch suchý a stabilní. Nejlepší bývají noci po dešti, kdy je atmosféra čistá a hvězda se jeví jako ostrý diamant.
Když už jste na místě, počkejte alespoň dvacet minut, než začnete pozorovat. Oči si na tmu zvykají postupně a jakékoliv světlo – i mobilní displej – proces přeruší. Pokud potřebujete svítit, použijte červenou čelovku nebo si přes baterku dejte červený filtr. Zkuste se také vyhnout pořizování fotek na mobilu, protože jeho displej vás oslní a zbytečně zkrátí dobu, po kterou uvidíte slabé objekty. Místo toho se zaměřte na to, co vidíte přímo nad sebou – uvidíte mnohem víc hvězd, než jste čekali.
Když už víte, kdy a kde hledat, pomůže vám jednoduchý trik s orientací. Najděte si pás Orionův pás – tři hvězdy v řadě, které jsou nepřehlédnutelné. Tento pás prodlužte pomyslnou čarou směrem dolů a vlevo. Po asi půl až třetině vzdálenosti mezi Orionem a obzorem narazíte na Síria. Tento postup funguje spolehlivě, ale pozor: pokud je obloha světlá od pouličního osvětlení, Sírius může být jedinou viditelnou hvězdou v dané oblasti, takže ho snadno přehlédnete. V takovém případě si pomozte dalekohledem, ale i pouhým okem byste ho měli rozpoznat podle jeho výrazné bílo-modré barvy, která je u hvězd v této části oblohy neobvyklá.
Pozorování hvězd v Česku není jen o letních měsících. Na podzim a v zimě bývá vzduch suchý a čistý, takže hvězdy vypadají ostřeji a jasněji. Jen se teple oblečte – i v létě na horách po setmění teplota rychle klesá. Zkuste si s sebou vzít termosku s horkým čajem a skládací židličku. Až se vám podaří najít opravdu tmavé místo a správný čas, zjistíte, že noční obloha nad Českem je mnohem bohatší, než by se z města mohlo zdát.
Should you have almost any questions with regards to in which and tips on how to make use of další informace, you possibly can contact us in our own page.